Metallica: Some kind of monster

Plný počet, pánové mi nedali na výběr. Perfektní dokument, odhalující okolnosti vzniku alba "St.Anger". Hetfield se léčil ze závislosti na alkoholu, skupina album natáčela neskutečně dlouho, vyhazov Newsteda....Čím dokument zaujal byla přítomnost emocí-Ulrich naplno řekne Hetfieldovi, že se chová jako čurák (!!!), občas jsou vidět slzy...Ale jako nejsilnější moment beru sezení Ulricha a Mustainea z Megadeth. Od zrzounka Dave bych nečekal, že se málem rozbrečí z fasktu, že se svou kohortou hrál vždy druhé housle. Nic proti Megadeth-jejich alba jsou parádní. Doporučuji skouknout. (26.03.2012)

Zde je pro mě bez debaty 5* jasná volba. Dokument o oblíbené kapele, o jejich ''skoro'' rozpadu a následném sjednocení, a o jednotlivých vztazích mezi ostatními členy, do kterých vás to okamžitě vtáhne a jen tak rychle nepustí. Je to snad jediný film, u kterého mě zajímalo, jestli skončí happyendem a opravdu tak skončil viz. alba St. Anger a Death Magnetic. Jediná škoda je pouze absence sól v zmiňovaném St. Anger :). A nezapomenu ještě dodat, že po zkouknutí opravdu Metallicu poznáte. (09.02.2010)

Metallicu miluju z celého srdce, ale jsem zároveň nohama pevně na zemi a vím, co takové hraní v kapele obnáší...Určitě se neřadím mezi fanatiky, čili velké plus za poskytnutí prostoru bývalým členům Metly a jejich názor na odchod z ní (hlavně u Davea jsem při dialogu s Larsem skoro nedýchal). Dalším plusem je určitě poodkrytí soukromí jednotlivých členů a nesmí chybět ani solidní dávka materiálu ze samotného nahrávání alba. Klíčovým bodem byla určitě doba, ve které byl dokument pořízen. Nejtemnější období celé kapely, která je rozhádaná, odchází jim basák, najímá si terapeuta a frontman se vydává na léčení. Některé rozhovory mají opravdu hloubku a špičkování mezi Larsem a Jamesem je někdy dost ostré. Celou dobu jsem stál za Larsem. Za jeho názory...na hudbu, přátelství, fungování v kapele. Není to bůhvíjaký master na bicí, ale to on je srdcem kapely. Výborný dokument, který nejen, že je atraktivní svým obsahem, ale také dokáže zaujmout filmovou řečí. [Přesná stopáž: 140 min] (02.02.2011)

Bylo zajímavé sledovat tyto potetované alfa samce, jak dvě hodiny nedovedou najít společnou řeč. Každý si tam jede monolog o svých pocitech, a ty ostatní snad ani nevnímá/nechápe – já jsem měl teda také často problémy pochopit význam některých filozofických výstupů. Neprojevuje se pouze kytarista, který nás v průběhu dokumentu ubezpečí, že je se svou pozicí v kapele velmi spokojen... hudbu nehodnotím, protože mé primitivní zvukové receptory mají v tomto žánru problém rozlišit dvě různé skladby. (31.12.2019)

První půlka stála za houby. Dívat se na bandu lidí, kterým peníze a sláva očividně hodně narušily psychiku, jak sedí v jedné místnosti s psychoterapeutem a hádají se na mém fanouškovství moc nepřidalo. Druhá půlka už je na tom lepší. Možná proto, že se Hetfield vrátil z léčení, inu s alkoholiky je těžké pořízení. A konečně se přestali hádat a začali tvořit to oč tu běží METAL! (03.07.2011)