Titus

Faidra má pravdu. Taymorová tímto dílem rozdělila diváckou obec na dva tábory. Na tu, co se bude nadšeně plácat do kolen a tu, která bude s opovržením zvracet. Já zvracel. Režisérce ovšem nic nevyčítám, vytvořila dílo, které jsem i přes opovržení a dlouhou stopáž musel dokoukat do konce. Že by se mi to nakonec přece jen v koutku duše líbilo? Nelíbilo! Do filmu jsem šel s očekáváním krvavé historické sandálové kostýmovky a dostal jsem Gay Parádu s šíleně namaskovanými teplouši ve vedlejších rolích (z Cumminga budu zvracet ještě několik dní) a odporného pyskatého zjeva J.R Meyerse nemám rád už hodně dlouho, zde však vyvrcholil ve svém neherectví. A po boku těchto nechutných chlapců se objevila extratřída v podání hannibalovského Sira Anthonyho a mé milované Skotky Laury Fraser. Stylové je to velmi, kulisy a vizuál jsou místy atraktivní a zajímavé, ale chybí tomu vkus. Což bych od ženy režisérky očekával. Ve výsledku je to jen sebestředná, přeplácaná píčovina. Tak to vidím já. Milá Julie... Kdyby to opravdu alespoň bylo zvrácené, syrové a zvrhlé, ale ono to nakonec je pouze extrémně teplé a blbé. (17.08.2014)

Fascinující obrazové zpracování klasického dramatu z doby, kdy se s tím hold příliš neštval. Skvělá vizuální stylizace pěkně postaru - postmoderně mísí motivy a artefakty z různých kultur. Výrazné výtvarné gesto není ovšem na úkor celku a nevytváří nedej bože kýč, právě naopak, velice komplikovanou strukturu tematicky čerpající z tady toho i tady toho konce časové přímky - famózní a músické. (01.11.2006)

Agresívna experimentálna štylizácia, ktorá mi absolútne nesadla a ktorá podkopala aj to dobré, čo sa vo filme dalo nájsť. Ani hvezdny Hopkins či chladnokrvnosť, s akou podrezával krky svojich nepriaľov, ani všadeprítomná pomsta dvoch nenávidených strán to nedokázali napraviť. Staroveký Rím a pásové vozidlá, obleky, novodobé účesy, rozhlas či kuchárska uniforma je jednodducho bizzare. A ešte do toho dialógy v shakespearskom divadelnom rečnení. Rád by som si to celé pozrel v normálnom a historickej dobe adekvátnom spracovaní. Toto bolo častokrát utrpenie, na ktoré som si nedokázal navyknúť. (22.12.2022)

Citlivějším náturám, které špatně snášejí vraždění dětí, usekávaní končetin a znásilňování, Tita rozhodně nedoporučuji, všem ostatním ano a ty, které by zajímala shakespearovská adaptace zase trochu jinak, k jeho zhlédnutí přímo vybízím. Vyšší moc, která vedla k obsazení Hopkinse, Langeové a Rhys-Meyerse, bych neradila rozhněvat - musí být opravdu mocná. Ze snahy o modernizaci klasické předlohy velmi často vyleze odpadová záležitost, zde se tak nestalo a vizuální stránka snímku naopak velmi pomáhá. Zcela jistě to ovšem není film pro každého a dá se říct, že setkání s ním dělí lidi na dvě poloviny: nadšenou a zvracející. (01.09.2007)

Konečne niekto dokázal dokonale modernizovať Shakespeara (po klipovom kýči Romeo a Júlia, nezáživnom Saxovom Othellovi som prvýkrát úplne spokojný). Úžasná videoklipová estetika tentokrát nie je prehnaná (vrcholy: Lavinia,finálna scéna), ale je doplnkom - dodáva Shakespearovi na životnosti a prvýkrát nepociťujem, že by ho to zabíjalo. Skvelým nápadom je aj hudobné podfarbenie, ktoré namiesto klasicky patetických počinov naberá na tempe a scény dokonale graduje. Pochybujem, že by na mňa práve tento Shakespearov kúsok zanechal taký dojem v klasickej adaptácii (no teda možno keby ho K.Branagh nakrútil). Okrem klipovosti sú silnou stránkou herci - málokedy sa mi stane, že nemám čo namietnuť voči kompletnému obsadeniu - nevedel som na koho skôr pozerať - či tradične skvelého Hopkinsa, ďalšie Cummingovo prehrávanie per excellence (v kladnom zmysle), nedoceneného Colma Feoreho, zápornú kreáciu Jessicy Lange či ďalšie bravúrne oživené postavičky Maura alebo posledného Andronica. Takto si predstavujem art modernu v plnej kráse, náročnosť neustupuje inovatívnosti, klip nezabíja poetiku, efektnosť nie je silená, patetickosť je uveriteľná a moja spokojnosť 100%-ná. P.s. Som zvedavý, čo po tomto so mnou spraví Othello Orsona Wellesa, na ktorého sa chystám. (27.07.2005)