Sanatórium

Poslední dobou začínám být na podobné kousky odehrávající se ve starých sanatoriích či sirotčincích alergický. Většina z nich je na to samé brdo a nepřináší nám nic nového. Není nad filmy z osmdesátých let, kdy nás atmosféra drtila už pěkně od začátku. Zde sledujeme prvních čtyřicet minut pomalu se rozjíždějící příběh, který se opírá pouze o úvodní scénu z umývárny. Jinak jsem si připadal jako při sledování nějaké televizní drama, kdy hlavní hrdinka ač velice pohledná jen chodí od ničeho k ničemu, seznamuje se s ostatním personálem a tají své těhotenství. Atmosféra byla v tu chvíli na bodě mrazu, především pak ta hororová. Teprve postupem času se konečně začíná odkrývat tajemství tohoto místa a v tu chvíli jsem se konečně probudil k životu. Do žil se mi jakou kouzlem vlila nová krev a já si začal další průběh alespoň trochu užívat. Pořád jsem však očekával, kdy se konečně objeví nějací ti duchové či přízraky, ale to jsem si musel počkat až na posledních pětadvacet minut. V tu chvíli totiž tvůrci konečně začali odkrývat všechny své karty, jenže bohužel žádný velký zázrak se nekonal. Ti jenž očekávají velkolepé finále budou nejspíš zklamáni, příznivci lehké erotiky již nikoliv. I tak je však potřeba říci, že tenhle film není ničím víc než průměrnou podívanou, která promarnila svou šanci dostat se na vrchol. Jenže ono vlastně ani nebylo moc čím. 5/10 (01.11.2010)

Čtyři roky před tím, než svým mučednickým opusem rozdělil diváckou obec na dva nesmiřitelné tábory, natočil Pascal Laugier pod produkčním dohledem Christopha Ganse docela slušnou duchařinu. Už v ní dává průchod svým zálibám (silná ženská hrdinka, odtažitá atmosféra kulis) a přitom ukazuje, že řemeslo zvládá na výbornou. Sympatická tvářička Virginie Ledoyen, v kombinaci s plíživou kamerou a zlověstnou hudbou dělá divy. Na druhou stranu si i nadále stojím za tím, že by měl zahodit tužku a papír, protože to celé nedává dost smysl (i když si to umě pohrává s náznaky a odmítá to být zbytečně doslovné) a závěr patří do kategorie těch zbytečně samoúčelných. Každopádně palec nahoru s vědomím, že talent tu je. (31.05.2009)

Francouzské horory patří mezi mé nejoblíbenější a i když Pascalova tvorba není pro mě zrovna nejzajímavější tak i jeho výtvorům vždy dám šanci. Zajímala mě tedy jeho prvotina. No docela to zpascal...Tenhle film mohl být super, ale to by to musel vzí do ruky úplně jinak, protože duchařina, která Vás ani jednou nevyděsí není ta pravá. Přitom herci byli sympatičtí hlavně Virginie hrála dobře. Sanatorium bylo krásně pochmurné, hudba dobrá...Ale bylo to celé děsně nudné. Teď Vám řeknu která scéna mi v hlavě utkvěla nejvíce...chvilka napětí...Nahá Virginie ! A to je celkem problém protože i když je to kus baby tak nejlepší scéna v hororu by neměla být nahá ženská. Pokud Vás vystraší lomcování kliky, topení pytle s koťaty a nebo otisk ruky na zrcadle tak je to pro Vás jinak čekejte horor s maximálně nevyužitým potenciálem. (07.12.2013)

Přímo ďábelsky zmatené, po pravdě vůbec nevím, o co tu vlastně mělo jít (z té parodie na děj to fakt poznat nešlo), scénář asi byl tvořen stylem 'budeme něco točit a počkáme, co nás při tom napadne'. Ale tu hodinu a půl se mi na Virginii Ledoyen i Lou Doillon koukalo vážně moc hezky, pár lekaček bylo celkem povedených a vůbec docela slušná obrazová stránka dosti převyšuje nedormlý obsah. (21.01.2010)

Male deja vu. Vcera som mal podobny pocit z filmu Abandoned. Uvodna 15 minutovka ma navnadila na kvalitny filmovy pocin s vybornou kamerou, hudbou a atmosferou. Avsak v momente ked sa sanatorium vyprazdni ide vsetko nadsenie do stratena. Pribeh sa skratka zastavi a zvysnu stopaz naplnaju prazdne nudne zabery z ktorych citit nizkorozpoctovost na mile daleko. To je taky problem vytvorit scenar, ktory by dokazal udrzat divakovu pozornost pocas celych 95. minut? Nie je to ani poriadna ducharina, ani horor, toboz nie fantasy. Skratka sklamanie. Ked uz nieco podobne, tak odporucam pozriet Sirotinec. Ten bol ovela, ovela lepsi. 40% (21.04.2009)