Dvaja muži v meste

Už vôbec úvodný záber na mimoriadne skormúteného Jeana Gabina, nielenže priamo nadvädzuje na úplne ten posledný, v podstate, že začiatok je vlastne koncom, čo si mimochodom divák (i)hneď neuvedomí, ale zároveň, akonáhle som sa dostal TAKMER na spomínaný záver, či povedzme aj skoro na samý koniec, tak ten so mnou tak hlboko otriasol, normálne ma šokoval, že takmer ani nenachádzam vhodných slov k tomu, aby som napísal niekoľko užitočných riadkov k tomuto, vskutku obzvlášť pozoruhodnému filmu, aký sa určite každý deň len tak nevidí... A v tejto dobe ani nehovorím, aká je to strašná bieda ! Konečne sa Delon zaskvel tak, ako sa na neho sluší a patrí, i keď som si musel chvíľu zvykať na nový, dabingový prejav, ktorý mu bol na 90 minút prepožičaný, čo mi našťastie neskazilo celkový filmový zážitok, keďže si skôr poviem, že tentokrát radšej „horší dabing”, než by to bolo trebárs opačne, čo sa mi stalo minule s Dobrodruhmi, kde ho práve (na)daboval osvedčený český dabér, pán Pavel Trávniček, no celková spokojnosť sa i napriek tomu akosi nedostavila... Asi toľko ku všelijakým hlasom, ktoré tu momentálne komentujem, keď by sa už patrilo čosi naznačiť i o samotnom filme, ale zase na druhej strane tak, aby som zbytočne neprezradil dej, ktorý je zásadne kľúčovým. Maximálne napoviem iba to: že niekdajší recidivista sa konečne po desiatich rokoch dostáva von na slobodu, kde to nebude mať vonkoncom easy, a ktorého stelesnil, to už si snáď teraz každý domyslí... „Dopredu sa ani neoplatí napráskať sa, len sa nechať pekne vyhľadovať, proste pociťovať totálny hľad, a na všetko dostane potenciálny labužník bohaté MENU, len podotýkam, že ako som už vyššie spomínal, bude zrejme potrebovať čas na usporiadanie si svojich chuťových pohárikov čo mu to ten prešibaný šéfkuchár José Giovanni naservíroval na tanier, z ktorého sa napapkať dosýta, nie je zrejme úplne príjemné, totižto sa tým pádom môže pokaziť žalúdok na veľmi dlhé obdobie, a to už len z toho prostého hľadiska, že všetky tieto ingrediencie, ktoré sa zvyčajne podávajú, nemusia byť skrátka mnohým stravníkom po chuti...” Máte ešte stále chuť na Dvoch mužov v meste ? (23.05.2022)

Jednoznačně nejlepší francouzská kriminálka. Gabin a Delon se vzácně doplňují. Vznikl tak nezapomenutelný zážitek s pachutí z policejní mašinerie nakonec. (29.01.2003)

Film, který mě vyděsil právě tím, jak bylo všechno reálné a možné a jak, přestože si to člověk s ubíhajícími minutami víc a víc nepřál, zoufale neodvolatelně skončil. (23.10.2004)

Propuštěný vězeň Delon je buzerován paranoidním komisařem Goitreauem, zpočátku nenápadně vypadající spor se nakonec rozroste do netušených rozměrů. . Postava komisaře v podání Michela Bouqueta je jednou z nejodpornějších a nejotravnějších kreatur, která se kdy ve filmu objevila. Temný vyvrcholení filmu je nezapomenutelné, co do emocionálnosti a vyznění srovnatelné s Robbinsovým filmem "Mrtvý muž přichází". (28.09.2003)

Na férovku říkám, že tenhle film mě uplně smazal. Chtělo se mě brečet, a přitom současně křičet a řvát na osud, proč je někdy tak strašně hnusnej, krutej a totálně nespravedlivej a že mě to všechno strašně bolí na duši. (10.06.2008)

Dva bravurní francouzští herci v bravurním francouzském filmu podle bravurního scénáře. Skvělá podívaná, která ani po letech neztratila nic ze své kvality. (21.08.2002)

Francie v 70. a 80. letech dokázala s fanouškem filmu dělat neuvěřitelné kousky. Dva muži ve městě jsou totiž nádherným příběhem, perfektně odvyprávěným vztahem mezi bývalým zlodějem a policejním komisařem, na který se krásně kouká. To je vlastně to, co Francouzům šlo nejlépe. Odvyprávět takový příběh, krásně, drsně, smutně, ale pravdivě a lidsky. Tenhle film dokonce i dopomohl k tomu, že jsem si opravdu zamiloval herecký výkon Alaina Delona a Jean Gabin pro mě už nebude jen tetovaný. (25.06.2012)

Alain Delon a Jean Gabin v dalším svém společném filmu, který je však naprosto výjimečný. Lehce kritická studie o životním příběhu jednoho muže, který skrze zločin a vězení našel sám sebe v malém městě, kde chce žít svůj svobodný život. Bohužel se mu do cesty postaví policejní inspektor, symbol msty a zášti proti jakémukoliv trestanci, který nevěří na schopnost změnit se. Decentní snímek s výbornými výkony je podtrženo v závěru, kdy celá mašinérie absurdních náhod a justiční nedokonalosti zapadne na své místo. Mnoho nesmrtelných myšlenek a skvělé téma v perfektně zahraném a napsaném filmu. Žádné oko nezůstane suché a kdyby nebylo několik pomalejších pasáží, neměl bych jedinou výtku. (11.08.2008)

Herecky koncert Delona a Gabina o tom, ze cloveka jen tezko predelate. (05.08.2002)

Scénář: José Giovanni .. Probační a mediační služba ve francouzské praxi sedmdesátých let, kdy stín gilotiny ještě dlouhý byl. (16.10.2009)

Jedna z patnácti nejlepších francouzských kriminálek. Škoda, že se mezi zbylou čtrnáckou krčí spíše na zadních postech. PS: Neodpustím si však poznámku, že jednání zde zavrhovaného komisaře Goitreaua sice nesdílím, ale i tak plně chápu. (11.08.2008)

Lupič Delon je propuštěný z vězení, stává se tiskařem a podporován vězeňským vychovatelem Gabinem se snaží nestýkat s lidmi z galérky. Krutá policejní šikana ho však nakonec donutí ke zločinu. Vlastní krimi je až příliš rozvláčná a poněkud nezáživná, navíc prodchnutá podle mně příliš kritickým duchem údajné nespravedlnosti páchané na odsouzených i propuštěných. Naopak mne nadchnul famózně hrající mlčenlivý vychovatel Jeana Gabina. Každé jeho gesto a každý pohled mluví, i když mistr Gabin mlčí. I Delon hraje o život :) Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=uyFiZ1A6scc&feature=related (10.10.2009)

Brilantní, pravdivý a neuvěřitelně smutný příběh o muži, který kdysi udělal hloupost, za kterou si odpykal svůj trest a i když se chtěl zařadit zpět do společnosti, vinou kreaturního policejního inspektora mu to nebylo dovoleno. Alain Delon podává jeden ze svých nejlepších životních výkonů a vše mu do puntíku věříte. Další francouzská legenda Jean Gabin, představitel vychovatele Cazaneuva a zároveň člověka, který jako jeden z mála ví, že Gino (Delon) se doopravdy změnil, hraje také na výbornou. Konec je opravdu hodně nespravedlivý a být na jeho místě, myslím, že by jste jednali ve všech okamžicích naprosto stejně. Jedna z nejlepších francouzských kriminálek a že Francouzi umí výtečné!.....Vychovatel Cazaneuva na policejního komisaře:"Nezapomeňte, že zločince lze i vyrobit."....až po skončení filmu jsem si plně uvědomil, jak je to jednoduché!! (12.08.2008)

Dva muži ve městě ve mně naplnili jedno biblické proroctví, ve kterém je řeč o pláči a skřípění zubů. Člověka opravdu nepředěláte, pokud je řeč o nejodpornějším filmovém záporákovi, komisaři Goitreauovi osobně, který nahání hrůzu svou zrůdností v hávu profesionality, s níž sám věří, že jen důkladně dělá svou práci. A pláčete a skřípáte zuby i zásluhou děje, neúprosně jdoucího přesně tou cestou, kterou nechcete, aby šel. A přitom víte, že jiné cesty není, protože takhle to zkrátka opravdu chodí všem sympatickým Ginům a hluboce lidským Cazeneuvům navzdory, ne-li naschvál. Netrousit spoilery, pokud chcete o filmu něco říct, je u tohoto snímku extrémně těžké. Ale věřte mi, že konec, takto zranitelné místo tolika filmů, vás zadupe do země. (03.08.2007)

Jedna z nejlepších francouzských kriminálek. Jean Gabin má ohromné charisma, a vlastně pořádně ani nehraje, je to takový francouzský Rudolf Hrušínský. V kontrastu k němu je Alain Delon, jehož postava vypadá slibně, ovšem vyprovokována policistou skončí zle. Nemá chybu. (10.05.2009)

"Otázky tady kladu já a záznam v rejstříku trestů máš ty." Takže role máme rozděleny a mně zbývá ještě dodat, že vychovatel Cazaneuve je ten, který věřil ve spravedlnost. A já jsem ten, co neklade otázky, nemá záznam v rejstříku, ze zkušenosti nevěří v justici a taky nevěří v polepšení zločinců. Přesto jsem Ginovi, výjimce potvrzující pravidlo, docela fandil a dost jsem si užil, když srovnával účty s komisařem Goitreauem. Jinak ovšem nepatřím mezi největší příznivce dobráků z rodu Kajínků a tak ve mně jejich osudy nedokáží vyvolat nějaké větší emoce. Nicméně tento snímek je velmi dobrý a určitě svým poselstvím přispěl k diskuzi o zrušení dosud nezodpovězené francouzské národní hádanky: Čí krk dokáže rozpůlit gilotinu? (26.12.2017)

Nudné, okoukané, obyčejné. Přestože pár scén je silných, celek mě naprosto nedokázal zaujmout a já se nudil. (12.05.2010)

Vynikající krimi drama se společensko-kritickým přesahem - a když tak po mnoha letech se na tenhle film člověk znovu dívá, nezbývá mu, než nostalgicky si povzdechnout: kdeže jsou dnes herci, jako byl Jean Gabin. I v ostatních rolích výborné věrohodně civilní herecké výkony... Jó, tak se prostě tenkrát točily filmy... Čtyři a půl hvězdičky - bez problému zaokrouhleno nahoru. - - - P.S. Gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy franouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. července toho roku. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. V roce 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilotina) - - - P.P.S. Co se týče >popravy v přímém přenosu< , je nejsilnějším fimem nejspíš Krzysztofa Kieslowského -Krátký film o zabíjení- , byť tam jde >jen< o oběšení. Myslím, že soudní lidé uznají, že je dobře, že civilizované země upustily od trestu smrti. Možná k tomu přispěly trošku i tyto filmy... (19.02.2006)

Delon a zejména Gabin jsou super. To jako všechna čest. Příběh rozhodně zajímavej, ale ubírám jednu hvězdičku za poněkud nudnější prostřední část filmu, kdy se hlavní postava vzpamatovává ze smrti manželky. Ale jinak jsem byl spokojenej. A z popravy gilotinou mi úplně přeběhnul mráz po zádech. Fuj, to bych se snad radši v tom kriminále zabil sám. (15.03.2011)

Jestli byla va Francii příprava na popravu až takhle drsná - „Vstávej a jdeme!“, tak těm odsouzeným zpětně vůbec nezávidím, i když si to určitě většinou na 100% zasloužili. (10.10.2009)