Bolševikova slabina
La flaqueza del bolchevique
Réžia:
Manuel Martín CuencaHudba:
Roque BañosHrajú:
Luis Tosar, María Valverde, Jordi Dauder, Rubén Ochandiano, Nathalie Poza, Manolo Solo, Mariola Ruiz, Daniel Grao, Enriqueta Carballeira, Luis Miguel Seguí (viac)Obsahy(1)
Zvláštny milostný príbeh o štyridsiatnikovi, ktorý sa na prvý pohľad zamiluje do mladej študentky. Hrdina Pablo Lopez zostane jedného dňa trčať v dopravnej zápche. Už ho nebaví počúvať hlúpe rádio a tak si pustí svoju obľúbenú metalovú kazetu. Príliš sa však nechá uniesť hudbou a spôsobí tak dopravnú nehodu. Zrazí sa so Sonsoles, ktorá ho následne chce žalovať za ublíženie na zdraví. Aby dal Pablo všetko do poriadku, prenasleduje Sonsoles až do školy jej mladšej sestry Marie. Napriek konfliktu so Sonsoles nachádza v Marii oduševnenie, nevinnosť, úprimnosť a chuť do života, ktoré už jeho vrstovníci i on sám dávno stratili. Na prvý pohľad sa do Marie platonicky zamiluje a musí ju opäť vidieť. Film španielskeho režiséra Manuela Martína Cuencu sa citlivým spôsobom vyrovnáva s chúlostivou lolitovskou témou a nevtieravo svojmu divákovi kladie otázky o tom, čo to znamená byť mladý a prečo sa oplatí žiť. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Nechcel som sa na to dívať, ale keď už som prepol, pohltilo ma to. Nečakajte žiadne štipľavé scény lolitovskej erotiky - v tomto filme to až do konca bublá pod povrchom. Ale bublá to veru výdatne. Tú vzájomnú príťažlivosť im skrátka uveríte, a nič iné ten príbeh vlastne ani nepotrebuje. ()
Nevím, jestli zrovna takhle nějak může vypadat krize středního věku, ale v tomhle příběhu Antonio i když je velmi dobře situovaný, tak najednou zjišťuje, že ztrácí smysl života, možná cítí i jeho nenaplněnost a tak se dostává do patové situace. Nevím přesně jaká asociase se v něm odehrála při prohlížení histoickou knihou s ruskými dějinami a obrázkem krutě popravených dcer cara Mikuláše, ale ve scénáři to zřejmě nějaký význam má. Možná právě proto ho pak tolik zaujala mladá studentka Maria. Ta mu vstoupí do života současně se Sonsoles, která ho po dopravní nehodě chce žalovat za ublížení na zdraví. A tak se najednou spustí lavina jeho naprosto neadekvátního jednání, nejen vzhedem k Marii, ale i k Sonsoles. Tady někde nastává zlom, kdy jsem přestala chápat, kam to asi bude směřovat. A ten směr, který postupně následoval a nakonec i závěr filmu totálně zazdil celý můj prozatím dobrý dojem. Ale šestnáctiletá María Valverde byla nádherná a za oči Luise Tosara jednu hvězdu přihodím. ()
Film Stud našel v tomhle filmu svůj dokonalý kontrapunkt. Ještě se mi nechce věřit, že tak omračující spojení existuje. Nenapíšu brzy podrobněji, ty vzájemné, pod různými úhly natočené reflexní plošky vytvářejí podivuhodnou mozaiku, ale ona se pod soustředěným pohledem propadá stále hlouběji, jemněji a hladčeji, a popisovat křišťálovou kouli v její slité zcelené kráse je nekonečná práce, nebo ticho. ()
Zvláštne pôsobiaci snímok, ktorý si ma získaval len veľmi pomaly. Úvod je nemastný-neslaný, kde jediným spestrením je situácia, kedy chlapík narazí do tej ženskej a začnú si nadávať. Pablova kríza stredného veku ma skoro unudila na smrť. Inak celkovo, mužská hlavná postava mi bola hrozne nesympatická a vôbec sa mi tam nehodila. Našťastie od miesta, kde sa Pablo začne konečne zbližovať s mladučkou študentkou a ona sa mu začne poddávať a vracať zmysel života, film značne stúpol na zaujímavosti a koniec tiež nič nepokazil, aj keď priznám sa, pár vecí mi tam bolo nejasných. Inak podľa môjho názoru ide o jeden z filmov, kde pred samotnou projekciou veľmi pomôže, ak si divák najprv prečíta knižnú predlohu. Hlavná myšlienka a dôvod prečo sa hlavný hrdina označil za boľševika mi bol síce jasný aj bez toho, ale v dejovej linke sa vyskytuje ešte plno ďalších situácií, ktoré sa vnímajú len ťažko alebo vôbec. Samotný film ich ozrejmuje iba málo a neucelene. 70/100 ()
Mariu Valverde jsem "objevil" už dávno, ale přes veškerou předvedenou erotiku (Madrid, 1987!) v pozdějších snímcích, asi nejhezčí zůstane tady, při svém celovečerním debutu. Kolegové se tu několikrát rozplývají nad herečkou samotnou, nad dusným, neeroticky erotickým dusnem, naplňujícím film. Nic z toho není přeháňka. Luis Tosar byl vybrán záměrně - na první pohled se k Marii nehodí, je starý, plešatý. Všimněte si ale, jak s postupem času kamera stále častěji rámuje jeho tvář s horním ořezem, takže nevidíte pleš, ale končíte nad obočím. Jeho rysy jsou podobné Robbie Williamsovi, a co si budeme nalhávat, to je známý playboy. Tenhle film skutečně bublá pod povrchem, jak píše kolega Cervenak. Dokázal bych se na schůzku, nevinnou schůzku bez doteku i jen ruky, Marie a Pabla dívat celé hodiny. Scénář je zajímavý, nečekaný, naprosto netušíte, co bude dál. Nejvíc ze všeho bych ale vyzdvihl způsob, jakým byla napsána a zahrána postava Marie. Patnáctiletá dívka, ještě ne žena, ale dávno ne dítě, a její první velká láska, postupně se rozvíjející, přemýšlená. Ta realičnost mi vyrazila dech. Takhle chová, dívá, dýchá a myslí zamilovávající se dívka, zkoumající a nahlížející svou známost. Maria za tohle herecky hodně vysoko! ()
Stále častější téma naší doby o lidech, kteří nežijí, přesto, nebo právě proto, že disponují všemi prostředky k radostné existenci, a tak je lehce očaruje svěžest mládí se všemi svými atributy, jimž kraluje žízeň po životě. Nic zde nevyznívá směšně, neboť otázka tělesnosti probublává až někde hluboko pod povrchem nerovného vztahu, který nám příběh nabízí. Vizuálně se staví na detailech dvou tváří - Pablovy lhostejné, symbolizující cynismus a flustraci - Mariiny dychtivé, oduševnělé a nevyzývavé, jako objektu hodného platonického zbožňování, které může být krásnější, ale i mnohem krutější, než další podoby lásky. Jímavě krásný hudební doprovod přihazuje další důvod, proč film stojí za to vidět. ()
Lolita po španělsku, z mého pohledu hned po několika stránkách nedotažená (ovšem "nedotaženou" erotiku jednoznačně kvituju!). Navrch příjemně konzervativní Bolševikova slabina nabízí ještě nejkouzelnější úsměv široko daleko. Jako ... ve vší vážnosti ... María Valverde by se měla normálně v zájmu lidstva naklonovat a podávat jako lék na depresi. :) ()
Pozor !!! Nenechajte sa pomýliť názvom Slabosť bolševika. Nejde o žiadnu politickú drámu s úvahami o komunizme! "...ako každý pondelok ma duša tlačila priamo medzi nohami. Napadlo ma, že duša je vlastne tretie vajce" - zahlási asi 30- ročný bankový manažer, kedysi študent filozofie. Film, kde je hlavným hrdinom, je humornou kritikou spoločnosti, ktorá rýpe skoro do všetkého. Televízia je pre debilov, pracovné vzťahy sú založené na riťolezectve a podobne. To sa však zmení, keď duchaplný manažér narazí do auta neurotičky Sonsoles, ktorá ho oplzlo poníži. Zastrašuje ju telefonátmi, chce sa jej pomstiť, ale nakoniec sa zamiluje do jej 15- ročnej sestry Márie. Komédia sa postupne začína meniť na tragédiu. Za úlohu Márie sa stala Mária Valderde hereckým objavom roka. Film sa fakt vydaril. Je rovnako dobrý ako knižná predloha od Lorenza Silvu, ktorá nedávno vyšla v češtine (Bolševikova slabina. Garamond, Praha 2009). Je to vtipná aj hlboká výpoveď o egoizme a osamelosti. "Utrpenie je len sračka padnutá do piesku, z ktorej nič nevyrastie..." ()
Hnusný to chlap, Pablo Lopez. Ani náhodou jsem mu nefandila. Ne proto, že se zamiloval do teenagerky, ale proto, jak se choval k ostatním, hlavně ženám. Postupem času se v tom nerovném vztahu plácal, až mi ho bylo chvílemi líto. Když ho nakonec dostihla karma definitivně, bylo mi ho líto úplně. No řekněte sami, není to divný film :-) ()
V jednoduchosti je krása. Tak ako hory sú nádherné, tak ako zima je voňavá, a zvuk lesa očarujúcu tak i tento film pôsobí rovnako. Moja duša sa opäť raz nabažila ... ()
V češtine vyšla útla knižná predloha. ()
Silný příběh s lolitovským námětem, ale natočen velmi decentně. Potěší uvěřitelné postavy, které jsou některé nepříjemné, ale když se jim časem dostanete pod kůži, tak možná pochopíte. Děj ubíhá pomalu, ale není nudný - spíš občas vadí nelogické zvraty a díry ve scénáři. U mě je to na 4 slušné hvězdičky a doporučuji. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Jak už tu bylo od JitkaCardova zmíněno, blíže než Lolitě má opravdu Slabost bolševika ke Studu. Cyničtí téměř-čtyřicátníci, pokračování fenoménu "singles", kteří v mládí propadli opojné chuti ryzí individuality a možnostem, které jim svobodný svět nabízel. O to více hořké je poznání, jakou daň za toto opojení platí nyní. Cosi ještě více znepokujícího je však skutečnost, že zatímco na tělesných požitcích závislému Fassbenderovi je dána možnost volby a rozhřešení, Tosarova postava toužíci jen po opravdovém citu lásky je odsouzena nemilosrně k žaláři. Škoda jen, že Cuenca nevládne tolik svému řemeslu jako McQueen. Mohl by to být o dost zajímavější dialog. Co se však týče hudebního doprovodu, zde je dialog přímo mistrovský. ()
Bože to byl zážitek !! Čekal jsem tuctovou jemnou romanci a bilancování o smysluplnosti života, a dostal jsem brutálně silný milostný příběh a dvojitou dávku emocí k tomu. Mohl bych se obšírně rozpovídat o umění režiséra, perfektní hudbě - je vážně skvělá, a nebo přesvědčivých hereckých výkonech, ale to nejdůležitější je úsměv krásné Marii Valverde, který mě úplně zhypnotizoval, a donutil věřit všemu, co se na plátně odehrávalo. Top 10 za rok 2003. ()
Bolševikova osudná nehoda / chvíle kdy jí poprvé spatřil / touha být jí nablízku / lži / přiznání / poznávání/ uvědomění / chvilkové pocity štěstí / bolestný konec. Smutný a zároveň krásný film ve kterém oceňuji, jak jemně a působivě je tu nastavená intimita mezi Pablem a jeho něžnou vílou. Tohle je mé druhé setkání se španělským hercem Luisem Tosarem a těším se na další. ()
Ten úsměv, ten ÚSMĚV Marie.....a ta krutá pravda o krizi, krizi čtyřicátníka co si uvědomuje, že jeho život mu proklouzl mezi prsty a....a cítí to prázdno, tu vyprahlost......a ta hudba, tak teskná, tak intimní......jsem uchvácen, jsem zdrcen, ta krutě krásná sonda do "duše bez duše" stále toužící po probuzení v kontrastu s mladičkou vílou s duší dychtící, radostnou, živoucí, hravou mě dostala.....a ten bolestný, krutý konec...... ()
Hlavní hrdina působí tak nesympaticky a chová se tak nechutně, až je mu těžko uvěřit, že je ještě schopen nějakého citu. Ještě těžší je si představit, co táhne Marii k němu. Nicméně to pouto se naváže a ač se hrdina zkouší bránit, prohlubuje se. Jenže pak ho doženou následky jeho starších činů, na které nakonec nedoplatí jen on... Škoda toho rychlého závěru - dramaticky je to sice vyklenuté působivě, ale poněkud zkratkovitě a ne zcela logicky - a přitom se film připravuje o nejzajímavější pasáž, o vyšetřování toho. co se stalo, zajímavé hlavně pro diváka, který narozdíl od Pabla ví, kdo za tím vším stál... Velký dík Vančurovi za zajímavou paralelu s knihou, je jasné, že při nejbližší příležitosti se vydám do knihovny. ()
Fajn adaptace celkem fajn knížky, i když je tu trochu jiné vyznění. Ale stejně jsem si to pustil hlavně kvuli Luisovi Tosarovi. ()
Zvláštní film. Vizuálně působí jako venezuelská telenovela, příběh ale strhne. Bohužel ale dojem kazí některé nelogické okamžiky, pár naprosto směšných scén a ústřední herecké duo, které mi vůbec nesedlo. Zajímavý zážitek, ale znovu bych se na to dívat nechtěl. ()
Asi soukromý divácký zážitek roku. Ačkoli se (v době natáčení teprve 16 letá) María Valverde objevuje ve filmu teprve v 27. minutě, zafunguje spolehlivě jako zjevení. ZJEVENÍ. Neuvěřitelné, co se mnou dělal každý záběr na tuhle španělskou krásku s totálně odzbrojujícím úsměvem. Proboha, dal bych tomuhle filmu osobně klidně 10 hvězd, kdyby to bylo možné - María Valverde mě naprosto magickým způsobem připoutala k obrazovce, na kterou jsem se nalepil lapaje po dechu a střídavě omdlévajíc z toho zázraku, jehož jsem byl svědkem. Asi jsem se zamiloval... Ale vy asi chcete slyšet něco o tom filmu, u nás zcela neznámém, co? Ech, sejde na tom, když tam hraje ONA? Komorně vystavěný příběh s minimem postav ukazuje zacyklený řetězec událostí od jedné banální autonehody až po lidskou tragédii, která zasáhne do života hned několika postav v samém závěru. Snímek je natočen příjemně estetizovanou kamerou, doprovází ho vhodný hudební doprovod a najde se v něm i výpověď o našem světě, kde se za každou chybu platí. A ta cena je někdy vyšší, než by se nám líbilo... - Ahoj, poldo. - Už jsem chtěl odejít. - Tak brzy? Nemůžeš počkat ani minutu. Čekáš na ženu? - Nečekám na žádnou ženu. Odcházím. - Co mám udělat, abys zůstal? - Jestli mě poprosíš, zůstanu. - Super, teď vím, co je tvá slabina. - Ano? Co to je? - To stejné, co u chlapů, co očumují děvčata před školou, aby viděli jejich kalhotky. - Jestli ti jde o tohle, tak sbohem. Nechci vidět tvé kalhotky. - To je dobře. Žádné nemám. - Co? - Nemám na sobě kalhotky. Přes mé kalhoty bys viděl obrysy. Neodcházej. UPDATE 4. 11. 2011: Právě jsem dočetl literární předlohu filmu, (rozsahem kratší) román "Bolševikova slabina" od Lorenza Silvy. Je zajímavé porovnat tento text s filmem, protože se v mnoha podstatných detailech odlišuje. Román je vyprávěn v první osobě a jeho hrdina je v porovnání s tím filmovým o poznání víc cyničtější a prohnanější. Zatímco film je v podstatě zcela prostý jakýchkoli náznaků erotiky a duševní život svých postav opomíjí, kniha své postavy popisuje mnohem propracovaněji: hlavní protagonista se nepokrytě přiznává ke své sexuální touze po lolitce, kterou mu náhoda přihrála do cesty a se kterou se seznámí pod vylhanou záminkou. Ani ona však není nevinná, v knize se přiznává, že již není panna a kupříkladu do bazénu si vezme růžové bikiny, zatímco ve filmu si oblékne relativně cudné jednodílné plavky a o jejích sexuálních zkušenostech zde nepadne ani slovo. Kniha se od filmu liší v dalších detailech, z nichž asi nejvíc zamrzí to, že film vypouští - pro děj i samotný titul zcela zásadní - prvek, a sice analogii mezi Marií (v knize se jmenuje Rosana) a nejstarší dcerou Mikuláše II., Olgou Nikolajevnou. Autor v knize stručně líčí její truchlivý osud (v nedožitých 23 letech byla s celou svou rodinou zastřelena) a vyznává se z empatie k imaginárnímu bolševikovi, který kdysi podlehl její kráse, než ji zavraždil (odtud ona "bolševikova slabina" coby obrat pro označení stavu, kdy se člověk zpronevěří dočasně svému přesvědčení, které až dosud vyznával). Víc už prozrazovat nebudu, abych se vyhnul spoileru, takže za mě už jen poslední poznámka: film je o trochu slabší než kniha - především proto, že z předlohy vypouští řadu důležitých motivů a pasáží. V románu do sebe všechno lépe zapadá a závěrečné rozuzlení dává větší smysl, protože se na rozdíl od filmu neuchyluje k přílišné vykonstruovanosti zápletky. A zatímco závěr filmu je šokující a velmi nečekaný, závěr knihy je dojemně lidský. Ale to si už najděte v knize sami, stojí to za to. () (menej) (viac)