Metallica: Some kind of monster

Skvělá záležitost nejenom pro skalní fans. Drsná metalová hudba se tu sráží až s nečekaně citlivým a obnaženým vnitřním světem kapely. Hetfield (zpěv kytara) a Ulrich (bicí) jsou velice silné individuality a stačí škrtnout a vše letí do vzduchu. Vůbec mě překvapilo kolik silných a pestrých scén tento dokument skrývá. Metallicu mám rád, neznám ale nic bližšího kolem jejich historie, přesto mě dokument vtáhl a vyplivl až na konci. Dokument obnažuje kapelu a její členy a ti zaslouží respekt za odvahu "pustit" něco takového mezi lid. Oni ti metalový bozi jsou přeci jenom lidi, utápějí se v chlastu, depresích, neschopnosti, radosti a celé je to kupodivu VELICE zábavné. silných 80% (03.06.2008)

Na hudbe skupiny Metallica som vyrastal a hoci od Black Albumu ich veľmi nemusím, tento dokument ma nesmierne potešil a zaujal. Dlhodobá mravenčia práca oboch režisérov, kvantum dlhodobého snímania členov skupiny a ich blízkeho okolia sa oplatila a tých 145 minút (uncut verzia) utieklo veľmi rýchlo.. Zaujímavý exkurz do života jednotlivých hudobníkov, genéza vzniku albumu St. Anger, ako aj boj s démonmi, atď, atď...Prekvapivo otvorené, nestrojené a neumelé..Vynikajúci dokument a "must-see" záležitosť pre fans! 4,5*/5 (28.04.2007)

Bylo zajímavé sledovat tyto potetované alfa samce, jak dvě hodiny nedovedou najít společnou řeč. Každý si tam jede monolog o svých pocitech, a ty ostatní snad ani nevnímá/nechápe – já jsem měl teda také často problémy pochopit význam některých filozofických výstupů. Neprojevuje se pouze kytarista, který nás v průběhu dokumentu ubezpečí, že je se svou pozicí v kapele velmi spokojen... hudbu nehodnotím, protože mé primitivní zvukové receptory mají v tomto žánru problém rozlišit dvě různé skladby. (31.12.2019)

Metalliku poslouchám nějakých 28 let. Jistou dobu to byla má nějoblíbenější metalová kapela a cením si ji dodnes, i když se po černém albu naše cesty na čas rozešly. Metallica šla dál, já zůstal u prvních čtyř desek a když byla chuť, tak i u té černé. Mnoho let mi cosi říkalo, že bych tenhle dokument neměl vidět. Ale letošní koncert kapely v Praze mě k tomu přiměl. A zhlédnutí tak trochu mému niternému pocitu dalo za pravdu. Ten dokument, obecně velmi slušná práce, skvěle koncipovaný dokument o kapele, který není jen o hudbě (vlastně skoro vůbec, respektive jen okrajově), mi poopravil mé názory na některé postavy. V některých případech dost razantně. A zjištění (ano, nepátrám a nehledám informace o kapelách, zajímá mě spíše jejich tvorba), za jakých okolností odešel Jason Newsted, pro mě nejsympatičtější a nejoblíbenější člen tohoto kolosu, mě dost zasáhlo. Dokument je to dobrý, Metallicu poslouchám dál, ale pocit, že tohle jsem neměl viět, zůstává. Někdy je dobré od tvůrce znát jen jeho tvorbu. (09.04.2018)

Album St.Anger nepatří mezi mé oblíbené. Přesto si nemyslím, že je vysloveně špatné (pořád dokola si ho ale také nepouštím). Metallica měla už i horší. Napadá mě taková kacířská myšlenka. Možná je lepší sledovat v tomto dokumentu jak St. Anger vznikal, než ho poslouchat. Mě osobně nikdy nezajímaly pozadí jednotlivých skupin. Mě stačilo slyšet jejich hudbu. Proto mě překvapilo, jek zajímavý dokáže být pohled do soukromí jedné skupiny. Pár podobných dokumentů už jsem viděl (třeba ten o Iron Maiden, Flight 666). Většinou se všichni ujišťujou, jak jsou skvělí, jaká je s nima zábava a jací jsou pohodáři. Tento dokument naproti tomu ukazuje tři osobnosti, normální skutečné osoby, které mají své vady, své problémy, své horší dny a své lepší dny. (19.12.2010)