Vražda na večeri

Tento film sice nic nevynalezl, ale cítí se všemu vynálezcem být. Rekapituluje v sobě břitvu Humeovu (lež je pravděpodobnější než zázrak = apriorní domněnky detektivů jsou vzdálené pouhé empirii, neboť detektivové rozšifrovávají zločiny zásadně rozumem, proto mohou poskytovat detektivky čtenářům veškeré stopy, protože oni z nich beztak nic nesestaví), břitvu Occamovu (největší pravdy jsou vyjadřovány úsporně, jednoduše = milionář Lionel stojí v opozici vůči detektivům, jež se na problémy dívají až příliš přechytrale a dokazují je větším počtem argumentům, než je třeba) a břitvu Popperovu (teorie, která nemůže být vyvrácena, je bezcenná = závěr, kdy na scénu přichází postupně všech pět detektivů a opravují předchozího kolegu nastolením nové teorie). _____ Obecná zásada je, že střih se mění s akcí. Kdykoliv se cosi zásadního stane, následuje další záběr – stačí jen, aby postava otočila hlavu, zvedala se ze židle, nebo nabila zbraň. Ne tak tady, kde akcent na dialogy implikuje divadelní režii, a tedy „interierovou stylistiku“, a pokud např. postava píše dopis a poté ho vkládá do obálky, oboje se děje pouze v jednom záběru. ____ U divadla zůstaneme - starými divadelními žánry či podžánry rozumíme parodii a travestii. Zatímco parodie těží z napodobení vnější formy a jejího vyprázdněného obsahu (Limonádový Joe), travestie naopak převléká šaty (travestie), ale obsah ponechává nezměněný (Někdo to rád horké, nebo Popelka v podání tučňáků). Murder by Death spadá mezi meta-komickou parodii, která ovšem touží zachovat i obsah a odbýt si své na poli detektivním. Že to je volba nešťastná a polovičatá, o tom není sporu. ____ V leckom spustí Murder by Death retro náladu, nostalgickou utopii, ale věc má tak, že do retra vystřeďuje celou podívanou pouze zařazení do žánru komedie – tragedie je budoucnost, komedie minulost (retro), skrz komedii zapomínáme, tragédie nám ukazuje, že umřeme. ____ Největší odhalení spočívá v následujícím: Ten film je detektivkou pro ženy. Převtěluje znaky mužských žánrů (akce, horor, thriller) do ženských (romantické komedie), čemuž odpovídá i nevybíravé peskování všech dvojic dle paradigmatu feminního komediálního subžánru zvaného screwball (naneštěstí je ono peskování dramaticky nezvládnuté, neboť film nás umanutě, až setrvačně seznamuje a poté loučí se všemi páry one by one; širší pole nápadů proto otevírá až střet na větší ploše, kdy mezi sebou postavy přestávají tzv. duelovat a nastupuje kooperace). Odtud vyplývá, proč nevidíme vraždy – ženy je nemají rádi, kuriózně se veškerá nemilosrdnost odbude v názvu filmu – a proč je výchozí konflikt založen na odvěkém: vidět vs. mluvit. Film volí druhou, divadelní cestu, neboť ženy si povídají rádi, ale schází jim představivost, zatímco u mužů je tomu obráceně, ti uvažují více vizuálně, žel jak známo filmové a divadelní uchopení díla stojí k sobě v opozici. (28.01.2009)

„Locked, from the inside. That can only mean one thing. And I don't know what it is..“ Možná si to na konci řeknete taky, ale je jisté, že tahle detektivní sorta si to zasloužila. Jak pravil hostitel Lionel Twain: „Za ty roky, co z nás dělali blázny. Za mučení překvapivými konci, které nedávají smysl. Za postavy, které se objevily na posledních pěti stránkách a před tím o nich nebyla ani zmínka. A za vodítka a informace, které nám znemožnily odhadnout, kdo spáchal zločin.“ Od nenažraného Poirota přes Charlie Chana trousícího čínská moudra až po latentního homosexuála Sama Spadea (!) dostali všichni co proto a hvězdy zářící v „diabolical order“ k tomu přispěly měrou vrchovatou. Konec zamotaný jak klubko příze pekingské stařeny s artritidou nabízí otázku, jestli se vůbec stala nějaká vražda. Ne, jedinými oběťmi byly reputace zúčastněných a pěkný víkend.. (05.04.2019)

Totálně ujetá parodie detektivních příběhů, ve které dle mého názoru nejvíc září Peter Falk. Jeho neskutečně nahláškovaná parodie na Bogarta mě likvidovala celou stopáž, ačkoliv ani zbytek herecké smetánky není k zahození. Nivenovi sice chyběl nějaký ten alkohol v krvi a Sellerse jsem občas nepobíral, ale ta smršť gagů a scenáristických nápadů, co se rozjede po trochu vlažném úvodu, to bohatě vynahrazovala. btw. Všechny čtyři vystřižené scény (i tu závěrečnou se Sherlockem Holmesem) lze najít na Youtube. (09.02.2009)

Vražda na večeři je vskutku netradičně pojatý film, jenž si skrze svou komediální a parodickou stránku dělá šprťouchlata z detektivních příběhů a samotných velkých detektivů - a že mu to jde velice dobře. Jeden velký dům plný nástrah a iluzí. Pět velkých mozků a jejich pomocníků. Jeden tajuplný hostitel se svým slepým sluhou a hluchoněmou kuchařkou. Tento výčet zní šíleně, nicméně právě proto tento film tak dobře funguje. Hodiny odbíjí půlnoc, vražda přichází a pak následují rozličné dedukce ohledně totožnosti vraha, které gradují v závěru tak nepředvídatelném, až se z toho jednomu hlava točí. Originální filmařský kousek se skvělým scénářem a famózním hvězdným obsazením, který dokáže zcela hravě a bez obtíží zaujmout i dnešního diváka. (25.12.2018)

Naprosto úžasná parodie, ve které skvělý vtip střídá ještě lepší. Obdivoval jsem to neskutečně silné, ale přitom vyrovnané obsazení, ze kterého přitom vůbec nikdo nevyčnívá, přesto ale - Peter Falk v roli Bogarta v roli Marlowa, Peter Sellers jako čínský inspektor Sidney Wang a Alec Guinness coby slepý komorník jsou obzvlášť úžasní. (29.01.2018)