Harold a Maude

Harold tráví čas na pohřbech, u demolic domů a jediná jeho zábava a taky truc matce je inscenování vlastních sebevražd. Jednoho dne se - na pohřbu - seznámí s osmdesátiletou Maude, která je naopak života plná a aniž by ho poučovala a moralizovala, jak to s chutí dělá jeho matka, strýc zelený mozek a psychiatr, nakazí ho silou Eboly životem. Nic pro ni není tabu - pózuje sochaři, tančí, sbírá věci s příběhy, krade (vlastně ne - bere si u chodníku !) auta .... prostě dělá si co chce, protože život je na stání na stopce moc krátký. Nádherná záležitost, která mě jen utvrdila v pocitu, že věk není omezující veličina .... ve štěstí. (24.05.2005)

Takový pohodový filmeček s docela sympatickou ústřední dvojicí, která se našla a provází nás filmem svými bizarními scénkami. Pěkné písně Cata Stevense jsem znal ještě před filmem a už konečně vím odkud pochází. [7/10] (Paramount) (Technicolor /// Produkce: Colin Higgins, Mildred Lewis, Charles Mulvehill /// Scénář: Colin Higgins /// Kamera: John A. Alonzo /// Nepůvodní hudba: Cat Stevens, Johann Strauss, P. I. Čajkovskij) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (08.05.2009)

Hlavní hrdinka Maude mi byla výrazně nesympatická, a svým chováním mi až příliš připomínala tu hloupou domovnici z knížky S elegancí ježka. Totiž že to její užívání si života je maximálně křečovité. Ačkoliv je pravda, že Maude pro své zvyky měla důvod, a to vlastně docela uvěřitelný. Každopádně scény s ní mě mírně otravovaly, což je poměrně špatné, vzhledem k času, který na plátně stráví. Ale Harold byl sympaťák, skvěle napsaná i zahraná postava. A Hal Ashby je dobrý režisér, ačkoliv pro mě je jeho nejlepším filmem Byl jsem při tom (1979). Jako celek se mi film hodně líbil, taková díla už dnes nevznikají (falešná nostalgie:)) (23.08.2010)

Nechci komentovat bezprostředně po zhlédnutí, třeba se časem rozepíšu. (16.03.2023) Jako první jsem viděla divadelní zpracování s Květou Fialovou a Josefem Kubáníkem. Tehdy bylo paní Fialové 82 a Kubálníkovi 30 let. Jako první mě trefil do oka veliký rozdíl v hlavník postavách. Bud Cort měl v době natáčení 23 let, ale vypadal tak na 15, skoro jako dítě. Romantice já moc nerozumím, jsem spíš realistka, když zhodnotím s odstupem, je to příběh nešťastného mladého muže s psychickými problémy, který má potíže navazovat vztahy. Nejedná se o milostné vzplanutí v pravém slova smyslu, ale o přilnutí k osobě, která pomohla prolomit začarovaný kruh. Asi tak, když se pacient zamiluje do terapeuta. Američané v touze po velkých tématech často sahají k psychicky potiženým: Rain Man (1988), Co žere Gilberta Grapea (1993), Forrest Gump (1994), Lepší už to nebude (1997), na divadle třeba NE/NORMÁLNÍ. Většinou se jim podaří vytvořit příběh, u kterého diváci vytahují kapesníčky, ale který je většinou silně odtržený od reality. Mělo to být dojemné, ale vlastně je to jen smutné, i když dobře zahrané. (21.03.2023) (16.03.2023)

Příjemný film; někdy trochu absurdní, v každém případě humorný a navíc nepostrádá dobrou hudbu, slušné herecké výkony hlavních 2 představitelů (hlavně mě zaujala paní Gordonová; Cort hrál hlavně obličejem, ale svůj účel to splnilo), zajímavou režii a nápad/hlavní myšlenku/poselství. To, jak vedle sebe Ashby staví vyhaslé mládí a stáří plné života, bylo skutečně originální, burcující, optimismem a chutí žít nakažlivé. Nebudu sice snímek hodnotit plným počtem (nějak mi nesedly ty "sebevraždy", co do efektu jejich provedení), ale každpopádně doporučuju; je to film, který má divákovi co říct. (21.01.2009)