Utajený

nechcem nikomu nič vnucovať, nechcem nikoho urážať ani šokovať a nechcem sa tváriť, že som úplne a dokonale pochopil všetko a zodpovedal si uspokojivo na všetky otázky, ktoré mi Hanekeho film Utajený ponúkol . . . ale rozhodne som ochotný pevne si stáť za tvrdením, že "Caché" Michaela Hanekeho je GENIÁLNY film, plný nepokoja, podpovrchového napätia, veľkého tajomstva, vyšperkovanej a do dokonaleosti dotiahnutej dramaturgie a spôsobu vedenia divákovej pozornosti a rozprávania príbehu, otázok, jedného veľkého šoku, dokonalej réžijnej a scenáristiekcj práce a nemilosrdne civilnýých Binoche s Auteuilom; Skvelé, ja "smekám"; (15.04.2008)

Caché AKA Utajený patří mezi filmy, které člověk nalezne na seznamu nejvýznamnějších filmů 21. století. Režisér Michael Haneke za film z roku 2005 na Filmovém festivalu v Cannes obdržel cenu za nejlepší režii a našlo by se dost lidí, kteří by byli schopní Utajeného zařadit na seznam nejlepších thrillerů 21. století.   Utajenému se nedá upřít mnoho věcí. Především právě režie Michaela Hanekeho je skvělá a film působí dojmem, že za ním skutečně stála silná ruka filmaře s jasně ucelenou vizí. Stejně tak má Utajený skvělé obsazení a to především hlavní hereckou dvojici Daniela Auteuila a Juliette Binoche. Hanekeův scénář vystaví solidní a zajímavou zápletku, která navíc v samotném závěru nepokládá žádnou jasnou odpověď. Osobně bych s nebál označit Utajeného za jeden z nejvýraznějších francouzských filmů posledních 20 let. Je ovšem opravdu tak fenomenální?   Na jednu stranu Utajený působí divadelním nádechem, zároveň ovšem obsahuje zcela očividné filmařské propriety. Utajeného by šlo do jisté míry zpracovat do divadelní hry, zároveň by ovšem při tomto rozhodnutí pochopitelně přišel o filmovost. Přitom všem se rozhodně nedá říct, že by byl Hanekeho scénář zase tak výjimečným a jeho snaha zakomponovat do filmu i něco víc než základní dějiště je tak trochu svízelná, protože ve finále ten pravý tah na branku vlastně vyloženě nepřináší.   Do jisté míry se Utajený tak trochu vleče, přesto ovšem do celou dobu film funguje. Jde o funkční psychologickou sondu, která skvěle funguje nejen díky dvěma hlavním hercům, ale také díky zajímavému vizuálnímu podání. Haneke se očividně snažil o vyšperkování svého filmu do nejmenšího detailu a jistá snaha hrát na divákovy emoce do jisté míry funguje. Háček tak ve finále tkví pouze v tom, že ona hra s diváckými emocemi působí do jisté míry nevyužitým způsobem a velmi snadno může u diváka dojít k myšlence, že skutečně dostal působivý psychologický thriller, kterému ovšem k dokonalosti přeci jen chybí dost. Především i proto, že sebelepší řemeslná stránka tak trochu menší šustění papírem nezakryje.   Díky rozhodnutí o tom, že se film obejde bez hudebního doprovodu se velmi pracuje se zvukovou atmosférou a v tomhle ohledu se Utajenému skutečně daří. Utajenému se daří jít pod dřeň, v mnoha ohledech se mu daří dosáhnout ideálního šokování diváka a Haneke se sice v mnoha momentech nebojí jít tak trochu přes čáru, přesto mu ovšem tahle menší sázka na nejistotu do jisté míry v rámci Utajeného vyšla.   Utajený má k triviální záležitosti daleko a ten film je dohromady rozhodně dobrý. Přece jen mu ovšem k dokonalosti chybí několik věcí a děj filmu je navíc do jisté míry průhledný takovým způsobem, že i díky tomu Hanekeho Utajený nemá šanci dosáhnout té pravé trefy do černého. Přesto se ovšem dá jeho chvála pochopit a mezi nejvýraznější francouzské filmy posledních několika let Utajený patří zcela určitě........ (26.05.2021)

Reziserova velka a sikovna hra s divakom (tak "komercnym", ako aj "intelektualnym"). Ku cti tvorcovi vsak ide o poctivu hru, ked castym narusanim vlastnej reality filmoveho priestoru (odrazove plochy, dlhe a svojim sposobom neprirodzene celne zabery, rekvizity suvisiace s filmovou tematikou, pritomnost televizie ako aj narusanie plynulosti sledu obrazov vyuzivanim rychloposuvu ako jednej zo zakladnych funkcii reprodukcnych zariadeni) a vlastne aj velmi presnym nazvom filmu su divakovi permanentne podsuvane indicie k moznemu uchopeniu a konecnemu "rieseniu" predkladaneho diela. Najvacsim "napatim a vzrusenim" tak vdaka tomu bolo pre mna sledovanie (nezamienat s odcudzovanim) divackych reakcii po projekcii... . (09.02.2006)

Takhle vypadá originální, napínavý drama. Skoro všechno je v tomhle filmu jinak, než byste čekali - Michael Haneke je skvělý hlavně proto, že se nebojí riskovat. V tom je o míle napřed oproti většině ostatních současných režisérů. Pokud u filmových tvůrců oceňujete právě tuhle vlastnost, film vám vřele doporučuju. Jestli radši sázíte na jistotu, bude to pro vás asi zklamání. (24.11.2006)

Rozleptává víc pocit viny, či touha po odplatě? Stojí za zemětřesením středostavovského klidu někdo zvenčí prahnoucí po zadostiučinění, nebo je narušitel dokonce uvnitř? Má vůbec smysl si takové otázky klást, nebo je lepší stát se Hanekeho voyeurskou marionetou? Zatímco normálně bývám moucha, které mistr uchopí křídla mezi ukazováček a palec a udělá škub, v Caché mě jen tak nechal bzučet v zavařovací sklenici s možností pozorovat osobitou manýru komorní narace, statických záběrů a hrátek s interpretacemi. Samozřejmě, spousta lidí ten výhled přes sklo ocení, ale já bych byl radši bez těch křídel.. P.S.: „No animals were harmed in the making of this film (except one rooster)…“ (17.04.2014)