Karate Kid

Tak dramatem bych to rozhodně nenazval, spíš nechtěná sportovní komedie. Nemám rád filmy s dětskými hrdiny, to říkám rovnou, přijde mi to nejen nelogické, ale takové neeestetické, prostě to nemusím. Je tu absence prakticky všeho, co má mít alespoň trošku kvalitní film. Odpad to není jen proto, že jsem prostě viděl už horší filmy, ale špatné je to dost. 10% (26.07.2009)

A zase si jednou nadávám, že jsem ve svém dětství zasklil nějakou klasiku. Protože Karate Kida bych jako malý kid posedlý Strážci vesmíru, Hromkočkami a Matrixem vážně miloval. A přitom to je karate film, který je prakticky bez karate. Toho se dočkáme jen na konci a popravdě jde o nejslabší část celého filmu. Hudebně podkreslená sekvence soubojů (po americku montáž) je ještě dobrá, ale finální souboj Dannyho s Johnnym stojí za prd! Jinak ale převládá nadšení. Dokonalé comming of age, jehož příběh je navíc vcelku originální a i tam, kde na první pohled sleduje šablonu, se většinou nebojí vyhnout se té nejvyšlapanější cestičce. Ano, je to naivní a zjednodušující, ale je to film pro děti. Nebýt toho slabého finále, nebál bych se napálit plný počet. PS: Nějak nepobírám, že z celé dětské trojice je suverénně nejstarší Ralph Macchio. (11.11.2018)

Klasický teenagerský sportovní příběh není o akčních soubojích, vznětlivý chlapec (nový na škole s luxusní přítelkyní) musí nejprve přijmout obrannou filosofii karate, podstoupit kuriózní trénink (leštění aut, broušení podlahy, natírání plotu) a povznést se na duchu, než uspěje v turnaji proti svému šikanovateli z až úsměvně krvelačného doja Cobra Kai. Skvělý Pat Morita (nominován na Oscara!) jeho snažení mistrovsky vede i odlehčuje, jak sype z rukávu jedno zenové životní moudro za druhým, a (nejen) úplný závěr připomene prvního Rockyho. (04.05.2021)

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. (13.12.2010)

“Throwback Thursday #10” - Karate Kid se stal i přes svou pohádkovost jedním z kultovních filmů 80. let. Film jsem viděl až do dneška pouze jednou, a to kdysi dávno v tv a pamatoval jsem si jen některé scény. Film natočil John G. Avildsen, režisér Rockyho a v životních rolích Daniela se objevil Ralph Macchio a mentora Miyagiho Pat Morita. Jde o jeden z klasických příběhů o otlounkánkovi, který bojuje o respekt a o dívku svých snů se zlými douchebagy vedenými místním karate šampionem Johnnym. Film má celkem přestřelenou stopáž a dnes už legendární závěrečný čapí skok, kterým Danny porazí Johnnyho na karate turnaji. Závěr filmu asi mohl Avildsen vyřešit méně zkratkovitě, takhle snímek končí doslova na turnaji. Film byl ve své době komerční megahit, i díky kterému zažívalo karate mimo území Japonska obrovský boom. Zároveň šlo o první roli Elizabeth Shue, které film otevřel dveře do dalších projektů. To Ralph Macchio asi netušil, že Karate Kid bude navždy jeho největší úspěch, ke kterému se už nikdy jiným projektem ani nepřiblíží. Shlédnuto na Netflixu. 3* (21.01.2022)