Volanie mora

Prvně se mi nabízí otázka, zda se vůbec dá nazývat třicetileté trápení na lůžku, závislý na druhých a neschopen pohybu,kdy překonání dvou metrů je nesnadný úkol, životem? Odpověď by se pro některé zdála jasná, někdo by se sáhodlouze rozmýšlel... Stejně asi tak v případě uzákonění euthanasie, protože vždy je v závěsu riziko zneužití. Moře se mu stalo osudným, jako mu hodně dalo, tak mu i vzalo. Co mu zbývá, je pouze pohled na vlny a touha nechat se unášet jeho proudy, být svobodný stejně jako v jeho představách, které ho značnou mírou drží nad vodou. Můžeme tento problém sledovat z různých úhlů pohledu, předsouvána je nám však volba euthanasie, se kterou bych mimochodem v tomto případě souhlasila. Vždyť i sebevrah si může o svém životě rozhodnout sám, zatímco tento člověk nemá ani tuto možnost, jen žadoní o svou smrt, o své vysvobození. Zoufalost, která ho doprovází, nepochopení, bezbrannost, smích, jenž je vlastně odrazem smutku. Jako pavučinky se mu do života připletou dvě ženy, silné a milující. Ty mohou utéci před problémy, mohou se bránit, ,on je ale uvězněn sám. I přes spousty lidí, kteří ho obklopují, je pořád se sebou, neustále omílá stejné a přemítá, ovšem smířen s osudem. Je to dospělý muž, potřebuje ukojit své sexuální potřeby, přeje si kapku soukromí, která mu není ani v nejmenším dopřána. Nikdo se nesmíří s parazitováním a popravdě, i když má milující rodinu je pro ně Ramónovo postižení zátěží. Ve skutečnosti je to uvnitř nádherný člověk, tak čistý a plně při smyslech, právě tím mu přežívání trpí ještě větší bolest. Při výletech jeho fantazií se mi tajil dech, přičemž doprovod naprosto špičkovou hudbou neměl chybu. O to horší pro něho musí být návraty do reality.Vskutku výborný kousek jak už po stránce obsazení, kamery, hudby a scénáře. Je zde viět kus práce a mé přesvědčení, že španělská kinematografie je na velmi vysoké úrovni. Nebraňťe se a nakoukněte do těch očí, co řeknou vše – smutek, touhu a zklamání (22.03.2008)

Film o smrti, ale plný života. Veľmi príjemné je vidieť po dlhom čase človeka, túžiaceho po smrti, ktorý nie je 24 hodín denne naložený v liehu depresie a vie vychádzať s ľuďmi. Čo je rola, akú Bardem zvládol výborne a podtrhla mu to advokátka Belén Ruedaovej (a dynamická scéna s Ramónovým prevozom vo mne naštartovala názor, že keby Alejandro Amenábar nakrútil akčný film, mohol by byť veľmi inteligentný). (28.09.2005)

Přiznám se, že tomuhle titulu jsem se hodně bránil. Čekal jsem klasické morální dilema ceděné skrz emoce. No, dočkal jsem se, ale naštěstí ne v takové míře jak jsem předpokládal. Film se vyhýbá přílišné lacinosti (alespoň v takové podobě jako třeba u "Philadelphie"), na druhou stranu ani on se jisté schematičnosti neubrání. Naštěstí se však nesoustředí jen na ústřední téma eutanázie, zaměřuje se i na mikrosvěty "těch okolo", nezapomíná bavit, nabízí dostatek kvalitních hereckých výkonů a je v něm řada krásných filmařských nápadů. (06.08.2005)

Nádherný film. Citlivý přístup k látce zaručuje divákovi možnost uplatnění vlastního postoje k dané problematice. Budete respektovat Ramónovo přání zemřít, nebo v něm uvidíte slabého člověka, který se neumí vypořádat se svým osudem a žít alespoň tak, jak mu jeho stav umožňuje. Já osobně, jako zastánce euthanasie a práva absolutní svobody co se týče nakládání se svým životem, bych řekl, ať skončí, když si to přeje, ale v jeho situaci bych takové rozhodnutí určitě neučinil. Někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. (03.07.2009)

Hlas moře si hraje na odvážný film navzdory skutečnosti, že s jeho vyzněním dnes souhlasí každý, snad kromě Henryka Laholy. Amenábar to moc dobře ví, ale snaží se divákům vnutit, že je tomu přesně naopak. Divák pak nabývá pocitu, že jako jeden z mála sdílí ten správný pohled na věc a není omezený na rozdíl od těch, kteří jsou proti(reálně proti není skoro nikdo). Tohle podlézání ze strany filmu samozřejmě diváci a porotci budou chtít filmu nějak oplatit. Stačilo, aby režisér řekl do novin "jsem samozřejmě pro" a nedělal 30 let po Francově smrti ramena touhle nicneříkající trapošinou s pitvořícím se Bardemem, který má vše na háku, všechny přeargumentuje, všem se vysměje, vše chápe, jen to skákání do vody mu moc nejde. Nicméně festivalová poptávka si žádá takováto plochá přepapouškování nejrozšířenějších módních "názorů", takže nebýt Amenábara stejně by to natočil někdo jiný a vlastně by to vypadalo s ohledem na nulový tvůrčí vklad režiséra totožně. (16.06.2011)