gabin(a)

"Doris, promiň, ta malá stařenka vedle tebe, - to je tvoje matka?" "Smůla, mohli jsme se dopňovat - já debil, ty semetrika" "Mějte slitování sociální paní, neberte mi mé dítě!"atd. Mohla bych tu napsat každičkou větu. Co slovo, to perla. Můj úplně nejvíc nejoblíbenější film. Na nic si nehraje, chce vás "jen" pobavit, rozesmát a to se mu daří, i když ho vidíte po sté. Jako ve všech francouzských komediích skvělí herci i v těch nejmenších roličkách, např. chlap, co sedí se ženou u oběda, když si k nim Mike přeskáče přes dvorky zatelefonovat nebo Claude Chabrol. A až tady na ČSFD jsem zjistila, že prodavačka, co viděla Savanu v ohni, je dnešní superpopulární komička Josianne Balasko (ano, ta nemožná herdekbaba ze Zločinu v ráji). Zvíře jsem viděla v kině na FFP jako děcko a pak mi po něm dlouho bylo smutno. Pak přišlo video a najednou jsem si ho mohla pustit kdykoli, což jsem dělala. Nikdy mě neomrzel. A jsem moc ráda, že to není mou nenáročností, ale že se líbí všem, i těm, co Belmonda zrovna nemusí. Když jsem si tu četla komentáře, znovu jsem všechny ty scény viděla a smála jsem se, zvláště u Enšpígla.

Nikdo neuměl zparodovat sám sebe tak jako Belmondo. "Ano, je ze mě lazar!" "Yes !No!OK!" Na celý film koukám (i když je to po nevímkolikáté) s pusou od ucha k uchu a kochám se a kochám. A pánové se určitě kochají též, protože Jacqueline Bissetová je fakt krásná (má přece ty ramena z mramoru:-)) Scéna s tlumočníky mě vždycky odrovná a když pronesu větu "Naštěstí umím polsky", což je pravda, tak vždycky všichni vědí, o co jde a hned je líp. Opět dokonalí herci ve všech rolích i těch malých (Jean Lefévre: "Tak my si Vás napíšeme na červééén!"). Skvělý dabing. Jinak se připojuji k těm pochvalným komentářům, nemám co dodat.

Miluju Mozarta a dost toho o něm i jeho hudbě vím a hlavně vím, že to všechno tak vůbec nebylo, ale o to vůbec nejde! Film řeší odvěké téma, kde Mozart a Salieri jsou jen zástupnými figurami. Přitom baví dítě i intelektuála. Amadeus je naprosto dokonalý. Bylo toho o něm napsáno dost, se vším souhlasím. Kdyby Forman nenatočil nic jiného (jakože natočil ještě minimálně stejně dobrý Přelet přes kukaččí hnízdo!), tak to k nesmrtelnosti stačí. Jo, a nejradši mám scénu s nadávající tchýní/árií Královny noci, i když je v operně pitomé angličtině. To je u Amadea jediné minus: všichni zpívají anglicky, nechápu proč, žeby "Moji Amíci mi rozmějí"?

"A vemte s sebou jáchtu!" Jeden z mých vůbec nejoblíbenějších filmů. Přesto, že poslední věta filmu je "Nikdo není dokonalý", tak tenhle film je dokonalost sama, včetně černobílé barevnosti! Kdyby bylo hvězdiček nevímkolik, vždycky bych dala plný počet. Famózní Jack Lemmon!

Když jsem film viděla poprvé, byla jsem malá a nechápala jsem z toho skoro nic, ale okouzlil mě totálně:koťátko na hlavě té prsaté paní, co má to štěstí, že se koupe ve fontáně a vyběhne schody bez zadýchání a Old Shatterhand, kterej pije a bije ženský. Myslím, že přesto, že jsem starší, vzdělanější a dokonce i v Římě byvší, pořád mi ještě zbývá hodně k pochopení tohoto filmu. Jenže já na Fellinim miluju právě to: že poskytuje fascinující podívanou i někomu, kdo nerozumí nebo ani nechce rozumět složitým myšlenkám nebo rozkrývat symboliku různých obrazů, vět a postav, zvláště když ví, že sám Fellini někdy koukal, co tam kritici našli:-). Prostě se jen kochá, každý si vybere něco jiného. Ale myslím, že tu scénu ve fontáně di Trevi musí mít rád každý. Fellini byl velký mág a tenhle černobílý film ke všemu dokázal udělat neuvěřitelně barevný.

Opulentní freska ukazující typicky felliniovským způsobem lesk a bídu města, do něhož vedou všechny cesty a kam na velikonoce odlétají zvony. Centra římskokatolické církve (geniální přehlídka církevních oděvů na perfektní hudbu Nina Roty), města zároveň starého a důstojného (fresky) i mladého a rozpustilého (svátek v Trastevere) až zpustlého (bordel). Změť barev, hlasů, míst, zvuků, pro mě pastva pro oči, jako skutečný Řím. Kromě výše uvedených scén mi utkvěla v hlavě prohlídka bytu ("Chceš vidět malinkou babičku?") a večeře na ulici, to bych chtěla někdy zažít. Film jsem bohužel viděla jen dvakrát, chtěla bych ho mít doma, abych si ho mohla kdykoli pustit a do Říma se aspoň takto vrátit. Moc pěkné a výstižné komentáře Decker, Pacco, Marigold, k212 a Ingrid a vlastně všechny další, správná mozaika jako ten film.

To je tak strašný, drásavý a zároveň tak krásný film, že jenom si na něho vzpomenu, tak brečím. Nedávno ho znovu dávali a já se nechtěla dívat a pak jsem seděla u televize až do konce a byla jsem ráda, že všichni spí, jsem sama a můžu bečet dle libosti. Přitom to není žádný doják hrající na city, tohle prostě musí dostat každého normálního slušného člověka. Určitě Delonova životní role, ten pohled, než mu strčí hlavu pod gilotinu, kvůli němu se snad s takovýma očima narodil. No a Gabin je Gabin.

A pak že s ústřelem není žádná legrace! Děkuji své zálibě v interiérech, že jsem tenhle film viděla! Přepínám televizi, vidím překrásný byt a ....už nepřepnu! Do dvou dnů mám DVD a navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Skvělé výkony úplně všech herců, je strašná škoda, že Villeret už nic nenatočí. Skvělý dabing, ale schválně si to zkuste někdy pustit s titulky, některé průpovídky prostě musíte slyšet v originále, zvláště scénu Jmenuje se Jen le Blanc (Just le Blanc) a následující telefonický rozhovor. A další a další. V současné době tuto hru dává i Městské divadlo Brno a učitě to bude perfektní, protože jejich verze Brouka v hlavě předčila všechny adaptace s Harrisonem, Brodským i Preissem, aspoň pro mě.

Parodie anglických detektivek v čele s Deseti malými černoušky non plus ultra! Viděla jsem ji kdysi dávno a pak se mi podařilo nahrát ji z televize, ovšem po slovensky! A to je teda nářez! Když slepý sluha Bensonpani, jehož otec se jmenoval Gašparpane Bensonpani, spílá hluchoněmé kuchařce, řvu vždycky smíchy. Nebo když Sellers říká: Ticho!Krava hovorit! a ze zdi se ozve "Looos! Som looos!" a vlastně pořád. Nejvíc se mi určitě líbí Peter Falk (Objím sa sama, ja němám čas. Idem si pohľadať nějaký hajzel) a Peter Sellers so svojou angličtinou/slovenčinou. Ako hovorit krava na zdi: Nechápem ako može niekto z najbrilantnějším mozgom na svete nepochopiť anglickú gramatiku!!!! ( nebo tak nějak).

Teď jsem komentovala Člověka bez osudu, tak honem něco veselého. Přes svůj (samozřejmě záměrně) patetický název je Láska a smrt hodně veselý film. Můj nejoblíbenější od Woodyho Allena. On si umí tak krásně hravě a laskavě střílet z čehokoli, neváhá ze sebe udělat totálního trotla, což Boris Grušenko nepochybně byl. A když mu k tomu zdatně sekundují Diane Keaton, bratři Marxové, Lev Nikolajevič Tolstoj a Ingmar Bergman, nemůže z toho vyjít nic jiného než bomba, z níž lítají hlášky typu "Je zajímavé, že starý Něhamkin byl mladší než mladý Něhamkin" a "můj otec s sebou nosil stále kus své země" nebo "Přijďte o půlnoci do mého pokoje!" - "A vy tam taky budete?" atd. atd. My s manželem máme nejraději obraz dědouška, koukajícího odevzdaně k zemi a vedle sedící nakrklé babky sledující ho nenávistným pohledem, k tomu komentář: "Chovali k sobě stejné city, jako ve svatební den". Nebo Woody v divadle ve sváděcí scéně, souboj, pokusy zabít Napoleona, intelektuální debaty se Soňou, no prostě královská zábava i pro někoho, kdo nikdy neviděl ani Vojnu a mír ani Bergmana (tady by asi nějaká Allenova postava řekla - no Bergmana jsem párkrát osobně potkal, ale film jsem žádný neviděl). Ještě dopisuji po přečtění pochvalných a vtipných komentářů, pokud jste to ještě neudělali, doporučuji k přečtění Vedlejší příznaky, tam se mimo jiné vyskytují i gagy použité v tomto filmu (Soňa uvařila rýžový nákyp, náhodou jí upadl obsah lžíce na moji nohu a přerazil mi několik kůstek na nártu, takže jsem upoután na lůžko přečetl veškerá filozofická díla - asi to nepíšu přesně, ale prostě tak nějak). Jsou to brilantní povídky s takovým kalibrem humoru, že se moje spolutrpitelky v porodnici divily, že se můžu při porodních bolestech takhle smát, ale já jsem si nemohla pomoct a strašně mě to pomáhalo. Woody by měl radost, kdyby mě tehdy viděl.