Egypťan Sinuhet

Tak trochu koncept Forresta Gumpa. Z pohľadu jedného chudobného začínajúceho doktora spoznáme dejiny starovekého Egypta od najchudobnejších vrstiev až po tie najvyššie. Bitky ale nečakajte. Dočkáme sa skôr intríg a boj o moc. Ale aj toho len tak nejak mimochodom. Najväčší problém vidím v tom, že hlavný hrdina je strašne nezáživne napísaný alebo zahraný. Neviem sa rozhodnúť. Asi obidvoje. Vývoj, ktorým si prejde, je obrovský, ale celý čas pôsobí tak znudene, že vo mne nevyvolal nielen žiadne emócie, ale vlastne ani záujem o jeho postavu. Naviac ma dosť srala dlhšia epizódka, v ktorej ho pobláznila chamtivá Nefer. Ostatné postavy pôsobia tiež ako len také starilné figúrky na šachovnici. Jediný kto ma zaujal, bol celkom vtipný drzý zlodejíček v podaní Ustinova, ktorý celý čas verne slúži hlavnému hrdinovi. Takže film najlepšie pôsobí ako taká exkurzia do čias starovekého Egypta. Ku koncu sa film pokúsi aj o nejaký filozoficko-náboženský presah a oslavu predchodcu kresťanstva dávno pred narodením Krista. Zvláštny film. Nestrhne ale ani nenudí. Celkom rád som ho videl. 6/10. (03.08.2021)

Když jsem před mnoha lety četl Waltariho rozsáhlý román, byl to pro mě po všech stránkách hluboký zážitek. Waltari Sinuheta pojal jako možnost přiblížit západnímu čtenáři všechno, co v době vzniku románu bylo o starém Egyptě a jeho kultuře známo. Egyptologie se sice rozvíjí, nové objevy by možná trošku revidovaly obsah Waltariho textu, ale přesto věřím, že kdybych se k četbě vrátil, rozhodně nebudu zklamaný. Curtizův film je pouhou historickou připomínkou určité kapitoly vývoje americké studiové kinematografie. V 50. a 60. letech tyhle nákladné kostýmní projekty ze starověkých říší letěly a představovaly výkladní skříň tehdejší produkce. Co naplat, k vrcholům Egypťan Sinuhet určitě nepatří a dnes už přímo vadí mělkost a osekání mnohavrstevných románových motivů. Je to prostě kostýmní biják z 50. let... Celkový dojem: 40 %. (27.03.2024)

Jedna z hvězdiček je teda za odvahu - čili, že se do zfilmování obsáhlého Waltariho román vůbec někdo pustil. Nesdílím totiž obecné nadšení z této knihy. Jednoznačně byla nejslabší z Waltariho románů, které jsem četla (kromě ní i Jeho Království, Nepřátelé lidstva a Tajemný Etrusk), přestože je nejslavnější. Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu ( a i natočení filmu). Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem a rozhodně nebyl syn sýraře ;-)) nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Paradoxně jsem u filmu pochopila to, co se mi nepodařilo pochopit u knihy, totiž, že podle mě mělo jít o oslavu monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista. Chybělo Sinuhetovo setkání s minojskou kulturou a samotným Minotaurem na Krétě (uznávám, že do 2h a13 minut není možné vměstnat vše). Oproti knize byla upravena postava i osudy Nefernefernefer a i Kaptaha a malého Thovta. Scény při vraždění Atonových stoupenců a ničení chrámu nebudu komentovat, natočení filmu v roce 1954 se na tom podepsalo, kdyby se natáčely dnes, vypadaly by méně okázale, krvavěji ale reálněji (pravděpodobně ale k žádému krveprolití vůbec nedošlo, protože návrat od Atona k Amonovi krvavý nebyl). Oceňuji Jean Simmons jako Merit i Petera Ustinova jako Kaptaha. Celkově, přihlížeje k době natočení i problematické předloze (jak z hlediska faktů tak i obsahu), se film pohybuje mezi 60 a 70%. (16.11.2011)

Dvou a čtvrt hodinová nuda. Sice poměrně výpravná, s krásnou kamerou, působivou hudbou a povedenými kostýmy, přesto velmi dlouhý a co se týče napětí a zvratů, nezáživný epos. Jste-li obdivovateli těchto antických příběhů a tento egyptský Sinuhetův vám nesmí uniknout, připravte si k filmu žehlení nebo nějakou jinou "dočasnou vedlejší" činnost, jinak se uzíváte. Jako žánrově podobný film raději doporučím Samsona a Delilah. (06.03.2010)

Stará hollywoodská sandálovka. Dá se na to koukat i s tou delší stopáží. Ten Sinuhetův militantní kamarád (dále už jen Zem - zelený egyptský mozek) sice krapet přehrával a celkově to pojal dosti teátrálně, ale zbytek herců v pohodě. Akorát jsem absolutně nepochopil ten závěr. Sinuhet se Zemem chtějí otrávit krále. Sinuhet tedy přichystá jed a když nese tác se třemi číšemi na přípitek, Zem se ho zeptá: "Který je jeho?", načež Sinuhet odpoví: "Ten, který si vybere.", čímž mu vlastně odpověděl, že otrávené jsou všechny tři. Proto se také při přípitku oba nanapijí a nechají to jen vypít krále. Ten pochopitelně umře a Zem se raduje, že bude nový faraon a chce si se Sinuhetem připít. Ten ho samozřejmě varuje, že je pohár otrávený a Zem se rozčílí, že jej chtěl otrávit: "Jak ses opovážil?!!!"... To byl hodně "blink man gif". Vygooglujte si. (11.03.2023)