Povídání o pejskovi a kočičce
Réžia:
Eduard HofmanScenár:
Eduard HofmanKamera:
Josef StřechaHudba:
Jan RychlíkVOD (2)
Obsahy(1)
Pejsek s kočičkou jednoho dne uviděli, jakou mají ve svém domečku ukrutnou špínu. Rozhodli se, že ji uklidí. Úklid to byl pořádný, až jim z toho šla hlava kolem a tlapky bolely! A jak se jim to povedlo? O tom se už přesvědčte sami… (Rodriguez)
Recenzie (29)
Jak pejsek s kočičkou myli podlahu je první díl z večerníku POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE. Je o tom, že měli doma bordel, především podlaha vypadala jak někde ve stodole. Tak se ji rozhodli umýt a vyloženě po svém, jako zvířata. Nejlepší na tom dílu bylo to, jak v závěru pejsek vysušil podlahu kočičkou, která byla nakonec úplně černá. Víc než "jak myli podlahu" by se tedy měl ten díl jmenovat "Jak myli sami sebe". :-) Rozhodně co je ale na tomto díle a vůbec na celém Večerníčku to hlavní, tak to je animace a především dokonalý přednes Karla Högera. A ta jednoduchá animace je tak krásná. V ní je ukrytá taková ta nostalgie jako v celém tom Večerníčku. Dnešním dětem se už nelíbí, ale nám ještě jo. [1487. hodnocení, 28. komentář, 84%] ()
První Hofmanův pejsek s kočičkou a společně s epizodou "Jak dělali dort" asi i nejlepší..? No podle sklizených cen určitě, získal hne dle tři. Čestné uznání - MFF Karlovy Vary 1950, Národní cena 1950, a Čestné uznání - Benátky 1950. Nebejt však samotného dnes už geniálního a tehdy velmi vyjímečného a originálního Högerova komentáře byl by tento příběh sotva poloviční..Jó děti mohli bejt tenkrát na takového vypravěče skutečně pyšní a to po právu. Kde že jen ty časy jsou...? ()
Náhodou si s tou podlahou poradili docela dobře a ještě se přitom stihli vyprat. Jen to bylo kapku nekonečné. ()
Díky téhle povídce jsem se naučil, že mýdlo není k jídlu. ()
Docela dada... ;-) . . . A ten Karla Högera krásný jazyk český po brněnsku... ;o) . . . Nestárnoucí!... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno v dětství, mnohé repete pak 15.7.2008 díky ČT2, komentář zde jako šestý - 15.7.2008) ()
Nerad se uchyluji k výkřikům a poučováním, ale sakra takhle má vypadat tvorba pro děti. Vzájemná pomoc, poetika, krásná čeština. ()
Když vidíte psa, co má u huby pěnu, nemusí to ještě nutně znamenat, že má vzteklinu.. ()
Stará klasika která u žádné generace dětí nezreziví. (( :: ()
"Nejdřív pověsíš na šňůru ty mne, a až budu viset, tak slezu a pověsím zas tebe," řekla kočička pejskovi. Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli držet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska. Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo".....nerozluštěná záhada mého dětství. Někde jsem četla, že Čapek do téhle pohádky vpravil jakýsi koan, aby se malým dětičkám při usilovném přemýšlení rozbřesklo a byly osvíceny. Což se u mne totálně minulo účinkem, dodnes přemýšlím jak tam mohli viset oba dva. Ale pohádka je to náramně pěkná. ()
80% - Nejlepší bylo, jak se pak sušili... :) ()
Krátkometrážní snímek. Přenádherný a inspirativní seriál. Jednotlivé díly vedou děti k poslušnosti, a dobrému chování, což jsem pocítil sám na sobě. ()
Dá se spojení Josefa Čapka a Karla Högra něco vytknout? ()
Jeden z nejvtipnějších příběhů, plný imaginace, hravosti a vtipu. ()
Není na tom nic zvláštního, originálního ani nezapomenutelného a přece to má jakousi příjemnou atmosféru, kterou jiný krátký animáky nemají...pejsek a kočička jsou prostě pejsek a kočička. ()
Nezapomenutelný dabing pana Högera o tom, jak pejsek s kočičkou chtěli dělat věci jako lidé, tentokrát si umyli podlahu. ()
Druhý nejlepší díl , krásné , výborně ztvárněné. ()
„Nejdřív pověsil pejsek kočičku a pak kočička slezla a pověsila pejska. Tak si tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo.“ Takové krásné první setkání s neskutečnem – a ve filmové verzi tak hloupě zkažené. ()
Dost dlouho jsem přemýšlela, jak chutná mýdlo (nee, myslím, že jsem ho neochutnala...). A jak to, že stálo korunu, mi museli vysvětlit rodiče. ()
Mám radši předlohu s ilustrací. ()