Doznání
L'Aveu
La confessione
The Confession
Réžia:
Costa-GavrasScenár:
Jorge SemprúnKamera:
Raoul CoutardHudba:
Giovanni FuscoHrajú:
Yves Montand, Simone Signoret, Gabriele Ferzetti, François Marthouret, Michel Beaune, Michel Robin, Jean Bouise, Guy Mairesse, Nicole Vervil (viac)Obsahy(1)
Slávny, u nás roky zakázaný film, vznikol podľa rovnomennej knihy Artura Londona ako autentické svedectvo jedného z protagonistov vykonštruovaného procesu so "spikleneckým centrom" R. Slánského v r. 1952. Presvedčený komunista, interbrigadista, pred zatknutím námestník ministra zahraničia, účtuje s minulosťou svojej strany. Je iróniou osudu, že rukopis knihy priviezol do Prahy v deň, keď tam vošli sovietske tanky. Sugestívna, hoci trochu chladná analýza obludných mechanizmov moci zachytáva kruté výsluchy, manipuláciu s obžalovanými, nátlak vedúci k falošnému priznaniu. V druhom pláne sa odvíja osud Londonovej rodiny i história vzniku knihy. Film o tragédii slepej viery, schopnej zmeniť sa a prisp"sobiť akýmkoľvek podmienkam. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (88)
No teda, to byla síla, vykonstruovaný proces se Slánským je zde popsán opravdu velice realisticky a hlavně pravdivě vykresluje atmosféru té doby, když revoluce začne požírat své vlastní lidi. Celý proces zatčení, mučení a věznění je natočen syrově přímočaře se skvělým Montandem v hlavní roli. Tato doba je v současnosti často zapínána, komunistický zločinecký režim zlehčován a tak se stalo, že komunisté pomalu vyhrají volby, lidé mají krátkou paměť a právě tento film by ji jim mohl zdařile osvěžit. ()
Působivý film o praktikách na politických vězních, které byly praktikovány hlavně v 50 letech. Jak jsem četl u jednoho komentáře film natočen sice Francouzi, ale velmi dobře přesvědčivý. Ale otázkou je proč jsem dal jen 3 hvězdičky? Vadilo mi, že hlavní herec je souzený francouzský politický vězeň, ale rekvizity a prostředí je čistě české, potažmo Československé, ale jinak výborný snímek, který určitě doporučuji. ()
Unikátní francouzský film s českým námětem politického vězně, kterého semleli politické procesy padesátých let v Československu. Pro mne je pozitivum nejen určitý typ hrdosti, že cizinci filmují něco o nás, ale velmi je přínosné vidět co se dělo s politickými vězni od jejich zatčení po jejich lámání a vymývání mozku s cílem naučit se výpověď nazpaměť, aby soudní proces byl předem dané divadlo i s texty a rozsudky. Silný atmosférický film na základě skutečných vzpomínek účastníka politických procesů komunistického teroru. ()
Pro nás hodně emotivní film podle A.Londona. Pochopitelně, že natočit všechny hrůzy výslechu dost dobře nešlo, možná, že dnešní horrorroví režiséři by to zvládli.:) ()
Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Francouzský filmový přepis autentických vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie. Doslova horor mající reálné základy. Příběh vypráví osud Antona Ludvika, toho času náměstka ministra zahraničních věcí v Československu, který je sledován StB až do dne kdy je zatčen a umístěn v izolačním vězení, kde je mučen dokud se nedozná ke zradě. Stojí za připomenutí, že něco takového natočili i čeští tvůrci, ale bohužel a nepochopitelně tento snímek upadl v zapomnění. Jmenuje se ´Jen o rodinných záležitostech´ a pro změnu byl natočen podle románu Jaromíry Kolárové vydaného v roce 1965, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin se film dostal zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. Tento francouzský film však pochopitelně také neměl v Československu na růžích ustláno. Byl striktně zakázaný. A není divu. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. ()
"Člověk ve své úzkosti se stává vinným, ne proto, že je vinen, ale proto, že je za vinného pokládán..." Nevěřil bych, že 2 roky po naší okupaci Francouzi natočí takovéto dílo a já skutečnosti zjistím po 20 letech a film samotný téměř po 50... Zpočátku se mi tohle drama moc nezdálo, ale nakonec se mi z toho vyprávění chtělo zvracet. Tedy ne z vyprávění, ale z chování a smýšlení těch "komunistů". Z fleku bych je zakázal... "My jsme víc než ústřední výbor!" ()
Herci se svých rolí zhostili dokonale, a v podstatě nebylo ve filmu hlucho. Jen je velká škoda, že jsme si to nenatočili sami, ale museli to za nás udělat cizí. Skvělý snímek a zatím hodnotím hodně vysoko. Uvidím co napodruhé, někdy v budoucnu. ()
Byť viděno "pouze" v televizi (rakouské ORF, neboť za totality), byl to nezapomenutelný zážitek. Tento film a "Z" mi ukázaly Yvese Montanda ve zcela nové herecké poloze. Jinak plně souhlasím s recenzí "gadaulina". ()
Nepříjemně mrazivý zážitek, který pomocí úchvatné kamery, přeexponovanému nasvícení a pár filmovým trikům rozehrává po 140 minut psychologický vhled do nepříjemně zmanipulovaného procesu a díky nelineárnímu vyprávění, nadměrnému počtu postav a podkopávání lidské morálky vytváří zážitek, jenž je natolik intenzivně krutý a záběrově klaustrofobický, že dokoukat ho na jedno posezení je úkol přímo nemožný. Ten film nedává nic zadarmo, chce po divákovi maximální soustředění a zintenzivňuje jeho sledovací proces tak podprahovým způsobem, až je člověku špatně jen z pomyšlení, že se tohle skutečně stalo. 90% ()
Pro mě je nejpikantnější fakt, že dva z největších podporovatelů Komunistické strany Francie v padesátých a šedesátých letech minulého století a zároveň jedni z nejobdivovanějších herců Yves Montand a Simone Signoret (životní partneři), vytvořili hlavní role manželů Londonových. Oči jim otevřela ruská okupace Československa v roce 1968 a další události téhož roku ve Francii. Film jsem viděl poprvé někdy v polovině osmdesátek na VHS, které nelegálně putovaly v tzv. kruhu. Režisér často politických filmů Costa-Gavras točil v roce 1970 příběh o českých reálií bez dnešního odtajnění soudních spisů a nelze než obdivovat, jak film vyznívá hodnověrně. Zvěrstva tehdejšího vedení KSČ se ukázala později a dnes se na ně hodně zapomíná. ()
Ano výborný Yves Montand jako Artur London a Simone Signoret jako jeho manželka ve filmu, který se odehrává v Československu v době těsně před procesem Rudolfa Slánského během něj, po něm a nakonec krátká scénka ze srpna 1968. Poctivých 85%. Film samozřejmě vznikal ve Francii, u nás měl premiéru až v roce 1990, vynikající český dabing s Borisem Rösnerem. ()
Francouzi velmi dobře a realisticky natočili film o děsivým komoušským procesu v Československu. Ještě teď se mi dělá zle když si vzpomenu na ty scény z vyslýchání. A Yves Montand byl v hlavní roli naprosto bezchybný. ()
Všetci snímok ospevujú... príbeh to malo silný, ale nemôžem si pomôcť proste tí protagonisti nemali v sebe ten cveng, ktorý by pridával na dôveryhodnosti. ()
Netřeba psát komentář. Mrazivý film. ()
1. Jako ten kdo přečetl knihu: zcela věrně převedené. 2. Svým způsobem hraný dokument. 3. Vcelku důležitá lekce historie. ()
Reálie Prahy roku 1951 působí trochu legračně, jinak ovšem nemá film skoro žádnou chybu. Byla to divná doba... ()
V pražských kinech se promítal od 12.4.1990 (Sevastopol) ()
Pět hvězdiček dávám za film samotný, bez dobového kontextu, který je mnohem, mnohem složitější a hrůznější. A velmi zdařilá hudba! ()
Orwell - 1984 v reálu. Knihu jsem kdysi ještě za komoušů četl v samizdatu, od filmu jsem moc neočekával. Byl jsem překvapen jak to frantíci zmákli. Sice to nemá českej feeling, ale jinak to sedí. Škoda že se Old Joe nedostal už dávno předtím Adolfovi do spárů....věčná škoda! ()
Súvisiace novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (viac)
Hodně drsné zfilmování toho, jak v 50. letech probíhaly v naší zemi nemilosrdné stalinské čistky, během kterých byli nevinní soudruzi (oxymoron) terorizováni, mučeni a nuceni k přiznání, a to za dohledu sovětských poradců. Prostě odporná doba se vším všudy, ruský a bolševický svět nepřinesl naši zemi nic pěkného. Arthur Ludvik alias Gerard je zapálený soudruh a hrdina 2. světové války, španělský interbrigadista a Žid, který po válce žije v Československu a v roce 1951 má funkci náměstka ministra zahraničních věcí. Všimne si, že je sledován, a záležitost probere se skupinou svých přátel, kteří zastávají nejvyšší vládní funkce. Uvědomí si, že ti všichni jsou také sledováni, včetně šéfa tajné policie, která sledování provádí. Jednoho hnusného dne je Arthur zatčen a uvězněn organizací, která se prohlašuje, že je "nad vládnoucí stranou" a na měsíce je umístěn na neklidné samotce, aniž by znal důvod. Musí chodit po obvodu cely, nesmí se zastavit, jinak přijde nakládačka, nemůže se ani pořádně vyspat a jídlo také nedostává. Jeho manželka Lisa a děti jsou vládou drženy v nevědomosti a je jim řečeno, aby pro vlastní dobro spolupracovaly. Lisa je propuštěna z rozhlasu a místo toho musí makat ve fabrice. Věří svému manželovi, přesto si je naivně jistá moudrostí a dobrotou vládnoucí strany. Arthurovi je vymýván mozek pomocí spánkové deprivace a výslechů, během kterých je překrucována skutečnost a on se musí přiznávat k vymyšleným zločinů, včetně zrady. Ovšem, pokud bude spolupracovat, tak prý k němu bude soud shovívavý. Od hlavního vyšetřovatele se dozvídá, že jeho přátelé byli také zatčeni kvůli zločinům proti státu. Po týdnech vyčerpávajících výsledků, ve kterých zaznívá jméno odsouzeného maďarského komunisty Rajka a také amerického špiona, se kterým se měl Arthur přátelit, se Arthur ke všemu přiznává. A tak je připravena veřejná fraška, "proces", který bude vysílán v rádiu a promítán v kinech. Věznitelé Arthura trénují, aby si zapamatoval připravené odpovědi nazpaměť, a za to dostává jídlo, vitaminové injekce a je ozařován horským Sluncem, aby po letech týrání nevypadal tak zničeně. U soudu Arthur a jeho kolegové věrně hrají své role, a mezi obžalovanými je také Stránský, za organizování protistátní spiklenecké skupiny. Lisa je donucena naučit se vlastní prohlášení, ve kterém se distancuje od svého manžela. Vězni jsou odsouzeni většinou k trestu smrti, jediný Arthur dostává doživotí. Vyšetřovatelé se vrátí o obžalovaným, kteří zpanikaří a hrozí, že se odvolají. Jejich soudem jmenovaní právníci (obhájci, kteří je ve skutečnosti vůbec nehájí) jim sdělí, že rozsudky jsou pouze ve prospěch strany a pokud se odvolají, tak je prostě všechny pověsí. Odsouzení naposledy stanou před soudem a přijmou své tresty, aniž by se odvolali. Takže divadýlko proběhlo hladce a vykonstruované procesy sežrala většina oveček i s navijákem. Strana přece nepotřebuje, aby byli popraveni, strana potřebuje proces, a je důležité spolupracovat. Později v letech 1956-1963 jsou Arthur a někteří jeho kolegové propuštěni a rehabilitováni. Popraveni jsou však zpopelněni a rozsypáni kolem silnic, a to dost cynickým způsobem. Řada úředníků, včetně Arthurova vyšetřovatele Kohoutka, je pronásledována za to, co prováděli v 50. letech. Kohoutek je degradován a čirou náhodou se potkává s Arthurem ve Francii, zve ho na pivo a snaží se mu za ta svinstva omluvit s tím, že jen plnil rozkazy (to dělali i nacisti), ale Arthur mu neřekne ani slovo. V roce 1968 dokončuje Arthur své memoáry a vrací se do Československa, aby je vydal. Staré struktury byly ze strany vyloučeny a vypadá to, že nyní strana odhalí pravdu o tom, co se dělo. Bohužel, všechno to pokazí vojska Varšavské smlouvy pod vedením Rusáků, jako vždy. Film byl neskutečně drsný, syrový, sugestivní a díky němu jsem měl možnost pocítit, jaká tíživá atmosféra panovala v naší zemi na začátku 50. let. Stalin byl stará sadistická kurva a jeho dnešní nástupce Putin není o moc lepší. () (menej) (viac)