Kroupa

Neuvěřitelný zážitek, ze kterého mě mrazí ještě teď, a slzy se mi derou do očí taky pořád. Kate je naprosto fantastická, a přesto výrazně nevyčnívá, protože všichni herci jsou skvělí. Jsem zcela omámen, protože tento příběh ke mě mluví mnohem intezivněji a intiměji než Hodiny, které byly skvělé, ovšem tu intimitu jsem nepocítil.

Právě jsem to viděl podruhé a musím říci, že jsem víc nadšený, než když jsem ten film viděl poprvé (v sedmnácti). Cítím na jazyku pádnou odpověď na každý argument v neprospěch tohoto filmu. Jako geniální mi připadá skutečnost, že film je zásadním způsobem definován šokujícím obratem a zdrcující pointou, ale zároveň je zajímavý v každém okamžiku natolik, že každé shlédnutí divákovi může něco přinést. Právě to se o většině filmů s náhlým a šokujícím obratem (někdy bolestně) nedaří - tak jsem opustil opakované shlédnutí Šestého smyslu i Sedm. Film vnímám jako jeden z vrcholů kinematografie )a kultury vůbec) devadesátých let.

K dalším pětihvězdičkovým komentářům lze těžko něco dodávat, skutečně se v tomhle filmu podařilo přenést Shakespeara na plátno, aniž by příběh ztratil na aktuálnosti, nebo ta musela být doháněna umělými prvky moderní doby. Vizuální stránka filmu je naprosto podmanivá, stejně jako uspořádání scén. I scény, které bývají obvykle příliš patetické a neuvěřitelné (např. jak Titus zabije svou vlastní dceru) jsou hlavně díky skvělým hercům vynikající. Po pár letech musím dodat, že je velká škoda, že paní Taymor netočí filmy častěji.

Myslím, že většina kritiky tomuhle filmu křivdí. Citové vydírání je možná leckomu nepříjemné, ale není vůbec podstatou umění člověka dojmout, případně rozesmát, ale v každém případě vyvolat city a zanechat silný emocionální dojem? Snaha obrat předložený námět až na kost je v tomhle případě správný krok. Proč by režisér nemohl využít utrpení hlavní hrdinky, když bylo tolik opravdové? Nikdy už si nepustím svou oblíbenkyni Björk, aniž bych si nevzpomněl na Selmu (bože to je jméno!). Začátek možná byl trochu líný a konec předvídatelný, ale jediné, co mě na filmu iritovalo, byl zákeřný prokurátor, podaný příliš jednostranně. Oproti Vlnám film akcentuje fakt, že i ti nejhodnější lidé (ne jen ti, kteří tak vypadají) jsou schopni neuvěřitelné krutosti, která MŮŽE být pouze důsledkem jejich slabosti.

Nádherné dílo, které mě ohromilo i přesto, že jsem opovrhl šancí vidět ho na velkém plátně. Pokud ještě někdy bude příležitost, nebudu váhat. Člověk musí mít představu, do čeho jde, když se chce dívat na tenhle film. Myslím, že chápu, proč má Nový svět tak nízké hodnocení - je prostě nekompromisní v odmítnutí dát běžnému divákovi to, co od filmu očekává. Přesto odmítám tvrzení, že příběh je slabý - absolutně ne. Divák jen nesmí spěchat. V závěru jsem napětím skoro nedýchal. Doufám, že Malick bude žít a tvořit nejmíň do stovky let, protože bych od něj rád viděl aspoň tři další filmy :-). Jediný rušivý element pro mě byla hudba. Kdo zná tvorbu Jamese Hornera ví, o čem mluvím. Ten chlap napsal geniální hudbu k jednomu filmu, ktará by v mé hitparádě skončila stříbrná. Jeho hudba k dalším filmům je taky velmi dobrá, bohužel však stále stejná. Takže jsem si chvílemi připadal jako ve Skotsku, spíš než ve Virginii.

Dívat se na tenhle film je pro mě vždycky úchvatné, protože je těžko na něm hledat nějaké vady. Je to prostě potěcha pro oko i ucho. Korejskou kinematografii pro mě donedávna ztělesňoval pouze Kim Ki-duk, ale Trilogie pomsty mi ukázala, jak omezený byl můj pohled. Určitě je možné tomuto filmu něco vytknout, jenomže takovému množství nezapomenutelných momentů (souhlasím s Faye, to je neuvěřitelná scéna) a silné dojmu, který cítím z Oldboye dosud, odpovídá jenom 5 *

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte!

Naprosto fantastický film s podmanivou atmosférou. Sice nejsem fanoušek ani osmdesátkových filmů, ani filmu noir, ale tohle je vážně bomba.

Kouzlo nevysloveného z tohoto filmu činí nesmírně zajímavé dílo, které nepochybně stojí za to shlédnout znovu. I kdyby jen proto, aby si člověk utřídil v hlavě to, co viděl. Poměrně rychle mi film začal připomínat Poslední tango v Paříži - obdobná povrchní známost s nesmírnou a nepochopitelnou hloubkou, dosti odvážné sexuální scény a při nich popisované erotické fantazie. Příběh... je ale mnohem romantičtější a méně existenciální než Tango, podstata vztahu hlavních postav je láska, nikoli tělesná přitažlivost. To jako by chtěl Julien potvrdit závěrečným prohlášením: "ale vy nejste vůbec můj typ." Způsob, jakým si Rivette zahrává s očekáváním tragického konce, aby vyvrcholil decentním a dobrým koncem, považuju za skvostný. Až to shlédnu podruhé, možná přidám i tu poslední hvězdu, pořád mi to totiž leží v hlavě :-)