Skafander a motýľ

překvapení od francouzských filmařů, jež jsem nečekala. Výborným způsobem zpracovaný skutečný příběh, který je ve své podstatě tak děsivý, že vlastně nelze jeho tragický konec považovat za tragický, nýbrž vysvobozující. Velmi příjemně mě překvapila kamera, ačkoli vždy dávám ve filmu přednost příběhu, scénáři, Zde si nešlo nevšimnout, jak kamera trefně napomohla divákovi vnímat dění očima hlavního hrdiny. Poselství je jasné a trochu klišé, ale vzhledem k tomu, že tento příběh se opravdu takto stal, nutno jej přijmout a opravdu nad ním zapřemýšlet. Filmařsky skutečně povedený snímek a divák si jasně uvědomí, že i tyto neuvěřitelné věci se stávají, jeden den jsi plný života, zdravý a života si plnými doušky užívající,nebo ho marnící a druhý den se z tebe stane jen monitorující mozek v těle, které neovládáš, necítíš, nemůžeš pohladit vlastní děti a jsi vydán na pospas třeba televizní znělce, když ji někdo zapomene před odchodem z pokoje vypnout. Neskutečné muselo být trpělivé učení nové komunikace, díky níž se nakonec povedlo napsat knihu. Osobně si vůbec nedokážu představit, že bych vydržela donekonečna poslouchat a soustředit se na opakující se abecední řadu. Ale co taky jiného v takové situaci dělat, pokud člověk úplně nerezignuje a chce ještě něco světu sdělit. Pokud chcete, sdělte to raději teď, případně se podívejte na tento film, ať víte, jak obtížné může být říci někomu mám tě rád, když se vám přihodí malér. (11.08.2011)

Jeden z nejoriginálnějších a současně nejintenzivnějších zážitků, jaké jsem v posledních letech v kině měl. Autobiografický příběh člověka, který celkově ochrnul, a jediný způsob jak se může dorozumívat s okolním světem je mrkání. Sám sepsal svůj příběh takovým způsobem, že mu ošetřovatelka předříkávala abecedu, a on vždy u správného písmene mrkl. „Jak natočit dramatický a strhující film o člověku, který dokáže pohybovat pouze víčky?“, ptal se asi sám sebe Julian Schnabel, když se rozhodl natočit něco, nad čím by ostatní režiséři jistě neuvažovali ani v nejstrašidelnějších snech. Odpověď asi nebyla tak těžká jak se zdá. Alespoň při pohledu na jméno kameramana , jako by kouzlo bylo odhaleno. Janusz Kaminski je už pár let dvorním kameramanem Stevena Spielberga, a Skafandr a motýl je od doby co se Spielbergem spolupracuje asi největší práce mimo jeho tým. Skafandr a motýl tedy nabízí možnost poznat kvality Kaminského aniž by za sebou měl zbytek Spielbergova týmu, a holywoodský rozpočet. Většinu filmu sledujeme přímo zrakem postiženého. Každé jeho mrknutí jako by patřilo i divákovi. Zašívání jednoho víčka se stává omezením i pro diváka. Celé je to velmi jednoduché, ale přitom chytře vymyšlené. Z filmu si člověk odnese pocit stísněnosti a křehkosti lidského života, stejně jako důkaz o nezměrnosti lidské trpělivosti a odhodlání nevzdat se bez boje. (14.11.2007)

Vyjímečnej film, kterýmu pro mě k dokonalosti chybí absence několika nudnejch scén. Zbytek je opravdu vyjímečnej. Neuvěřitelná kamera a úžasná role Mathieu Amalrica. Způsob jakym je to natočený je hodně nevšední, o to víc zaujme a bere dech. (12.11.2009)

Byla jsem zvědavá na příběh, na způsob pojetí a zpracování tak složitého problému. Zpočátku mě to chytlo, ale později začala být nuda, jak se dalo očekávat. Co se dá víc vyždímat z jednoho mrkacího oka než omílání abecedy do zblbnutí?! Nic proti tragédii, nic proti silné vůli či zoufalství, těžko to rozlišit. Napadaly mě možná divné otázky, např. když na něj furt táhlo z okna nebo na pláži, čekala jsem větu, že je mu zima. Film stojí čistě na fantazii tvůrců, kdo může vědět pravdu? Péče zdravotníků mi přišla až enormně přehnaná, nevěřím tak dojemné péči. Všichni byli až trapně komisní, ochotní a hodní. Kromě jiných otázek mi snímek přišel samoúčelný s úmyslem vyvolat v divákovi pocit viny za to, že je zdravý a neváží si toho. Proč by ale zdravý člověk měl řešit nějakou neznámou nepochopitelnou budoucnost? Já osobně cítím nejvíc soucit, a nemyslím si, že by o to Jean-Do nějak zvlášť stál. Poslední monolog: "Hovno, byl to jenom sen." (05.12.2011)

70% (02.10.2009)

Nuda. (18.01.2009)

bezkonkurencne nejlepsi film co jsme videl a uvidim tento rok... dokonala kamera hudba herci vsechno (27.03.2008)

Film, ktorý je v prvom rade neskutočne nepriepustný a svojím spôsobom neskutočne emotívny. Film, ktorého najväčšou doménou je kamera a herecké výkony, a pomalá klavírna hudba. Skafander a motýľ predstavuje novodobú emotívnu bombu, ktorej hlavnou doménou je to, že každý jeden cit, a každú jednu scénu pociťujete ako na vlastnej koži. Amalric podáva jeden z najsugestívnejších výkonov, a celkovo všetko vôkol neho dotvára krásnu ba až melancholickú náladu, ktorá doznieva ešte dlho po skončení filmu. Vsuvky zo života pred mozgovou príhodou, sú krásne experimentálne a striedajú obyčajné z neobyčajným okorenené rovnako o veľmi silné momenty. Tvrdé strihy, nás ale okamžite dostanú späť do reality, ktorá je bezútešná a jednotvárna. a aj keď dopredu tušíme ako hlavný hrdina skončí, jeho koniec je podaný najkrajšou možnou formou akú som mal možnosť vidieť. po dlhej dobe film ktorý si budem ešte dlho pamätať. (02.05.2009)

Jeden z nejpříjemnějších zážitků za poslední dobu, docela klišovitý příběh se podařilo natočit bez klišé a ještě vcelku novátorsky, díky povedené kameře. Člověk se jen těžko nenechá pohltit tím, co se kolem něj (rozuměj na plátně) rozehraje - a když se přidají i herci, hudba, střih a melancholicky optimistický (přes to téma a úvod) tón a vyznění - není už pochyb o tom, že z kina vyjdete s VELMI dobrým pocitem. Ze života (!?) 9/10 PS: jak už psala willow666 Skafandr hodně připomíná Invazi barbarů, Invaze v tomto novém srovnání došla jen na půl cesty... (30.05.2008)

první polovina vynikající ! ! ! po ní ale bohužel následovala nudná a nezáživná polovina druhá - neustálé návraty do minulosti mě příšerně štvaly a hlavně mě nebavily.. z oné druhé půle bych vyzdvihnul pouze rozhovor s otcem, při kterém jsem měl na krajíčku.. film je ale rozhodně kvalitní a minimálně kvůli té první polovině ho stojí za to vidět.. 3* ;) P.S.: a klobouk dolů před Jeanem-Dominiquem Baubym - takovou vůli poprat se se svým osudem skutečně obdivuji... (24.06.2008)

Trošku to odľahčím - ak pomenujete svoje deti Teofyl, Celestína a Hortenzia, musíte rátať s tým, že karma vám to raz vráti... ;-) Výborný film o mužovi, v ktorého koži by nechcel byť nikto. (19.11.2015)

Film, na který člověk nezapomene. A navíc originálně pojatý, místy dokonce vtipný. A ještě ke všemu podle true story. (08.12.2010)

Krásný film. Schnabelova obrazová a emocionální lyrika, jehož velké "díky" patří převážně panu Kaminskému, který zacházel s kamerou jako o život a hudebnímu podkresu. Scéna s "La Mer" psychicky rozložila, převážně kvůli kamerové onanii. (05.08.2012)

Fuck!!!! Hned na začátek bych chtěl napsat, že se tohle veledílo se ke mně dostalo dost nechtěně a za normálních okolností bych se na něj nedíval. Byl jsem na tom s bandou v letním kině. Už když mi vyprávěli, o čem tenhle film zhruba bude, tušil jsem, že to asi nebude zrovna něco pro mě. No ale bylo to ještě tak stokrát horší. (24.07.2008)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.02.2009)

asi nejsem intelektuál, protože mě to fakt nudilo... (25.12.2008)

,,E, S, A, R, I, N, T, U, L, O..." __ Filmy o ťažko nevyliečiteľne chorých nevyhľadávam, u tohoto filmu som sa však rozhodol urobiť výnimku (hlavne preto, že v TV nič lepšie nešlo) a môžem smelo prehlásiť, že je to zatiaľ najlepší film, aký som z tejto tématiky videl (ak sem neradím Slonieho muža). Všetky štyri nominácie na Oscara sú rozhodne zaslúžené a dosť by som polemizoval či ,,Až na krv" vyhralo zaslúžene pred v mnohom novátorskou a symbolicky záberovou kamerou ,,Spielbergovho" Janusza Kaminského. Česť však patrí aj výborne hrajúcemu Mathieuovi Amalricovi a tiež sympatickej drobnej úlohe legendárneho Maxa von Sydowa. Osobitne ma dosť zaujal personál nemocnice, ktorý sa mi zdal aspoň z pohľadu našich pomerov až priveľmi starostlivý a ústretový. Dúfam, že mne ani nikomu z mojich blízkych sa nikdy nič takéto nestane. Takmer 5*. (22.07.2009)

Neuvěřitelně originální a také lidský film. Svuj prim tady hraje jak režie, tak scénář, tak herecké výkony, ale hlavně kamera, která častým pohledem hlavní postavy Jeana-Do dodává filmu na síle. Úžasný, ale zároveň dost smutný zážitek. Hold fast to the human inside of you, and you'll survive. (22.04.2011)

Aby jste se nezbláznili ,držte se toho co je vás "lidské". (12.03.2008)

Moje hodnocení budou mnozí z vás brát jako nehoráznou drzost, ale je to tak. Film mě naprosto ničím nepřesvědčil, jenom mě dokázal nudit a to pořádně. (28.02.2010)