Atentát v Paříži
L'Attentat
L'attentato
The Assassination
Plot
Réžia:
Yves BoissetKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Jean-Louis Trintignant, Michel Piccoli, Jean Seberg, Gian Maria Volonté, Michel Bouquet, Bruno Cremer, Philippe Noiret, François Périer, Roy Scheider (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Mehdi Ben Barka bol marocký ľavicovo orientovaný politik, ktorý sa snažil o zjednotenie krajín tretieho sveta v boji proti západnému imperializmu. Cestou na stretnutie s režisérom, s ktorým sa spolu chystali nakrútiť film, ho na parížskom bulvári Saint-Germain zastavil policajt a prinútil ho nastúpiť do auta. Odvtedy ho nikto nevidel. Sedem rokov po udalosti sa ňou inšpiroval režisér Yves Boisset a nakrútil film s hviezdnym hereckým obsadením - tri hlavné úlohy stvárnili Jean-Louis Trintignant, Gian-Maria Volonté a Michel Piccoli. (RTVS)
(viac)Recenzie (58)
Yves Boisset byl taková bílá vrána, rebel francouzské kinematografie, buřič již od svých začátků. I zde, ve svém druhém velkém filmu, se otírá o praktiky francouzských vládních kruhů a zejména pak samotné policie, která neváhá zabít i nevinného člověka. Nedivím se, že bolševik tenhle film s chutí promítal v kinech, to víte, levicově zaměřený hlavní hrdina a jeho partnerka – socialistka – oba v ohrožení života ze strany západní vládní mašinerie, to se muselo komoušům dobře prodávat. Ale ta zápletka je na dvouhodinovou stopáž až moc triviální, místama předvídatelná, hudba Morriconeho překvapivě nevýrazná a ta herecká elita, sesbírána napříč kinematografiemi celé západní Evropy, to už nevytrhla. Ale jako vždy mě potěšil Trintignant a zaujal Volonté se svým – pro něho nezvyklým – tlumeným herectvím. ()
Ach, poctivé francouzské politické napínání trpělivosti diváka, to už tu dlouho nebylo. A už vůbec ne s tak vyšperkovaným obsazením. Dnes, kdy se bipolarita světa už zdá dlouho zapomenuta (ačkoliv se možná rodí nová), působí příběh o nebezpečnosti Mehdiho Ben Barky, ehm, pardon, Sadiela, a nutnosti jeho odstranění, skoro neuvěřitelně. Více než uvěřitelně naopak působí všechny ty zastírací manévry, kterým nasazuje korunu excelentní Philippe Noiret v dialogu "vlastence a ochránce svobodného tisku" s vrcholným představitelem francouzské moci na téma politováníhodného incidentu, s nímž nemají oficiální místa vůbec, ale vůbec nic společného. Kdo vydrží až do konce, bude odměněn vpravdě nečekaným závěrem. A to by už asi stačilo. Neodpustím si jen drobné rýpnutí do tvůrců, že kdyby byl de Gaulle naživu, tohle by si natočit nedovolili. 80% ()
"Černí panteři mají právo říkat si v televizi, co je jim libo. A policie má právo je odbouchnout, když jsou ve vězení." Jestliže takhle vnímají demokracii v USA, tak není divu, že každý ohrožení americkýho vlivu končí nehodou, sebevraždou či zmizením toho, kdo se nemodlí k dolaru. Tak to bylo, je a já naivně doufám, že už to dlouho nebude trvat. Filmy jako tento na politickou špínu již léta upozorňují, ale ve světě internetu, her a mobilních aplikací se mozek ovčanů vymývá poměrně snadno. Já tyto snímky považuju za důležitý a přestože Atentátu v Paříži chybí k dokonalosti nejeden krůček, tak výpovědní hodnotu rozhodně má. ()
V úvodní dynamicky natočené scéně si to nekompromisně rozdávají rozvášnění demostranti s policejní jednotkou. V optice tvůrců filmu představují kameny metající demonstranti vybavení molotovovými koktejly projev oprávněného rozhořčení proletariátu a pracující inteligence, zatímco policisté jsou brutální silou určenou k potlačování mas a zajištění nadvlády imperialistů a nadnárodního kapitálu. Film zkrátka od prvních minut nenechá nikoho na pochybách, že je produktem své doby, kdy - především v Itálii a Francii - stála většina kulturní fronty na pozicích radikální levice. Komunistické strany byly ještě v módě a měly masovou členskou základnu. Pravda, pověst Sovětského svazu vážně utrpěla při invazi do Československa, padlý idol ale nahradilo uctívání čínské kulturní revoluce, kdy milióny mrtvých západoevropské intelektuály evidentně nevzrušovaly. Přelom 60. a 70. let znamenal vrchol vlivu maoismu v prostředí univerzit západní Evropy. Jen velmi zřídka jsou pro mě politická hlediska při hodnocení filmů rozhodující, ale Atentát v Paříži k nim musím zařadit. Nemá smysl zastírat, že v rámci studené války frustrace poltických elit z rozpadu svých říší, stejně jako snaha udržet pozice v bývalých koloniích někdy vedly k používání špinavých praktik popisovaných ve snímku. Politická realita zemí východního bloku byla ale výrazně horší, praktiky neméně špinavé a zahraniční politika neméně cynická. Atentát v Paříži dokonale zapadal do propagandy, kterou komunistická strana hustila do svých oveček, a bylo by zajímavé spočítat, kolikrát za rok byl tenhle kousek v televizi odvysílaný. Každopádně patřil k těm nejčastěji se objevujícím zahraničním titulům v našem vysílání. Obzvlášť nechutné je např. zobrazení západních novinářů, kteří jsou prakticky bez výjimky líčeni jako zkorumpovaní přisluhovači tajných služeb a mocných kapitálových skupin. Ve skutečnosti ve východním bloku žádný nezávislý tisk a další média neexistovaly a sloužit politické moci bylo samozřejmé a vlastně jedině možné. Kladem snímku jsou určitě herecké výkony a přítomnost velkých hvězd filmového plátna, ať už šlo o Trintignanta, Seberg nebo Volontého, ale tentokrát jejich nasazení nedokážu ocenit. Celkový dojem: 40 %. ()
Pevné puto tajných služieb, politikov, polície a cudzích ochraniteľských mocnosti vytvára, v prípade ohrozenia straty alebo oslabenia moci, nepreniknuteľnú mašinériu. Jej účelom je eliminácia ideových či politických protivníkov akýmkoľvek spôsobom. Popierajúcim všetky zákony aj práva, s plným vedomím vládnucich špičiek. Ľavicové vyznenie filmu je zjavné od úvodných záberov študentskej demonštrácie. Takých prebehlo na Západe v tých časoch veľa, kopec demonštrantov bolo zmlátených, občas boli aj mŕtvi. Moc to nijako vážne neohrozilo. Ideologický nános nevadí, pretože rozhodujúce je poukázanie na špinavé praktiky vlád, nech sú kdekoľvek na svete. Poznámka: Vo filme je ukázané prepojenie novinárčiny s tajnými službami. Obdobnú skúsenosť má aj Slovensko, kde jeden z mienkotvorných novinárov popri žurnalistike v "opozičnom" médiu pôsobil ako vysokopostavený dôstojník tajnej služby. ()
Filmařsky určitě dobře zpracovaná věc i když na mě až s příliš silně levičáckým podtónem a taky souhlasím, že ta velmi triviální zápletka úplně nestačí na utažení téměř dvouhodinové stopáže a taky od postavy plukovníka Kassara jsem čekal trochu víc. Na druhou stranu Trintignant hraje jako vždy přesvědčivě atmosféra je díky místy opravdu nepříjemné hudbě správně stísněná a původní ČS dabing jako tradičně vydařený. Tragické finále je pak trochu očekávané a předvídatelné, ale svoji sílu určitě má. Za mě lepší průměr.60% ()
Klasika franc. filmu..! Obsazeno tím nejlepším hereckým potenciálem tehdejší doby.! Bouquet a Noiret ve zvláště odpudivých polit.rolích.. Když uvidíte podobný příběh, vytane Vám na mysl jedině SVINSTVO... Politika=SVINSTVO!!! ()
Viděli jste někdy ve fotbale kopnout penaltu stylem, že balón šel dvacet metrů nad bránu? Tak tenhle film je balón a já jsem brána. ()
Uplynulými léty již velmi poznamenaný film navíc trpící značnou nepřehledností, kvůli níž se jej až nechce sledovat. hlavní devízou je plejáda dobře hrajících francouzských herců té doby. ()
Jak je někde vysoká politika, přidají se tajné služby. A když se tyto dvě ingredience smíchají, vznikne pěkné svinstvo. Pak o něčem takovém stačí napsat scénář, najít špičkové herce, přizvat skladatele, který by udělal atmosféru i ze záběru na tmu, a máte šanci, že stvoříte výborný politický thriller. Poněkud smutné je, jak snímek odráží realitu, takže téměř všechny postavy jsou slizcí darebáci. Čestnou výjimku tvoří pouze Volonté v roli Sadiela. Trintignant je velmi dobrý v nezvyklé záporné roli. Směšně a zároveň smutně působí policisté zpytující svědomí nad uzeným se zelím. ()
Pokiaľ nepoznáte podrobnejšie politickú situáciu koncom 60. a začiatkom 70. rokov v Európe (na blízkom východe, Alžírsku), prípadne ešte skôr, tak sa to za a) z prvej polovice snímky dozviete, alebo za b) budete mať v tom ešte väčší chaos. Prvá polovica nás vlastne iba pripravuje na tú druhú, filmovú, kde sa "konečne" začne diať niečo filmové. Asi by som si pre plné docenenie filmu prvú polovicu mal ešte raz pozrieť, ale nakoniec je zápletka jednoduchá. Pozadie už nie. Pokiaľ vám nestačí, že politikom nejde pri plánovaní zločinov o vyššie dobro ľudstva, ale iba o vlastný prospech. Čo je taká pravda, že je nakoniec jedno, kto s kým a proti komu. Film, kde nás Volonté presvedčí, že je kladný hrdina a Noiret naopak záporný, nemôže byť zlý. 70% ()
Nemám problém orientovať sa v politickej situácii šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov. Je mi známe aj meno a v hrubých rysoch aj príbeh Ben Barku. Boissetov film je nabitý dobrými hercami, pozrel som si ho v čase, keď nie som ohrozovaný zaspávaním a napriek tomu nevidím najmenší dôvod na to, aby som mu dal viac ako tri hviezdičky. Vlastne ma potešil iba Morriconeho vklad do filmu, ktorý utlmil naivno-ľavicové ladenie príbehu. ()
Významný prípad, ktorý západ chcel demokraticky zakazovať, aby bolo čo i len nejako sfilmované. Lebo by to bol dôkaz o tom, že ich agentúry a tajní nie sú až takí demokrati. za akých sa majú. No ale prípad je jedna vec a druhá vec je filmové prevedenie, ktoré počiatočnú nudu postupne premieňa až na kómu a verím, že ak by mal film ešte desať minút na vrch, nastal by aj neodvratiteľný kryo spánok. Každopádne dve hodiny o prípade a aj tak sa nedozvieme dokopy nič. Zas treba googlovať. ()
Skvělý původní dabing (Jan Tříska!), a mrtvých úvodních 50 minut filmu, na které by stálo za to udělat atentát. Pomalý děj nedojde úplně kompenzace, nemůžu říct, že by některá část byla strhující. Herecká skvadra par excellence a překvapivé nasazení do programu ČT v původním zvuku a horším obrazu, za což TLESKÁM. ()
Mimoriadne znepokojivý, politický thriller, a to konkrétne na motívy skutočných udalostí, à la Mehdi Ben Barka, a síce s občasnými, „logickými dierami”, no i napriek tomu, napokon s maximálnym (o)hodnotením, keďže ma tento Boissetov, kvalitným spôsobom prevedený, režisérsky počin, dostal nielen vďaka naprosto bravúrnym, hereckým výkonom, a vôbec, zrovna toto obsadenie, bolo vskutku zlomovou záležitosťou, ale zároveň i celkovou technickou stránkou tejto veci, a to od zväčša obdivuhodne prehľadnej, strihovej skladby a Aronovičovej, dokumentárne ladenej kompozícii obrazu, až po zimomriavkovú, Morriconeho hudbu, vrátane snáď i samotného, dosť kontroverzného scenára, nakoľko si ani nekládol servítku pred tým, aby si skrátka (negatívne) postavy nepovedali, čo majú práve na srdci... • Najviac ma z tohto ukážkového ansámblu, zrejme zaujal predovšetkým predstaviteľ Françoisa "Mýtomana" Dariena, čiže Jean-Louis Trintignant, proste akýsi kľúčový sprostredkovateľ, a pritom očividne ani nestelesňoval toho dotknutého lavičiarskeho politika Sadiela, momentálne žijucého vo švajčiarskom exile, no niektoré vysokopostavené osoby si znovu želajú, aby sa opäť vrátil do Francúzska, kde má lukratívnu možnosť, v ktorej mu následne ponúkajú exkluzívny, televízny rozhovor, v ktorom by mohol ďalej šíriť svoje názory, a tak už teda stačí len prísť pred kamery... Mimochodom, doposiaľ bola reč o protagonistovi/neprotagonistovi Sadielovi v podaní Giana Mariu Volontého, ktorý tentoraz poslúžil, ako hlavná inšpirácia v podobe Mehdiho Ben Barku s viacerými, zainteresovanými stranami, v podstate ktoré majú asi najväčší záujem na jeho únose/zmiznutí. • Pozorne si prečítajte kolónku hrajú: vyššie spomínaných velikánov už nebudem opätovne citovať, ale pre zmenu ich doplním o týchto nasledovných: Michel Piccoli, Michel Bouquet, Philippe Noiret, tiež aj americký zástupca Roy Scheider, zástupkyňa nežného pohlavia Jean Sebergová atď, pričom každý z nich, mal svoj presne vyčlenený, herecký priestor, a to buď kratší, alebo tiež i o čosi dlhší, ale asi skutočne hlavnou postavou bol jednoznačne len Trintignant s najdlhším výskytom v tomto spletitom dianí, a k tomu i v originálnom znení, čo ešte dokonca pomerne oveľa viac zlepšovalo konečné a výsledné dojmy z tohto filmu, a tak jeho potenciálne sledovanie odporúčam jedine v pôvodnom, francúzskom jazyku. • Nie je to stopercentných 5 hviezdičiek, ale v tomto prípade proste nemôžem inak, než iba na maximum, pretože výpovedná hodnota je určite maximálnou! ()
ČESKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČT 2 = 13.7.2015, réžia českého znenia (ÚPF 1973) = PAVEL BLUMENFELD (14.7.2015) ()
Dokonalý politicko špionážní thriller, ve kterém nemůžete nikomu věřit ani nos mezi očima. Zatímco se Trintignant nechal postupně zmanipulovat do role prostředníka, organizujícího vystoupení bývalého marockého ministra Sadiela a přítele v televizní debatě v Paříži, začnou tajné služby a temné osoby v zákulisí, připravovat úplně jiné plány. Film nekompromisně ukazuje prorůstání zločinu do všech sfér státu (politiky, policie, médií...), kdy už se smazává rozdíl mezi tajnými službami a nájemnými vrahy a politika slouží jen jako nástroj pro ukojení osobních mocichtivých ambicí. Závěrečná scéna, kdy je bezejmenná rakev na jakémsi opuštěném spuštěna do jámy a pouze kmitající ruce neznámých osob ji zasypávají hlínou, je opravdu mrazivá. K tomu je film pozoruhodný vysokou koncentrací vynikajících francouzských herců sedmdesátých let (Trintignant, Volonté, Piccoli, Noiret, Bouquet, Cremer, Périer, Bouise, Seberg) a přesně dávkovanou, neklidnou a skličující hudnou Ennia Morriconeho. Tohle už se dneska netočí... ()
"Máte na něho něco ?? Podlehl by nátlaku ??" - "Nátlaku by podlehl každý.." ()
Už je samotné herecké obsazení mluví za vše. ()
Film prima, famózní muzika, špičkoví herci, skvělá atmosféra, ale....jedno velké ale je, jak nám ti západní užiteční idioti pořád a pořád ukazovali a ukazují, jak je ten západní svět špatný a nemorální a jak ten východní a zde ten třetí je prima, reprezentovaný zde Ben Barkou pod jménem Savien (či jak se ten úžasně ušlechtilý Tunisan jmenuje). Je skvělé, že tento bojovník za třetí svět deklaruje svoji naprostou podporu nebohému lidu Palestiny a také řadě úžasně "humánních" a spořádaných režimů, podporovaných většinou z Moskvy a občas i z Pekingu. Je skvělé, jak je vykreslena protistrana - přesně podle příruček tehdy u nás oficiálního marxismu leninismu. Tyhle filmy dávala tehdejší Československá televize s mimořádnou chutí. A tak přes nesporné kvality díla musím připomenout, že film byl natočen zrovna v tom roce, kdy komando těch nebohých a pokrokových Palestinců brutálně vyvraždilo na olympiádě v Mnichově skoro celou izraelskou výpravu. Dočkáme se taky filmu, kde bude stehně úderně předvedeno počínání oněch levičáků, zejména pak z tzv. intelektuálských kruhů, bude odhaleno alespoň někde dodatečně, jak SSSR platil a dokonce i řídil a organizoval všechna ta mírová a pokroková hnutí na Západě, nebo co představovalo působení soudruhů zpoza železné opony třeba v Africe? Ve chvíli, kdy jsem v jakémsi cestopisu z Chile viděl, že Allende zde má před prezidentským palácem sochu, jsem pochopil, že se objektivního hodnocení podobných událostí asi nedočkám a neomarxistická lež a manipulace bude nejen žít dál, ale i košatět asi až do skonání světa. Bohužel. Není to jenom manipulant Moore nebo salónní levičák Stone, Evropa (tedy ta západní) jich má haldu a ve Francii skoro nejvíc. Proto tenhle film nakonec hodnotit nemůžu, nakonec Leni Riefenstahl byla taky technicky a umělecky skvělá, ale služba jinému ďáblovi ji zcela deklasuje. Je zajímavé, že na jinou formu extrémního levičáctví se dodnes většina lidí dívá zcela jinak. Jak je vidět, ten Goebbels zas takový genius nebyl, na to jsou dodnes machři jiní. P.S. No, a jak jsme se dozvěděli až v nedávné době, onen předobraz Ben Barky (krycí jméno Šejk), toho neuvěřitelně kladného člověka poněkud dostává trhliny, když se díky mravenčí práci historiků z ÚSTRu ukázalo, že onen pokrokový politik a bojovník za třetí svět byl ve skutečnosti královsky placeným agentem STB a předobraz onoho novináře, F. Dariena (ve skutečnosti J.P. Clementine, krycí jemno Pipo) jakbysmet. Až na to, že onen Darien nebyl zavražděn těmi zlými agenty dnešní DGSE nebo dokonce CIA, ale naopak se podílel dle přání STB po zmizení Ben Barky na rošiřování legendy o tom, že byl zavražděn Američany nebo Francouzi. To je ukázáno v příslušné částí famózního dokumentu ČT s příznačným názvem Praha ve službách Moskvy. Tváří tvář faktům, uvedeným v tomto dokumentu (a nejen tam) dostává ididotství francouzských "pokrokových" režisérů ještě úplně jiný rozměr. Ten Lenin je oprávněně nazýval ižitečnými ididoty. () (menej) (viac)