hlošík

Hanekeho tvorbou od počátku prostupuje řada variujících témat, která jsou pouze často představena v jiném kontextu. Je to ale až Caché, kde jsou například motivy viny či nemožnosti skutečné mezilidské komunikace nastolovány s největší razancí a s velmi promyšlenou mnohovrstevnatostí. Pokud například v Bennyho videu znázorňuje Haneke vinu jak na osobní úrovni (přímá odpovědnost za čin), tak na úrovni třídní (zakrývání zločinu ze strany Bennyho rodičů z důvodu ztráty sociální prestiže), v Caché přidává Haneke i třetí, zcela nad-osobní metaúroveň. Motiv viny je zde bytostně spojen s jejím (názvem snímku zdůrazněným) utajováním, které zde prostupuje jak odvrácení se od možných důsledků špatného jednání v dětství, stejně jako pokrytectvím a tajnůstkářstvím zaplněný manželský vztah. Společensko-třídní situovanost postav je zdůrazněna jejich zaměstnáním i izolací od okolního dění, z níž jsou vytrženy až právě zasíláním videozáznamů jejich domu. Tím nastupuje pro tento film další důležitý motiv, tedy "vidění" jako jakýsi kontrapunkt onomu utajení, vidění, jehož prostřednictvím si uvědomujeme přítomnost druhých. Toho jsme dle Hanekeho stále méně schopni, jak je v krátkosti naznačeno i v epizodce srážky mezi cyklistou a Georgem. Obecně pak lze říct, že hlavní postavy z jejich úspěšných životů vytrhne nejvíce právě upozornění na skutečnost, že i ony mohou být někým sledovány. To se pak přenáší i na diváka, který je při někdy až nepříjemné délce řady statických záběrů stavěn do role blízkého pozorovatele veškerého dění. Právě tyto prvky pro mě činí z Caché výjimečný film, který si díky přesvědčivé psychologii postav i pronikavou analýzou mezilidských vztahů může nárokovat i silný podtext ve formě roviny třetí a nejobecnější, tedy skrývanou vinu jako cosi vlastního moderní historii západo-evropských států.