Karate Kid

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)

Nikdy bych nevěřil, že se zrovna k tomuhle dostanu, ale seriál Cobra Kai mě na to dost nalákal. Těžko to srovnávat, ale bez filmu by nebyl ani seriál. Nejvíc prostoru dostává mladý Danny, který je na škole šikanován a ke karate se uchýlím proto, aby tomu už dál nebylo. Johnny je tu vykreslen hlavně jako záporák, který mu znepříjemňuje život. Dost prostoru tu má i Ali a pan Miagi. Celé to vyvrcholí velkolepým turnajem, který je v seriálu často zmiňován. Na další díly už ale nemám odvaju... "Vyřaď ho!" (09.12.2021)

No, byl to první z filmů hollywoodské ságy o karate, tak byl asi nejlepší z ní. Když to však srovnám s prvním dílem obdobné ságy adorující (a postupně stále více ždímající a finančně dojící) box, myšlena série o italském rohovníku Rockym, je to jako postavit vedle sebe osla a čistokrevného hřebce. První Rocky byl proti Karate Kidovi doslova (a úplně žasnu, že to musím takhle napsat) čistokrevné umění... (20.08.2007)

║Rozpočet $8miliónov║Tržby USA $91,030,000║Tržby Celosvetovo $130,800,000║ Zlaté 80.roky a celá plejáda výborných akčných filmov, samozrejme medzi ne dobre zapasovali filmy aj o karate či boxe. No a Karate Kid sa stalo na tú dobu úžasnou ikonou, keď z vychrtnutého šikanovaného chlapca sa stane pod mentorským dohľadom Miagiho karatista. A to mu na základ  tohto umenia stačilo vyleštiť autá, vybrúsiť drevenú podlahu, či natrieť plot. Nuž má to dobrú atmosféru, dramatizáciu a občas sa tu utrúsi aj niečo zábavné a dá sa na to pozerať aj v roku 2022, keď už máme za sebou nostalgiou nasiatý seriál Cobra Kai. Môže byť. /80%/ (20.09.2005)

Zrovna Karate Kid jsem v průběhu svého sledování filmů vždycky spíš přecházel a po mnoha letech mohu prohlásit, že teprve až nyní (r.2022) jsem jej viděl od začátku až do konce. Jsou to ryzí osmdesátky, které mám tak moc rád a společně s výborným oddychovým soundtrackem (Joe Esposito, Survivor, Commuter...) utváří příjemnou zábavu s nenuceným morálním poselstvím, jak správně přistupovat k životu a především k sobě samému. Až na bandu namachrovaných frajírků z Cobra Kai jsem neměl vůbec žádné problémy s hereckými výkony. Laskavého a spravedlivého pana Miyagiho v podání excelentního Pata Mority byla radost sledovat a Ralph s Elisabeth byste kvůli jejich přirozeně příjemným charakterům vždycky rádi přibrali do party. Tedy tak se na to aspoň dívám já se svýma věčně mladýma očima a mozkem z možná trochu jiné doby, ale zkrátka podobné filmy z dané dekády mě přitahují jako stříbro straku. Nemůžu si pomoct a asi už to tak zůstane navždy... (20.10.2022)