Jana z Arku

A zase! To samé jako u Robina Hooda - mám raději TV adaptaci s Berginem než mišmaš s Costnerem, u Johanky z Arku zase tahle neokázalá a rozpočtově výýýýýýýrazně skromnější záležitost válcuje Bessonův "velkosnímek" s žehlícím prknem jménem Miuška Jovovičová na všech frontách. Je to prostě uvěřitelnější, tak nějak více středověké, natočené s respektem a zaměřující se na postavy jako takové a ne na superdrahé, klišovité pozlátko s ukvičenou, zhoubovanou hlavní hrdnikou, která mě neirituje. Navíc - Leelee Sobieski to v té zbroji místama neskutečně seklo a ačkoliv mi v období stoleté války byli sympatičtější Angláni, tak tentokrát s klidným srdcem pravím, že za Johanku jako je tato, bych bojovat šel... (07.02.2012)

Je docela paradox, že z Johanky, která se pyšnila většími hvězdami a větším rozpočtem, byl nakonec docela průser, zatímco o poznání skromnější televizní verze překvapila svou kvalitou, kterou tady asi nikdo moc nečekal. Jedinou citelnou vadou na kráse je pro mě král, kterej mě celej film docela iritoval. Leelee je jako Johanka věrohodnější než pološílená Mila. Palec nahoru za zříceninu Landštejn z mého rodného kraje. (27.07.2011)

Musím se přidat k ostatním a přiznat, že tato televizní Johanka se mi líbila mnohem více než ta Bessonova filmová. Asi jako hlavní důvod bych uvedl to, jak na mě obě hlavní aktérky působily. Jahanka byla symbolem čistoty, spravedlnosti, pravdy, lásky k Bohu a naděje...toto všechno na mě z té televizní v podání L.S. působilo...prostě jsem jí to věřil. Oproti tomu její konkurentce od Bessona toto všechno scházelo....zjednodušeně jsem ji to prostě nevěřil. Nevím čím to je, ale je to tak. Ještě bych si dovolil malou poznámku. Ten kdo se trochu zajímá o historii, tak ví, že Johanka začala slyšet hlasy někdy v 15 letech a v 19 byla upálena. Leelee bylo v době natáčení 16 let, takže se pro roli hodila nejen svým vzhledem, herectvím, ale i věkově. Mille bylo kolem 24 let, to se nemusí na první pohled zdát jako takový rozdíl, ale rozdíl to je celkem zásadní a souvisí s nedůvěryhodností Johanky v jejím podání...na tu náctiletou Johanku je příliš stará, nemluvě o tom, že by ji divák měl věřit "panenskou čistotu". (07.01.2012)

"Anjelský chlieb sa stáva chlebom ľudí..." Táto pieseň (Panis angelicus) v podaní Walesanky Charlotte Church zaznie počas jednej pohnutej bojovej scény a je úplne príznačná pre celý tento film. Čím? Úprimnosťou, to predovšetkým. Nijaké teatrálne či afektované trápnosti, "iba" autentický a čistý príbeh. Legenda, ale nie rozprávka. Skutočná, historická Johanka ("z mäsa a krvi"), Panna, svätica, vlastenka. Naplnené posolstvo. Tvorcovia dokonca dokázali film presvietiť aj odleskom toho, čo bolo dané vidieť a počuť len Panne. Príjemný, decentný závan nadpozemskosti. A teraz: Leelee Sobieski. Čím by bol tento film bez nej? Ktovie. Každopádne, ohromujúci zjav. V čase nakrúcania nemala ešte ani 17, teda vek Panny Orleánskej na vrchole jej pozemskej slávy v roku 1429. Životná rola. Prirodzený pôvab, podmaňujúci úsmev, nebojácna duša. Bola presne tou Johankou, ktorá kedysi uchvátila všetky (nielen) francúzske srdcia. Do kategórie "výnimočné" patria bez debaty aj dialógy - vďaka nim sa mohli až do emotívnej krajnosti rozvíjať vzťahové linky Jana - otec, Jana - Jean de Metz, Jana - kráľ Karol VII., Jana - kapitán La Hire a najmä Jana - biskup Cauchon. Toho stvárnil elektrizujúcim spôsobom Peter O´Toole. Končím slovami, ktoré šepká Johanka už v ohnivom zovretí: "...ďakujem, ďakujem..." Mimoriadne dielo a zaslúžené slzy. (08.03.2015)

Je pravda, že oproti Bessonově Johance měli tvůrci této podstatně skromnější rozpočet, čili výprava je tím pádem méně okázalá. Až na tuto "maličkost" ale ve všech ostatních aspektech strčí tato Johanka svou bohatší kolegyni hravě do kapsy. Vesměs neokoukané herecké tváře včetně pidiúčasti Kláry Issové, jakož i jiných českých herců, předvádí kvalitní výkony, dějově je tato verze tak nějak "pravděpodobněji" zpracovaná a co se týče bojových sekvencí, tak i v nich má překvapivě televizní verze navrch. Celkový dojem je tak více než dobrý. (27.08.2002)