Sluneční svit
Sunshine
Sunshine
A napfény íze
Réžia:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHudba:
Maurice JarreHrajú:
Ralph Fiennes, Rosemary Harris, Rachel Weisz, Jennifer Ehle, Deborah Kara Unger, Molly Parker, James Frain, John Neville, Miriam Margolyes, Rüdiger Vogler (viac)Obsahy(1)
Film nás postupně provází třemi generacemi maďarských Židů, vedle nichž se jakoby v "kostce" odkrývá složitá a rozporuplná historie Evropy dvacátého století. Hlavními hrdiny strhujícího příběhu jsou členové rodiny Sonnenscheinů-Sorsů, kteří nějakým způsobem poznamenají tři politické režimy: Rakousko-uherská monarchie a krátké demokracie, doba nacismu a období poválečného komunismu. Osudy soudce Ignatze Sonnenscheina, jeho syna - olympijského mistra v šermu Adama Sorse a posléze vnuka Ivana Sorse přitom ovlivňují jejich politická a náboženská příslušnost, ale také milostné vášně a vztahy... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (70)
Jedna země, jedno století, nekonečná nespravedlnost. Szabó dokonale vidí do problému a naštěstí ho také umí dokonale ukázat. Fascinující osudy: dva tisíce let se takhle probíjet, malé ostrůvky vzdělanosti uprostřed nepřátelského světa... 3 hodiny považuji za přesně vyměřený čas. 95%. ()
Je škoda, že hlavního muže generace vždy ztvárnil Ralph Fiennes. Výsledkem je totiž seriál na pokračování, ve kterém se ztrácíte. Jinak skvělé. ()
Jmenuji se Adam Sors, jsem olympijský vítěz v šermu.......a během několika minut budu přede všemi svlečen do naha a na těžkém mrazu poléván vodou tak dlouho, dokud se nezměním v ledový blok. Snad nejlepší sága, co jsem viděl. "MIMOJINÉ" také jeden z nejsilnějších snímků o židovstvu v období nacismu, aniž by však téma přehnaně využíval a stavil ho do stěžejní role. Molly Parker zvláštně půvabná, 100% ()
Extrémně komplexní dílo vypovídající o proměnnách doby víc, než jakýkoliv jiný film. ()
Obvykle se ve filmové tvorbě dává podobné látce formát seriálu. Tady z toho udělali tříhodinový, “velký” film. Nevím, proč tam dávám ty úvozovky, patrně tam nepatří. Pokud jsem Maďar a mám ve filmu první světovou hereckou ligu, tak točím echt velkej biják. To ale ještě pořád neznamená, že točím fakt dobrej biják. Když chci do tří hodin narvat osudy asi tak dvaceti důležitých figur, tak musím ještě pořád klouzat po povrchu a nepodaří se mi pořádně vykreslit vůbec nic. Stvořím karikatury. A přesně to se tady stalo. Příchody, odchody...sbohem. Neztotožnil jsem se, ba dokonce jsem ani nepocítil sympatie k jedinému ze Sonnenstein/ Sorsů. Nebyl na to čas. Nebo nebylo proč... Prostě mě to nechytlo. Tři pecky za tu drahou snahu. ()
Těžko vydržet něco takového až do konce, uplná Dynastie. ()
Maďarské filmy jsou často o rodině (Smolíkovi/Taxidermia), tady je ovšem vidět jak i v rámci jedné rodiny lze podléhat ideologiím a myšlenkovým směrům. Jeden z nejlepších Fiennesových počinů. Čekal jsem film na zabití času a vidím to tak že si ten čas asi zabiju ještě několikrát. --- Neprávem opomíjený film mnou hadnocený na 80% ()
Výpravný dlouhý film o jedné židovské rodině z Maďarska od dob císaře pána až do doby vlády komunistů po druhé světové válce. No netřeba říkat, že tato rodina neměla vyšlapanou lehkou cestičku životem. Stopáž je dlouhá, ale nepříjde Vám to, opravdu ne. Fiennes zde hraje velmi upřímně a přesvdčivě a dokonce si zde zahraje 3 role. Koho toto téma zajímá, tak velmi doporučuji výborný podobný film Perlasca. ()
Motto: "Nezávislý soudce? Nezávislý na čem?" Sice mě zamrzí, když je v angličtině film typu Předčítače, ale když anglicky mluví Franz Josef, tak to mě vyvede z míry docela. Snad i Mefisto nebyl v maďarštině, když tam hrál Brandauer, jistě mi namítneš. Jenomže to byla adaptace knížky Klause Manna a ten to zjevně maďarsky nesesmolil. I přes tohle anglické postižení lze však Sluneční svit střízlivě hodnotit. Je to jistě nadprůměr, dobrá byla trojrole hlavního představitele, jakož i wendersův Vögler v roli vedlejší, šermířský závod na berlínské olympiádě a středoevropské reálie. Ale celkově to byl spíš takový let "staletími", který byl rychlý na to, aby se někde zastavil a zašel do hloubky. Což na druhou stranu bylo možná dobře, i když nevím. ()
Je nelehké charakterizovat tak dlouhý a složitý úsek lidské historie krátce a výstižně, byť v tříhodinové stopáži. Navíc udržet pozornost divákovu po tak dlouho dobu v žánru neakčním je úkol o stupeň těžší, avšak Istvánu Szabó se výsledek povedl nadmíru dobře. Nemalou zásluhu na tom má Ralph Fiennes, který se do každé své role plně položil a každá z jeho ztvárněných postav je snadno uvěřitelná. Dynamika děje odpovídá bouřlivosti příslušné doby a/či jednotlivých osudů rodiny Sonnenscheinů-Sorsů, tudíž o utahanosti z mého pohledu netřeba mluvit. Tato rodinná epopej patří do výstavní síně historických dramat střední Evropy. ()
Říkám si to stále – už žádný další film s židovskou tématikou. Důvodem je samozřejmě utrpení spojené s holokaustem. Herecké obsazení, režisér a poetický název mě však přesvědčily zase jednou toto předsevzetí překonat. Ukázalo se, že se jedná o velmi krásný snímek, kde sice děsivá kreativita holokaustu opět překonává dříve viděné a kde bolesti a utrpení je více než dost, ale kromě pár nelidských obrazů zůstává po shlédnutí především velice silný pocit povznesení a chuti do života, což spolu s krásnou výpravou, jež je živoucí a dynamická natolik, že atmosféra přímo na vás sálá, činí tento film výjimečným. Romantika a epika si podávají ruku způsobem, který se běžně nevidí. A přece je tím hlavním překvapivě politika. Politika je to, co mění lidské osudy, vede tu ke svobodnému tu nucenému rozhodnutí, nechá je ovládnout ctižádostí, býti konfrormní se systémy, romanticky věřit v jejich správnost a legitimitu, ztrácet pod tíhou politického přesvědčení svoji identitu, zrazovat a vyčítat, propadat iluzím… Jako by film říkal, nesuď podle obalu, ať už komunista či nacista, srdce a činy dělají člověka! ()
Neuvěřitelný výkon Ralpha Fiennese v neuvěřitelně dlouhém filmu Istvána Szabóa. Vedle Fiennese kraluje snímku i Rosemary Harris. Přestože se jedná o tříhodinový film, nenajdete v něm moc hluchých míst, naopak vás to vtáhne do děje a velice zajímavě se v kostce dovídáte o dějinách Maďarska. Zajímavý je i hudební motiv, který se celým filmem prolíná. ()
Průřez historií, mnoha vlivy, režimy a postoji, z pohledu jedné židovské rodiny, která jak věří, je asi prokletá. Je to silný snímek, který donutí k zamyšlení. Nad propagandou, hrdostí a povinností jedinců i národů. Neříkám že je takový příběh přímo realistický, ale jako příklad to stačí. Fiennes je v hlavní trojroli vynikající, a nebýt neustálých nahotin (prostě nemám ráda vidět herce/herečky nahé!), dala bych i vyšší hodnocení. ()
Skvělé, vždy tento film rád vidím. ta melodie mi stále zní v hlavě. ()
Opravdu až obří sága rodu Sonnenscheinů - Sorsů. Sledujeme jejich vzestupy i pády od dob monarchie přes fašismus po komunismus, látka, která by klidně vydala na tři samostatné filmy, je zde podána chronologicky z pohledu třech generací na různé politická i náboženská přesvědčení, vskutku ohromné sousto pro režiséra. Filmu jednoznačně vévodí vynikající výkon Ralpha Fiennese v hlavní troj roli a geniální a realistický příběh. Na druhou stranu se není čemu divit, že jsou místa kde by toho mohlo být víc a jiná, která by se mohli lehce prostříhat. Ano zručnější režie by z tohoto námětu udělala zřejmě podívanou oscarovích rozměrů, ale i tak jsem rád, že jsem na toto skvělé, celkem nedoceněné, ale ne bezchybné drama narazil... 9/10 ()
Film o lásce a nenávisti,odehrávající se ve 20.století v Maďarsku.Stojí opravdu za to. ()
One man show Ralpha Fiennese, dalo by se říct. Ovšem herecké výkony všech zúčastněných herců byly pro mě přesvědčivé. Také by se dalo říct, že je to velmi dlouhý film, ale na to, že zachycuje osud tří generací jedné rodiny, je skoro až zázrak, že se to všechno tvůrcům do těch necelých tří hodin vešlo. Život v Evropě v první polovině dvacátého století nebyl žádný med, a ještě k tomu, když žil někdo v Maďarsku a byl Žid.. Sluneční svit je velmi poutavě vyprávěn a na tak velké časové rozmezí i citlivě "nastříhán".. Určitě stojí za vidění a já nelituju, že jsem si ho v trafice koupil. ()
Působivé historické drama. Historické události jednoho století, politické převraty, ztracená a nalezená lidská identita, národní hrdost, opětovaná i neopětovaná láska - všechny tyto i další témata se prolínají v tomto pozdním opus magnum I. Szaboa, nestora maďarské kinematografie. Vedle výborného scénáře má lví podíl na působivém vyznění filmu herecký výkon R.Fiennese, který si na bedra vzal nelehký úkol v trojroli dědečka Sonnenscheina, jeho syna Ignáce, jenž si kvůli politické kariéře soudce změnil své příjmení na maďarské "Sors", a vnuka Adama, který se nakonec vrací k původnímu rodovému jménu. Každého z trojice hlavních protagonistů děje uchopil Fiennes s jiným výrazem, dokázal mu vtělit specifický charakter. Přestože jsou titulní postavy historickou fikcí, zčásti byly inspirovány skutečnými postavami. Zajímavá je zejména postava Ignáce Sorse, otce "vyprávěče" celého filmového příběhu, jež byla značnou měrou inspirována životem a smrtí Attily Petschauera, dvojnásobného maďarského olympijského vítěze v šermu z let 1928 a 1932. Petschauer byl po okupaci Maďarska za 2. světové války jako maďarský žid zatčen a v roce 1943 nacisty deportován do koncentračního tábora v ukrajinském městě Davidovka. Během nástupu vězňů v táboře byl Petschauer poznán velitelem tábora, podplukovníkem Kálmán von Szent-Katolnou, který také soutěžil za Maďarsko v olympijských hrách 1928 a kdysi se s Attilou přátelil. Po odhalení identity byl Petschauer v táboře veřejně ponížen, zbit a zemřel následkem podchlazení... Jako mezinárodní koprodukce Německa, Rakouska, Maďarska a Kanady film získal cenu Genie Award jako nejlepší kanadský film roku 1999. ()
Po réžii je to povedený kúsok. Ako keby pri každom zábere hovorí režisér divákovi, tak toto robím tu a tu. Priveľa materiálu za krátky čas a keby tam nebolo toho „Ľúbim ťa, asi 1000-krát.“ /55 %/ ()
Celkem dobře vypracovaná historická freska jednoho židovského rodu jménem Sonnenschein, který si prošel vzestupy a pády od poloviny 19. století až do poloviny století 20. Nechybí zde archivní záběry z různých období, je tu spousta složitých milostných vztahů a také sexuálních scén. Patriarcha tohoto rodu byl původně majitelem lihovaru, ve kterém vyráběl svůj vlastní destilovaný tonik na bázi bylin v Rakousku-Uhersku. Patriarchu však zabije výbuch lihovarnické kolony, a tak se jeho syn Emmanuel vydává na cesty a usazuje se v Budapešti. Emmanuel sem přinese také rodinnou recepturu a ve výrobě toniku pokračuje, díky čemuž zajistí rodu Sonnenschein prestiž a bohatství. Stává se z nich tedy maďarsko-židovský rod. Najde si ženu a má s ní dva syny – Ignatze a Gustava. Ujmou se také osiřelé dcery Emmanuelova bratra jménem Valerie. Vyroste z ní celkem pěkná zrzka s pěknými kozi, a Ignatz se do ní i přes nesouhlas rodičů zamiluje. Ignatz studuje na právnické fakultě a mezitím si potají začne s Valerií románek a je z toho spousta sexu. Po absolvování se z Ignatze stává uznávaný okresní soudce, a proto je vrchním soudcem požádán, aby si změnil židovské příjmení na maďarské, aby mohl být povýšen na ústřední soud. Valerie se mezitím stane uznávanou fotografkou a Gustav lékařem. Všichni tři si změní příjmení na Sors (maďarsky „osud“). Ignatz je dále povýšen, protože poradí ministrovy spravedlnosti, jak oddálit stíhání zkorumpovaných politiků. To se jeho rodině moc nelíbí. Na jaře roku 1899 nakonec Valerie s Ignatzem otěhotní, a tak oznámí jejich rodičům, že se budou brát. Matka to snáší celkem těžce, ale starý Emmanuel má pro své děti pochopení. A tak se tento skoro-incestní pár ožení a Valerie poté porodí syna Istvana. Narodí se jim také druhý syn Adam v roce 1902. Z Ignatze se stane horlivý zastánce habsburské monarchie a obdivovatel císaře, zatímco Gustave je znechucen chudobou nejnižších vrstev, a tak se z něj stane zapálený komunista. Vrcholem Ignatzova života je setkání s císařem. Bratři se za Velké války stanou důstojníky rakousko-uherské armády. Jejich otec Emmanuel umírá ve stejný den jako císař František Josef I. Po válce se začne všechno hroutit – Valerie se nechá s Ignatzem rozvést, monarchie se rozpadá a v Maďarsku se dostává k moci komunistický režim, ve kterém se angažuje také Gustav. Režim se dlouho neudrží, komunisté jsou vypráskáni, k moci se dostane admirál Horthy a je obnovena monarchie. Gustave prchá do Francie a Ignatz má dohlížet na procesy proti komunistům, což odmítne a je tedy nucen odejít do důchodu. Postupně se mu zhoršuje zdraví, nemůže jíst sůl, a to jej strašně štve, a nakonec umírá. Hlavou rodiny se nyní stává Valerie. Bratři Istvan a Adam se po šarvátce s několika muži, kteří jim vyhrožují kvůli jejich židovskému původu, hlásí do židovského klubu šermu. Z Adama se stává nejlepší šermíř v Maďarsku a generál Jakofalvy jej vyzve, aby konvertoval k římsko-katolické církvi, aby se mohl stát členem nejvyššího národního vojenského, nežidovského šermířského klubu. A tak bratři konvertují a vypadá to, že jsou z nich Maďaři a římští katolíci, tudíž by už neměli mít problémy kvůli svému židovskému původu, že? Adam se snaží uhnat dívku jménem Hannah, která má však snoubence, on to ale nevzdává. Nakonec jí přiměje, aby si jej vzala. Adam vyhrává národní mistrovství v šermu dva roky po sobě a účastní se také olympiády v Berlíně v roce 1936. Zde se mu povede získat zlatou medaili v šermu a stává se maďarským národním hrdinou. Vše vypadá skvěle, že? Žena jeho bratra jménem Greta na něj doráží a snaží se mu vnutit, protože je do něj zamilovaná a on se jejímu tlaku podvolí. Ti dva si spolu začnou tajný románek, i když Adam s tím moc nesouhlasí – nechce podvádět svého bratra a svou ženu. A nyní začíná období temna – v Maďarsku jsou přijímány protižidovské zákony, ale rodina Sorsů je zpočátku chráněna díky výjimkám v zákonech. Adam je však brzy vyloučen z klubu vojenského šermu. Greta přesvědčuje rodinu, že je nutné co nejrychleji emigrovat (tuhle šanci už propásnul Adam na olympiádě – mohl odcestovat do Ameriky). Bohužel, je pozdě a rodina výjezdní víza nedostane. V roce 1944 je Maďarsko okupováno nacisty a Valerie s Hannah jsou přestěhovány do budapešťského ghetta. Valerii se povede utéct a schovat se v podkroví u přítele, ale Hannah zmizí a nikdo neví, jak zemřela. Adam a jeho syn Ivan jsou posláni do pracovního tábora. Tvrdohlavý Adam při nástupu tvrdí dozorci, že je Adam Sors, mistr šermu se zlatou medailí, a dozorce jej za to nechá zmlátit, svázat, zavěsit na strom a postříkat vodou. Venku však mrzne, a tak Adam zaživa umrzne a jeho syn Ivan to celé vidí. Istvan, Greta a jejich syn jsou zase zastřeleni nacisty. Válka naštěstí končí a vypadá to, že už bude dobře. Přeživší Sorsové se scházejí na panství Sonnenschein a Gustave se dokonce vrací z exilu a je pozván do nové komunistické vlády. Valerie řídí domácnost a Ivan se stává státním policistou, který pracuje pro policejního generál majora Knorra a shromažďuje důkazy proti fašistům z předchozího režimu. Ivan rychle stoupá v komunistické hierarchii, a dokonce si začne vášnivý románek s manželkou vysokého komunistického úředníka jménem Carole. Souloží spolu při každé příležitosti, a dokonce vidíme její vagínu, na kterou jí Ivan dává pusinky. Přichází ovšem další vlna antisemitismu a armádní generál Kope žádá Ivana, aby začal zatýkat židy, a to včetně Knorra, protože jsou podezřelí ze sionismu. Gustave naštěstí umírá a díky tomu se vyhýbá vyšetřování. Konečně v roce 1953 chcípne Stalin a Ivan se cítí vinen z toho, že pomáhal Kopovi pronásledovat své soukmenovce a nezachránil svého generála Knorra. Odchází tedy od policie a začíná bojovat proti komunistickému režimu. Přichází revoluční rok 1956 a zde Ivan vystupuje jako vůdce. Revoluce je však poražena a Ivan je uvězněn. Na konci dekády je propuštěn a vrací se žít s Valerií do jednoho pokoje bývalého rodinného sídla, protože jim tam komunisté nastěhovali cizí rodinu, ale prý jsou to hodní lidé. Valerie s Ivanem se snaží najít starý rodinný recept na tonik, ale to se jim nepovede. Valerie je už nicméně stará, dostane infarkt a v nemocnici umírá. Z rodu zbyl pouze Ivan, a ten se rozhodne změnit si příjmení zpět na Sonnenshein. Na závěr vidíme vyklízení rodinného sídla Sonnensheinů a při tom objeví Ivan několik dopisů, které psali jeho předci svým potomkům. Obsah těchto dopisů sestává z těch nejhezčích a nejinteligentnějších slov, která jsem kdy slyšel. Konec si určitě pustím znovu, byl totiž dost dojemný. Nikdy nezapomeňte, kdo jste a odkud pocházíte! () (menej) (viac)