Utajený

Monotónnost a jednoduchost - tahle dvě slova měl kameraman ve svém pracovním rozvrhu podtržena červeně. Přispívá to kvalitám filmu, který šikovně a naoko chladně poukazuje na dávné hříchy člověka, respektive na situace, jaké mohou nastat, pokud takové činy někdo po čase vytáhne na povrch. Georges ony situace zrovna zažívá a čím blíže jsme k závěru, tím méně jsme si jisti, nakolik s ním můžeme sympatizovat. Ve vzduchu permanentně visí cosi nezodpovězeného a nikdo vám nepotvrdí, zda jde vážně o takovou maličkost, jak ji prezentuje Georges, nebo o pouhou hru kdysi ublíženého chlapce. Nevíme nic. Sledujeme odcizování, nedůvěru a uzavřenost, vkrádající se do jedné spokojené rodiny a přemýšlíme, jak moc je potřeba ke zničení vztahů, k odhalení jejich slabin, ke zničujícímu strachu z nejistoty... (03.09.2008)

Nedořečenost mi nevadí a v rámci celého filmu mi přijde na místě, psychologie hlavní postavy je dobře zmáknutá, pár scén je opravdu nezapomenutelných, to ovšem nemění nic na tom, že jsem se u Utajeného nudila a neustále jsem pokukovala po hodinách... (A pokaždé když se objevil syn Pierrot, měla jsem chuť někomu jednu vrazit! Většího fracka jsem už dlouho neviděla - podle mě jediná přehnaná a nereálná postava.) (17.03.2007)

Tenhle filmeček byl přede mnou docela dlouho utajený, ale o to hezčí pak bylo překvapení, když jsem ho objevil. Úvod je ve stylu neměného záběru na dům a vy si říkate, že asi filmaři nemají moc peněz a tak šetří každý záběr. Jak chybný názor. Nemusí být balik peněz na to, aby Vás film ohromil, nemusí být film plný efektů aby Vás ohromil, nemusí mít největší POP herecká jména, aby jste byli ohromeni dokonalým obsazením. Tento film bez hudebního dopravodu, totiž nechce ohromit svou pomézností, ale hlavně svou civilností , úžasnými a přirozenými hereckými výkony a jen díky tomu vynikne celý příběh, ale i jedna drsná scéna . Konec před vámi utajím ! Jde vlastně vždycky o něj ? (18.11.2006)

Francouzské filmy miluju. Ačkoli ne vždy jsem odměněna za svoji oddanost kvalitou, film, který je pro někoho "intošina", pro jiného "nemá konec", mě svou náladou, s jakou je muž a jeho démon divákovi předložen, ohromil a ani na vteřinu nepochybuji o Hanekeho poctivé hře, což se při tématech, jaká si vybírá a jak je podává, hůř obhajuje. Já mu za to, jak to dělá, děkuju. I za něhu Juliette Binoche, s jejímž příchodem cítím vůni od Lancome, za Daniela Auteuil a jeho sugestivní herectví, taky za to, že jsem nedostala naservírováno: "vrah je zahradník" a že jsem na to, že o to nešlo, přišla. (26.06.2006)

Michael Haneke nám nabízí skoro detektivku, tedy s výjimkou toho, že ho vůbec nezajímá, kdo posílá ty kazety. Jemu stačí sledovat, co to dělá s objekty zájmu tajemného pronásledovatele. Je to jeden z těch filmů, kde by divák málem čekal, že je to podvědomí hlavního hrdiny, jenže Haneke k tomuto vysvětlení nesklouzne. On vlastně vůbec nevysvětluje. On chladně pozoruje a analyzuje. A výborná dvojice Daniel Auteuil a Juliette Binoche mu jsou perfektní oporou. (20.05.2012)