L.Hellhor

Ačkoli Arnold nemá černé vlasy a modré oči, jak má mít každý správný cimmeřan, tak je hromadou svalů, která Conanovi právem náleží. Musím se přiznat, že jsem nadšeným fanouškem světa Hyborie a tím pádem je mi úplně ukradené, že některé bojové scény nejsou úplně nejlépe natočené (před očima mi běží zrovna ta, kdy Conan promáchne naprosto viditelně jílcem meče před obličejem protivníka a ten skočí s řevem někam mimo záběr). Tohle by možná mohlo někoho odradit od zhlédnutí. Někde jsem četl názor, že na Conana by se spíš mělo pohlížet jako na videoklip k hudbě Basila Poledourise, protože se ve filmu moc nemluví (stačí, když promlouvá meč a právě ona úžasná hudba). Já s tím názorem částečně souhlasím. Je to film pro milovníky epické hudby a ještě epičtějšího Conana.

Rozhodně nejnádhernější zfilmování legendy o Artušovi. Teda společně s Merlinem (s Neilem v hlavní roli). Tento se ale dostal do mých oblíbených kvůli zaměření na romantické rytířství. Rytíři kulatého stolu s kodexem cti. Nádhera! A scéna, kdy král Artuš vyrazí do boje proti Mordredovi, přičemž je slyšet O Fortuna je rozhodně tou nejlepší epickou scénou, jaká byla kdy natočena (ještě lepší než příjezd Rohirů do boje o Minas Tirith).

Ano! Něco takového jsem potřeboval vidět! Vlastně se divím, že tento film není v žebříčcích mnohem výše. Protože má mnoho co nabídnout. Tento snímek totiž nese ne jenom traumatizující vykreslení středověké atmosféry. Nese s sebou myšlenky. Myšlenky o tom, jak snadnými triky šlo tehdy (a možná ne jen tehdy...) manipulovat s davy. Jakou moc měla Církev právě díky zfanatizovaným uctívačům. A jak žádný čin není nutně černobílý. A když se po zhlédnutí filmu musím zamyslet: "Kdo že tady byl vlastně pan Hodný a pan Zlý? Čí činy můžeme zcela odsoudit a čí chápat? A je tady vůběc někdo takový?" pak musím prohlásit, že jsem plně spokojený. Sean Bean mě nezklamal a toto, řekl bych historické psychologické drama v prostředí ponurého středověku, mě více než potěšilo.

Stejně jako u Excalibru i tady si myslím, že je to nejkrásnější zpracování daného příběhu (chtěl jsem napsat legendy, ale tohle je víc historické než fantasy). Hlavní hrdinka je opravdu krásná a církev opravdu lačná po moci. Jean de Metz je sympaťák a vůbec je nádhera se na to dívat. Bessonovu Johanku jsem neviděl, ale ani po ní zvlášť netoužím. Milla Jovovich na mě na plakátu působí až moc krvelačně a ošklivě a já si nechci kazit dojem z takto hodnověrně zfilmovaného příběhu u kterého mi na konci i ukápla slza.