La Révolution française
La rivoluzione francese
Die französische Revolution
The French Revolution
Obsahy(1)
Ku každému povstaniu a vzbure dochádza z dôsledku veľkého útlaku. Francúzsky panovník Ľudovít XVI požiadal 5.5.1789 poslancov o navýšenie finančných prostriedkov v štátnej pokladnici z dôvodu veľkých výdavkov. Získanie financií sa malo vykonať formou zvýšenia i tak vysokých daní pre neprivilegované obyvateľstvo. Do toho sa pridala katastrofálna neúroda. Ľud sa vzbúril proti kráľovi a dňa 17. júla 1789 dobil kráľovské väzenie Bastilu. Vzorom povstalcov sa stala americká revolúcia. V roku 1792 povstalci zrušili monarchiu a na nasledujúci rok na gilotíne popravili Ľudovíta a jeho manželku Máriu Antoinettu. Revolučná vláda musela odrážať útoky okolitých štátov, ktoré sa obávali, že k nim preniknú revolučné myšlienky. (andykovac)
(viac)Recenzie (88)
Vynikajúci a poučný prierez hlavnými udalosťami tohto komplikovaného obdobia, ktorý osloví nielen nadšenca do histórie, ale aj obyčajného laika čo o Francúzskej revolúcii nevie skoro nič (ale dobytie Bastily je asi známe každému). Navyše sa mi veľmi páčila výprava, v tomto smere je to možno ešte lepšie ako Danton od A. Wajdu. Inak keď už sme pri Dantonovi, jeho verzia s K. M. Brandauerom ma oslovila viac ako verzia s Gérard Depardieu. Tento herec je skrátka geniálny, čo mi už dokázal povedzme v snímku Mefisto. Inak, škoda, že Danton nepochopil, že každá revolúcia obyčajne svoje deti aj zožerie. Mohol to prežiť. Naproti tomu u Robespierra ide zároveň i o zaujímavú charakterovú premenu, ktorá sa striktne drží svojej reálnej predlohy - zo začiatku celkom milá postava, koniec už len akási karikatúra človeka - totálny šialenec. Veľmi poučná verzia Francúzskej revolúcie, navyše pozorný divák si všimne aj množstvo verejne známych citátov, ktoré sú šikovne zapracované do príbehu. Celkovo to vidím na silný nadpriemer, dlho som váhal aj nad plným počtom, ale jasný päťkový pocit sa nedostavil. 85/100 ()
Po prvním dílu: monumentální výprava, skvělí herci v pedantické rekonstrukci událostí Velké francouzské (buržoazní) revoluce z pohledu novináře Camilla Desmoulinse, jednoho z hlavních představitelů kordilérského klubu. Film má jednu nevýhodu, totiž že je mrtvý - je to prostě oživlé museum. Napovídá tomu i pedantický scénář, snaha nacpat do dialogů maximum historických informací a tak je znepřehlednit a znepřirozenit. Kdyby nebyla sama francouzská revoluce tak zajímavá, asi bych musel hodnocení ještě snížit právě kvůli nefilmovosti díla. ()
Vynikající a strhující historická rekonstrukce, která se s tím opravdu nepáře a je historicky opravdu mimořádně věrná. Výborně natočená výpravná záležitost, která na zdánlivě dlouhé ploše šesti hodin opravdu ani chvíli nenudí. Ať už je to dobývání Bastily, sesazování Ludvíka XVI., sledování náročné práce madam Gilotiny, skvělé dialogy, ohromující davové scény, zpěv Marseillaisy, vynikající hudební doprovod, stojí to za to. A aby ne - Velká francouzská revoluce je jednou z největších a nejzajímavějších událostí evropských dějin a tahle velkolepá záležitost je zase jednou z nejlepších historických filmových podívaných. A když si k tomu připočtete výpravu (samozřejmě), ale hlavně také jedinečné mezinárodní obsazení - Peter Ustinov, Sam Neill, Christopher Lee, Jane Seymour a samozřejmě Klaus Maria Brandauer (Danton) - dostanete fakt věc, na kterou jen tak nezapomenete. 85 %. ()
Takovéhle skvosty se dnes už bohužel netočí. Film opravdu historický, ne pseudohistorický, tedy v převážné většině přísně faktografický a téměř prostý obvyklého telenovelického balastu, který na historický terminál s oblibou roubují komerční, hlavně pro Hollywood píšící scénáristi. Působivá a neradostná ukázka toho, jak snadno mohou původně vznešené ideály vydláždit cestu do pekla, jak revoluce časem zákonitě požírá svoje vlastní děti/tvůrce, jak pošetilé je bojovat za nějaká práva abstraktního "lidu" a jak snadné je zaklínat se při páchání zločinů jeho jménem, jak nekonečně sprostá, manipulovatelná a stádní pakáž je onen tzv. "lid", tvořený většinou bezcharakterní primitivní lůzou, bezskrupulózními ctižádostivci, nebo v lepším případě politováníhodně naivními idealisty. Nabízí se paralela třeba s průběhem bolševické revoluce v Rusku, nebo s padesátými léty u nás, ale takových paralel k mnoha jiným dějinným událostem jsou v historii spousty a jsou prd platné, protože lidstvo se bohužel z historie a ze svých chyb nedokáže poučit. To dokážou jen nemnozí jedinci, kteří ovšem na chod dějin očividně nemívají žádný vliv. A proto je například naše euroamerická civilizace v současnosti přesně tam, kde je. ()
Pokus zmapovať takú komplikovanú dejinnú udalosť, že v nej študenti histórie často strácajú prehľad, a to právom. Doba bola chaotická. Je na uváženie, že v Nemecku sa Francúzskej revolúcii venujú podrobne až pol roka, u nás sotva týždeň. Tvorcom sa podarilo zjednodušiť a pre diváka pochopiteľne predstaviť, čo sa za oných 5 rokov zhruba stalo. Bol to skutočne vek, keď rozhodovala pouličná lúza o živote a smrti, až sa takmer všetci vykynožili medzi sebou. Na škodu filmu bol len jediný fakt, že nešťastný kráľ Ľudovít XVI. a jeho dvor bol ukázaný ako jednoznačne dobrý a naopak, hladujúci ľudia ako tí zlí. Tak čiernobiele to zase nebolo. Okrem toho v hlasovaní o smrti pre kráľa boli ukázané samé hlasy áno, ale v skutočnosti rozhodol vtedy len rozdiel jedného hlasu o poprave kráľa. V takom filme by sa takéto tendencie nemali ukazovať, ak chceme byť objektívni. Ale celkovo je to veľmi dobre pozerateľné a odporúčam každému, kto si chce ako tak urobiť obraz o udalosti, ktorá viedla aj k dnešnému poňatiu slobody. ()
Galéria (33)
Zaujímavosti (6)
- Film byl natočen k 200. výročí Velké francouzské revoluce a byl v podstatě státní zakázkou. Projekt podpořila i francouzská ministerstva kultury a obrany. Na vzniku se podílelo celkem šest společností z Francie, USA a Itálie. (argenson)
- Vzhledem k rozsahu byl film rozdělen na dvě základní částí, a to „Léta naděje“ a „Léta zběsilosti“. První polovinu natočil francouzský režisér Robert Enrico, druhou realizoval Američan Richard T. Heffron. (argenson)
- Počet obětí teroru, který rozpoutal Maximilien Robespierre, není přesně znám, protože většina záznamů se do dnešních dnů nedochovala. Mnozí odborníci se ovšem shodují na tom, že pod gilotinou mohlo skončit až o 40 000 lidí. (Petulka88)
Reklama