Volanie mora

Přiznám se, že tomuhle titulu jsem se hodně bránil. Čekal jsem klasické morální dilema ceděné skrz emoce. No, dočkal jsem se, ale naštěstí ne v takové míře jak jsem předpokládal. Film se vyhýbá přílišné lacinosti (alespoň v takové podobě jako třeba u "Philadelphie"), na druhou stranu ani on se jisté schematičnosti neubrání. Naštěstí se však nesoustředí jen na ústřední téma eutanázie, zaměřuje se i na mikrosvěty "těch okolo", nezapomíná bavit, nabízí dostatek kvalitních hereckých výkonů a je v něm řada krásných filmařských nápadů. (06.08.2005)

. „Chci zemřít, protože takový život, takovým způsobem, pro mě nemá cenu. Chápu, že by se ostatní postižení mohli urazit, když tvrdím, že takový život nemá cenu. Nechci nikoho soudit. Kdo jsem já, abych soudil ty, co chtějí žit?“. Pochopitelné důvody člověka, který chce důstojně zemřít, protože nechce dál žít život.. „který vylučuje svobodu.“ A stejně pochopitelné a někdy i trochu sobecké důvody lidí, kteří nechtějí ztratit toho, koho milují, kdo je součástí jejich života. Obyčejně podané a o to věrohodnější názory úzkého kruhu rodiny a přátel. A zjednodušený, polemiku nepřipouštějící, názor neomylné církve. Nádherně natočený příběh charismatického muže, který už nechtěl přijímat „drobty z toho, co dřív bývala má svoboda.“ (27.11.2005)

Film s hojným počtem silných scén - Ramón Sampedro vstává z postele, rozbíhá se, skáče z okna, letí - "Řekli mi, že jsi tady. Tak jsem přiletěl." - nebo chvíle, kdy se Ramónovo vyprávění prolíná s fotografiemi, jež si prohlíží Julie - nebo scéna, kdy rodina přihlíží Ramónovu odjezdu, s bolestným vědomím pravděpodobného cíle jeho cesty - nebo závěrečné setkání Julie s Gené - nebo... no, samozřejmě je toho více. A ačkoliv je tu a tam ve vyprávění cítit klišé, laciný sentiment se filmu úspěšně vyhýbá. Podle divákova názoru na euthanasii se může vyvíjet i jeho vztah k titulní postavě - film se totiž jasně nestaví ani na jednu stranu, nechává volné podněty k uvažování a minimálně v samém závěru nutí přemýšlet, jak bychom se rozhodovali na Ramónově místě. Silné téma, silný film. Výkony Javiera Bardema a Belén Ruedy jsou ohromující. (29.10.2008)

J. Bardem je v úlohe staršieho pána , ktorý ochrnul po skoku do vody veľmi presvedčivý. Zvlášť musím pochváliť maskérov, ktorí mu plešatú hlavu urobili tak dokonale, že je od pravej na nerozoznanie. Je to iba detail, ale faktu, že sa film odohráva 28 rokov „po“, veľmi pomáha. Film je prevažne konverzačný, ale nenudil som sa, pretože sa preberajú otázky života, smrti a eutanázie. Rovnako ako smútiaca rodina som mal pocit, že by mal ostať s nimi, zvlášť pre jeho bystrú myseľ a úsmev, ktorý občas vedel rozdať, i keď tvrdí, že je to v skutočnosti plač. Je ale väzňom svojho tela,nemá to jednoduché a preto som rešpektoval jeho rozhodnutie i film ako taký. 80%. .... (05.02.2012)

Působivé ! Tenhle film si na nic nehraje a nastavuje tu zrcadlo společnosti a jejím postojům, které jsou ovlivněné tísíci let vývoje. Názor na euthanasii se nevnucuje, ať si divák sám vybere. Můj údiv pak patří zejména herci Javieru Bardemovi, protože jeho herecký výkon je obdivuhodný. Pro herce jistě negativum, že se jeho postava nemůže hýbat, otočil v klad svého hereckého projevu. Rovněž maskérky si daly záležet. Jen se podívejte na jeho civilní fotky (BTW je mu 36 let), na plátně se pak na vás dívá někdo úplně jiný. Film vůbec má mnoho dalších kladů. Uchvátily mě letecké pohledy, z kterých jsem měla až závratě; také hudba byla moc pěkná a poslední monolog Ramóna (Bardem) nutí k zamyšlení. Mám celkem pocit, že španělská a mexická kinematografie zažívá něco jako renesanci. Po Buňuelovi jsou tu takoví velikáni jako Almodovár, Iňárritu, Cuarón a teď Amenábar. (23.02.2005)