Pred súmrakom

Odpoledne. Paříž. Opět se setkali. ONA zavítala na JEHO autogramiádu a už od prvních okamžiků bylo jasné, že ON to letadlo nebude chtít stihnout. ON totiž zakončuje své evropské propagační turné knihy, která vznikla ze vzpomínek z roku 1995, kdy ho ve vlaku na lince Budapešť – Vídeň uhranula toho času francouzská studentka. Bravo!! Tomuhle já říkám chemie mezi ústřední dvojicí. Jen se tak procházet a nostalgicky si vyměňovat zdánlivě banální myšlenky, až si člověk uvědomuje, jak je jeho utahaný život ještě utahanějším, bez jiskry, bez elánu, bez nadějí a pořádných snů. Je příjemné podívat se za oponu, kdy happy-end může znamenat jen zdánlivé pomatení láskyplným okamžikem nebo zda-li se ze zamilovaného párečku brzy nestala další stereotypní dvojice, co si už nemá příliš co říct. Jak asi skončily osudy temperamentní Vivian a šarmantního Edwarda, co šeptal Bill Murray do Scarlettina ouška a kam jejich tokijský duet směřoval, jak geniální matematik Matt Damon pochodil u Minnie Driver nebo jestli už to je lepší mezi fobiemi posedlým Jackem Nicholsonem a Helen Hunt? Žánrově zručný režisér má ohromný cit na trefné okamžiky, které by jinde vypadaly jako provařené klišé. Jeho záplava vět je formálně prostým dialogem mezi starými známými, za kterými poslušně cupitá kamera. Komorní atmosféru jen umocňují zcela suverénní herci, kteří za ta léta sami zráli a rostli, měli co nabídnout do vznikajícího scénáře. Hlavní devízou pak zůstává fakt, že se jak se Celine, tak s Jessem dokážete ztotožnit. Což bývá u americké romance takřka nemožné. Před lety to byla iluzemi nabitá dvojice, plná naivních představ. Nyní jsou zralými představiteli svých dávných snů, bilancující nad svými životy, nad Jesseho ne právě vysněným manželstvím i nad Celininou zahořklostí v otázkách lásky. K tomu ale ještě musí náš pár několik pařížských uliček projít. Mezitím bloudí mezi touhou napravit a ujasnit si, co se před lety pokazilo, a nedát na sobě znát nevyléčené rány a bolesti. Jejich úhybné kroky v konverzaci jsou natolik úchvatné už jenom v tom, jak je dvojice schopna skrýt city, které zřejmě nevyprchaly. Z Linklaterova díla vychází tolik pozitivního, mrazivě lidského a je jenom dobře, že svoji senzaci z roku 1995 nechal odpočívat a přišel s ní opět až po devíti letech. **** ¼ .. (11.09.2007)

Věřím, že když se člověk kouká na tenhle film a potom ho má hodnotit nebo o něm něco napsat, tak vždycky bude psát o svých vlastních pocitech. Je tady hodně komentářů, které honosí příběh a zachycení reality, další zase zatracují nesmyslnost námětu... Nechci lidem brát jejich názor (což bych stejně nemohla udělat), ale myslím si, že ve skutečnosti se v jejich hodnocení hodnotí jejich vlastní já, jejich vlastní bytost, vlastní představy, vlastní přístup k životu. Film sám o sobě představuje jenom jakousi platformu pro naši vlastní mysl. Zrovna teď jsou skoro tři hodiny v noci, ale já bych nemohla jít spát a říct si, že ten komentář napíšu až zítra. Jistě, možná že zítra si sednu a opravím to, co jsem teď s mžourajícíma očima napsala, ale nemohla bych prostě vypnout svoje myšlenky a jít si lehnout a přemýšlet až zase potom. Všechno, co se mi honí hlavou, chci napsat teď, protože ten film ve mně svým kouzlem probudil touhu přemítat, hloubat, možná představovat si, co bych dělala sama, jestli bych se zachovala "líp" nebo "hůř" než hrdinové po tak dlouhé době, nebo prostě jen "jinak". Takže se mi ten film líbí, protože se mi líbí o těch věcech přemýšlet. Líbí se mi představovat, že ne úplně všechno, co řekli, byla pravda, a potom hádat, co tedy nebyla pravda a co ve skutečnosti chtěli říct. Takže ve skutečnosti mi tenhle film prožitkem připomíná čtení knihy než cokoliv jiného - ale je pravda, že každá knížka není pro každého a některé prostě baví číst jen někoho. Jenomže pokud to nezkusíte, tak nezjistíte, jak to je. ♥♥♥ (13.09.2008)

Let me sing you a waltz about this one night stand....Život se někdy odvíjí odlišným směrem než by si naše srdce přálo. Na křižovatce osudu se necháme lehce zmást a místo do leva zahneme do prava. Otázka: „Co kdyby?“ nás pak provází do konce života. Avšak co kdybychom mohli dostat druhou šanci? Uměli by jsme jí využít? Když už se zdá, že na filmovém poli nedokáže diváka nic překvapit objeví se takovýto příklad čiré filmařiny, která prozáří i ten nejšedivější den lidského bytí. Občas každý potřebujeme obejmout, abychom se nerozletěly na miliony prázdných molekul z nichž se skládá náš život. Můžeme jim říkat třeba vzpomínky. Do jaké míry však dokáže změnit život jedno letmé a náhodné setkání ve vlaku? Nezapomenutelný filmový dialog a těžko popsatelný filmový zážitek. 10/10 (25.09.2008)

A po devíti letech, potkali se znovu. Na jiném místě, za jiných okolností. S léty jim sice přibyly vrásky, ovšem jejich vášeň zůstala a křehké pouto, které je předtím tak silně pojilo, je teď mnohem intenzivnější. Další hořkosladé meditování trojice Linklater, Hawke, Delpy nad úspěchem a zklamáním, láskou a bolestí v příjemném prostředí, se skvěle napsanými dialogy a naprosto úžasným finále. (17.07.2007)

Kleopatra sice pise, ze nie je bezpodmienecne poznat jednotku, ale je to dobre, aby sme vselico pochopili. No ja som videl najprv dvojku v autobuse a ani som nevedel, ze vobec akasi jednotka existovala, pretoze dvojka nemala nazov Pred usvitom 2 a priznam sa, ze nech som sa akokolvek snazil, nechapal som vobec nicomu a to som necakal, ze to bude 80 minutovy dialogovy film dvoch ludi, ktory ma k smrti nudil az do takej miery, ze divat sa na stromceky a domceky z okna autobusu by ma bavili asi viac a premyslal som nad odpadom, ale je tu velke ale..... Predvcerom som videl jednotku, ktora sa mi celkom pacila a dnes dvojku, ktora bola vdaka jednotke omnoho ale omnoho zaujimavejsia, ale uz nie tak pekna, ako jednotka, teda ten zaver. (Preto nesuhlasim s Kleopatrou, ze nie je bezpodmienecne poznat jednotku.) Avsak je to film zo zivota a mozno ste nieco podobne zazili, ked tuzite s niekym byt, ale nemozete, preto je tento film jednoducho pekny a zaujimavy, ale treba vidiet najprv prvu cast PRED USVITEM (1995)... 23.06.2010 _______ Ethan Hawke - (Jesse) +++ Julie Delpy - (Celine) +++ Produkcia: Richard Linklater +++ (23.06.2010)