elwig

Tříhodinový epos Istvána Szabóa jsem měl možnost vidět na LFŠ v Uherském Hradišti včetně komentáře samotného režiséra a následné diskuze. Měl jsem poměrně velký strach z délky filmu - ačkoliv mám historii rád, přišly mi tři hodiny jako příliš dlouhý čas na to, abych vydržel sledovat osudy jediné rodiny. Film mě ale příjemně překvapil - měl spád, postavy nebyly ploché a celý příběh (byť smyšlený či spojený z osudů více rodin) je bez problému uvěřitelný. Líbilo se mi zacílení na osobní postoje a životní trable hlavních hrdinů, na jejich souboj se systémem okolo sebe a zjištění, že je jedno, v jakém zřízení žijeme, protože žádnému z nich nejde o naše blaho. Navíc práce obracející se ke komunismu a nacismu i v jiné, než válečné a celkové úrovni jsou třeba. Sluneční jas dokázal totiž zachytit hlavně mizérii hlavních postav - obyčejných lidí, zatímco osudy Maďarska - celé země - probíhaly spíše na pozadí.

Jako fanoušek literární tvorby A. C. Clarka jsem tenhle film musel bezpodmínečně vidět a zpracování Stanleyho Kubricka mě nadchlo. Na svou dobu skvělé efekty, příběh se příjemně rozvíjí (počáteční úsek beze slov k filmu i příběhu neodmyslitelně patří), atmosféra houstne. I přes délku filmu pozornost diváka udržují drobné detaily, skvěle zpracované záběry vesmíru a techniky a příběh o setkání s životem mimo zemi, který láká tolik lidí k tomu, aby zvedali hlavu ke hvězdám. Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost vidět.