Francouzská revoluce

Každá revoluce sebou přináší mnohé naděje a mnohé zběsilosti. Ta francouzská byla tou první, která vzešla z širokých lidových bouří proti útlaku a bezpráví. Jako taková byla proto zřejmě tím nejkrvavějším a nejkrutějším bojem za svobodu a rovnost. Francouzští filmoví tvůrci vždy uměli velmi dobře ztvárnit historii své země a tato freska není výjimkou ani přesto, že některé pasáže nevyvolávají tak silné pocity, jaké by si jejich obsah zasloužil. 85% (23.09.2009)

Viděl jsem to sice už před asi 28 lety, ale ten silný zážitek si pamatuji dodnes. Hl. cestu od návrhu až k realizaci, nechvalně slavné...gilotiny. Možná, že to bude zníti divně, ale nechtěl bych asi být u těchto zásadních a zlomových událostí, osobně. ;-) Ano, celková stopáž je sice poněkud záhul (pokud si troufnete to shlédnouti v kuse;),ale stojí za to, každá minuta. (07.06.2020)

Je to pár dní, co jsem zjistil, že existuje tento film k Francouzské revoluci. Řekl jsem si, že se někdy na něj podívám, ale vzalo to nějak rychlý spád. A nelituji toho, události v ní jsou vylíčeny skutečně poutavě, současně je tu dost prostoru na to, aby člověk mohl zažít komplikovanost celé revoluce. A že nebyla jednoduchá. Zároveň, navzdory velké stopáži, nikde nevidíme vyloženě hluché místo. Děj je neustále dynamický, má spád. Asi jak to bylo ve skutečnosti. Celá tahle událost nás může dodnes varovat před tím, co se stane, když věci začnou dobře, ale zvrhnout se. Když se k moci dostanou radikálové... (29.11.2020)

Historický miniseriál dle mého gusta, žádné učebnicově přefiltrované postavy, které je možno rozdělit jen na dobré a zlé. Tady je každá postava živá, má své klady, své zápory, lásky i strachy. Poprvé jsem vnímala i královskou rodinu jako lidské bytosti a bylo mi chudáka slabošského Ludvíka líto. A Danton v podání Brandauera mě přesvědčil k revolučnímu vzplanutí. Avšak ten odporný a slizký Sewerynův Robespierre mě zase vrátil na zem. Ukázal mi, že s davem bylo vždy snadné manipulovat a probudit v něm ty nejnižší pudy a touhu po krvi. Francouzskou revoluci považuji za nejživotnější historický film, díky němu jsem slyšela živého Dantona i Robespierra, potkala jsem Marii Antoinettu i Ludvíka XVI. (05.07.2011)

Seriál shledávám velice poučným: Kterak se každá revoluce dříve či později vymkne kontrole a začne žít svým vlastním životem, přičemž "lid" a "občané" jsou ve skutečnosti dav, jehož přízeň je vrtkavá a kterým lze snadno manipulovat. Scény, v nichž se vyskytuje větší množství osob, jsou - nejspíš díky omezenému rozpočtu - příliš "televizní", neobsahují žádné opravdové emoce ... Hlavně z toho důvodu mi zpracování především zpočátku připadalo nijaké, sterilní a vypreparované - bez života. Jakoby se všichni ti dobří lidé v historických kostýmech různě přemisťovali a pronášeli všední i plamenné věty, protože je to jejich PRÁCE - nic víc. Možná proto ve mně ani žádná z dobře zahraných hlavních postav nedokázala vyvolat nějaké zvláštní sympatie, což je docela nepříjemný a zároveň i důležitý detail, protože tím pádem mně byly jejich osudy ukradené ... a jejich revoluce rovněž. Ale vlastně je to dobře: Když se seriál přehoupne do druhé poloviny, najednou už nezbývá nikdo - vůbec nikdo z řad představitelů a příznivců nové francouzské republiky, ke komu bych CHTĚLA mít nějaký výrazně kladný vztah. A není špatné sledovat vývoj událostí jenom jako nezaujatý pozorovatel, takže jednoznačně převažuje pozitivní dojem. Na závěr jedna hluboká pravda, vyřčená hned v úvodu prvního dílu: ----- "Privilegia ze světa nikdy nezmizí. Možná občas změní majitele, ale zůstávají." ----- K tomu není co dodat ... 3,5* (01.09.2009)