Skúška umenia

"To "Projít křovím" bylo jakoby fakt ten akt, co se stane, což je to univerzum, což mám tady zalepený tou šprckou. Dala jsem si prostě do umělejch kalhotek tu trávu, aby to byla taková jako upřímně nadsázka na to, kdybych měla prostě chlupatou kundu a tak prostě a že mi tluče to srdce skrz ni. Tak je to asi věnovaný vlastně ta moje vilná instalace jak mojí kundě, tak prostě tomu co bude." Zajímavý dokument o tom, jak je umění složitá věc, jak dobří ale i tragičtí jsou někteří uchazeči a o dlouhých záběrech do nikam. Je to ale i celkem zábava a rozhodně nelituju, že jsem tenhle film viděl. V některých momentech mě mrzela špatná srozumitelnost projevů, které probíhaly dál od mikrofonu. Pedagogy musím rozhodně ocenit, protože já bych se neudržel a smál se u některých děl či odpovědí na celé kolo. Zejména obě ženy mi připadaly současně hodně cáklé a při tom vlastně při hodnocení tvorby docela rozumné. Výborné jsou také paní na vrátnici, které jsou na stejném místě, ale přitom od toho všeho dění zcela oddělené. Nejdřív mi ty prostřihy na vrátnici přišly divné, ale nakonec se mi ten kontrast zalíbil. (21.11.2023)

Tvůrcům bylo umožněno zaznamenávat průběh přijímacích zkoušek na pražské AVU a dokument nejlíp funguje jakožto bizárek, protože učitelé i uchazeči jsou fakt na pěst. Obzvlášť uchazeči působí jako netalentované sněhové vločky a divák se jim může leda tak vysmívat. Je to poněkud pokleslé, ale právě to vnímám jako hlavní sílu dokumentu. Já jsem přitom ze stejné generace a sám mám vestudovaný umělecký obor, zabývám se malbou a beru psychedelika. Takovej exot se ze mně ale nestal. Současně je ale třeba si uvědomit, že dokumentaristům bylo umožněno natáčet jen ve vybraných ateliérech, takže záběr je poměrně úzký a nepříliš vypovídající. Přesto docela dobře hraje divákovi na předsudky. Tvůrci také byli nařknuti z toho, že jen udělali z účinkujících debily, jenže oni je ze sebe spíše udělali sami a tvůrci prý vyřadili ty nejcitlivější momenty, aby toto nařčení co možná nejvíce zmírnili. Já bych ale ocenil, aby to pořádně vyhrotili, protože takhle jsem se docela nudil. Určitě bych také ocenil více montáží na portfólia, s nímiž uchažeči an zkoušky přicházeli. (01.07.2023)

Ve všech směrech vynikající film... To, co je v něm k vidění, je na jednu stranu k smíchu, na druhou vůbec ne - zvlášť když si člověk představí, jak asi bude vypadat následné studium přijatých uchazečů, když vidí a slyší, co se mj. také řeší u přijímaček. Ani trochu nezávidím pedagogům uměleckých vysokých škol, jejichž způsob výuky bude kvůli pudu sebezáchovy čím dál víc připomínat opatrný tanec mezi hadími vejci: protože nekorektně urazit jednu/jednoho uchazečku/uchazeče (a potenciální/potenciálního studentku/studenta), která/který si za svých cca dvacet let nedokázala/nedokázal ujasnit, jakého je vlastně pohlaví, tím, že přes její/jeho kategorický požadavek zapomene vystresovaný nebožák oslovit ji/ho v množném čísle, bude větší pedagogické selhání, než když ji/ho vůbec nic nenaučí... Není to jen problém AVU, letos v červnu kvůli atmosféře úzkostlivého sledování hyperkorektnosti raději dobrovolně odešel z VŠUP jeden z pedagogů: https://cavu.cz/dopis-Jiriho-Cernickeho-VSUP. A vůbec se mu nedivím. (08.09.2023)

Dokument který pojednává o tématu, o kterém jsem určitě dokument nikdy pojednávat neviděl, zabíjí zbytečně dlouhá délka a nicneříkající scény typu proudící kafe nebo pohledy na prázdné chodby. Jsem si ale jistý, že kdyby tvůrci něco vynechali nebo přidali (například vážnou) hudbu (kterou bych tam já osobně třeba rád měl) do některých scén, ze snímku by přestalo být něco, co z něj jistě chtěli mít. O uchazečích si nemyslím vůbec nic špatného, a nesoudím je, jsou to mladí lidé, co se hledají, o pedagožkách Ateliéru Nových Médií to už uplně říct nemůžu. Určitě dokument pro Ty, kteří milují umění, zabývají se uměním, a rádi analyzují umění. Neumím si představit, že těm ostatním dokáže říct něco podstatného a chytit je za srdce. Dovolil jsem si i upnout na youtube mou oblíbenou část. P.S: Vadilo mi, že jsem se nedozvěděl, kteří z uchazečů byli přijati. (21.06.2023)

Záležitost, kterou lze velmi jednoduše zobecnit a představit si k ní i jiné kulisy, jiné VŠ a jiné obory. Velmi citlivě a nestranně zpracováno. Opravdu příjemné překvapení. --- Viděno v rámci Festivalu současného umění Prostějov 2023. (08.10.2023)

Tohle je vzkaz mladým lidem, kteří ve filmu účinkují a uvidí, že se jim lidé smějí. Neznamená to, že si myslíme, že jste netalentovaní nebo k ničemu. Jen prostě v 18 letech 90 % lidí není zralých. Je to normální a přirozené. Nebyli jsme jiní. I přesto se nijak nestydím, když vidím něco infantilního a zasměju se. Když se směju vám. Zkouška umění je film, který je přesně pro mě. Jsem cílový divák. Film má většinou kladné recenze a za zápor se zmiňuje fakt, že se divák bude některým uchazečům smát. Jakoby na tom bylo něco špatného. Jestli má někdo rigidní názor, že všichni mladí umělci jsou budižkničemové, bude si to myslet i bez tohoto filmu.  Většina z nás ale tvořila v mladí úsměvné věci a měla úsměvné názory. A vytáhneš to jen na večírku s přáteli, kde se zasměješ, co sis tehdy myslel. Navíc ne všichni mají tzv. WTF názory.   A svět je takový. 18letí se smějí boomerům za přežité názory, boomeři se smějí mladým za infantilní názory. Každý dostává feedback. Podle mě to není v rozporu, můžeš se zasmát nějakému absurdnímu dílu, aniž by sis myslel, že ten mladý člověk je k ničemu.  Víš, že na sobě může pracovat a za rok přijít s mnohem vyspělejším dílem. (13.11.2022)

Fascinující sonda. (02.06.2024)

Zábavné, realistické, nevysmívající se. Prostě to tak je. Jsou to uchazeči v druhém kole, tedy ti, kdo slibují jistý potenciál. A vyučující jsou zčásti také svého druhu. Výborně vyváženo dámami z recepce a technickým personálem. Za mě nejlepší už vstup – je tam klasická klika, no cvak dolů, samo se neotevře. Super symbol jako úvod celému uměleckému vzletu. K uměleckému talentu jistá míra ujetosti patří. Pokora před řemeslem v umění přichází s lety, a ne u každého. Je jen tenká linka mezi uměním a exhibicionismem. (05.11.2022)

'Takový ty muffiny v tý fólii zatavený'. (06.09.2023)

Co si budem,dokument koukatelnej a celkem objektivní,ale nijak vyjímečnej. V jádru nic víc než sestřih z průběhu přijímacích zkoušek jaký se konají každej rok, určitě se stejným vzorkem individuí a "umělců". Otázky o roli umění,který si dokument údajně pokládá jsou zcela náhodným výsledkem jednotlivých situací a dialogů. Oproti jiným vejškám zajímavej jen tím,že pouze na výtvarný školy se hlásí krom zlomku lidí s talentem i ti největší exoti (dokument o přijímačkach na ČVUT by asi tolik netáhl). Zejména na Fakultu tzv.Nových médií, útulku pro pózery a pošuky,která s uměním nemá nic společnýho, stejně jako dvě bizarní egocentrický buchty,co jí vedou (dialogy mezi babkama ze školní vrátnice o pečivu měly kvalitativně asi stejnou hodnotu,jako cokoli co vypustily z pusy ty dvě národní umělkyně). Kvůli faktu,že je i tak tragikomická a absolutně zbytečná fakulta pro labilní mutanty financovaná státem,mi ve výsledku ani tahle část nepřišla moc vtipná (jinak je tahle sorta performerů,transgenderů a transformerů,co si lepí izolepu na genitálie,natáčej se při tom na VHSku a říkaj tomu árt celkem k popukání). (06.09.2023)

A to jsem si myslel, že největší exoti jsme byli na škole my! Přijímačky na podobný útulek jsem kdysi dávno absolvoval také (zdravím Ostravskou univerzitu), ale takový extrém to rozhodně nebyl. Na styl dokumentu jsem si rychle zvykl a vlastně i uvítal, že se nejede podle klasické šablony, ve které je spousta rozhovorů přímo na kameru. Zde sledujeme kantory i jejich případné studenty, pomocí statické kamery, z povzdálí a dostáváme pocit autentičnosti. Pomalu jsem si připadal, že jsem v těch squattersky vybavených ateliérech byl s nimi. A dokazuje se, že hranice mezi genialitou a šíleností je někdy opravdu tenká. No, některá „díla“ opravdu stála za to a byla, slušně řečeno, kuriózní. Do centra dění se dostávají i průpovídky vrátných důchodkyň a dalších zaměstnanců… a ty jsou také docela záživné. Jediné co mi nakonec chybělo, tak jen dodatek, kteří z těch mladých „umělců“ byli vybráni (a na základě čeho). I když je možná dobře, že to zůstalo běžným smrtelníkům utajeno. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■ (14.09.2023)

Když pominu katedru Nových médií, která působí jako parodie sebe sama nejen skrz uchazeče, ale i skrz pedagogy, tak je příběh přijímacích zkoušek především o tom, jak ještě mladí a nedozrálí lidé s potřebou tvořit narážejí na realitu, která je trochu jinde, než si představovali. Otázky, které jim pedagogové kladou, jsou z těch, které si měli sami položit ještě před podáním přihlášky, ale reálně si je nikdo v jejich věku ani nepřipustí. Zároveň jsou ale uchazeči ve své naivitě (a potřebě se lišit) autentičtí a člověk v nich snadno vidí svoji vlastní naivitu v dospívání (včetně pocitu, že Svět netrpělivě čeká, až mu ukážeme, co v nás je). Bohužel, jak jsem předeslal v úvodu - Nová média jsou spíš parodie (netuším, nakolik záměrná) a budou tím, co si většinový divák z filmu odnese jako stěžejní část obsahu (a z čeho budou vznikat memy), což je škoda, protože zbylé dvě katedry nabízejí opravdu dobrou sondu do světa umění. (20.10.2022)

Za mě jedna z nejzajímavějších „věcí“ co jsem v poslední době viděl… zpracování a „kvalitu“ dokumentu asi až tolik nehodnotím, to mi přijde tak nějak standart – prostě to jsou „jen“ natočené záběry z příjmacího řízení na uměleckou školu. Dokument ale hodně vyzdvihuje právě to zajímavé téma dokumentu a to co v něm prostě vidíme. Spousty lidí v dokumentu možná bude vidět úplnej BIZÁR a spousty lidí o kterých si budou myslet, že utekli z blázince. Pro mě je to zajímavá sonda do hlav různých, mnohdy zajímavých lidí, mnohdy lidí, kteří se jen snaží být zajímavý… ale zkrátka lidí kteří tady normálně jsou a žijou mezi námi. Takže doporučuji všem vidět (14.11.2023)

Parádní observační dokument, který (ze své podstaty) nezasahuje nikterak do "děje" a ukazuje AVU takovou, jakou doopravdy je. I když, je to opravdu tak? Co vím, tak snímek diváky rozděluje na dva tábory - ti, kteří si užívají trapné momenty na přijímačkách, neobvyklé lidi a celkovou osobitost umělců. Na druhou stranu je slyšet hlas těch, kterým vadí, že se dokument snaží podprahově dělat legraci z těchto "zajímavějších" studentů a je sestříhaný tak, aby divákovi ukázal jen to, co chtějí autoři a chudáci studenti museli být strašně ve stresu z těch kamer všude. Za prvé, studenti o kamerách a natáčení prakticky nevěděli. Ano, věděli o tom v tom smyslu, že dali souhlas, ale stres ze stojící kamery, které si ani nevšimli, opravdu nebyl převažující.  Jakési zesměšnění možná v duchu dokumentu existuje, ale nemyslím si, že ve špatném slova smyslu a určitě ne ze samotných uchazečů - když, tak jen ze systému přijímání, který je zkrátka jiný, protože na uměleckou školu prostě nepřijde někdo s myslí úředníka, ale člověk zkrátka jinak smýšlející (v dobrém i špatném slova smyslu). To je hlavní myšlenkou dokumentu (za mě) a navíc je filmařsky na špici, má skvělé tempo (až například na moment kdy se minutu díváme na kapající kávu - i to je ale jakési úmyslné pozastavení tempa a najetí na novou vlnu), strukturou to dává smysl a i když se nedozvíme kdo byl přijat a kdo ne, má to ukončení a je to dodělané téměř na jedničku.  Dokument bude diváky myšlenkově rozdělovat, ale v žádném případě nemůže urazit svou vlastní kvalitou a aktuálností. (05.12.2022)

Já nevím, asi to je tím, že se taky pohybuju v uměleckých kruzích, ale vlastně mě tam nic moc nepřekvapilo. Bylo tam pár vtipných momentů, ale na poli rozvleklé 100 minutové stopáže se toho moc neřeklo. (02.02.2023)

Tvůrci si zvolili zájemce o studium na katedře Nových médii, což už vytváří dostatečně bizarní obě strany, jak pedagogy, tak zkoušené. Navíc jsou tu názorové kontrasty žen z vrátnice a lidi z uměleckého světa. Takže vytvořili zajímavě pestrý vzorek pozorovaných, který nepřekvapí zasvěcené a pobaví nezasvěcené.(max.70%) (06.02.2023)

Člověku neznalému uměleckého školství a provozu by se mohlo zdát, že dokument je záměrně humorný a lehce parodující, ve skutečnosti ale zřejmě podává docela věrný obraz toho, co se reálně odehrává v institucích, které (často marně) hledají budoucí umělecké osobnosti. Zarážející je snad jedině to, s jakou arogancí a hlubokou neznalostí oboru chodí mnozí uchazeči k přijímacímu řízení. Protože bez porozumění tématu a bez orientace v dějinách oboru není možné na minulé či současné umění navazovat, případně se vůči němu vymezovat. Vůbec si nedělám iluze, že situace před více než dvaceti lety, kdy šla na vysokou školu má generace, byla nějak významně jiná nebo lepší. Spíše si všímám toho, že u současných mladých rezonují úplně jiná témata (namátkou gender). Ale především, zdá se, u nich nesmírně narůstá egocentrismus někdy přecházející až v egomanii. A z toho pak pramení největší vtip dokumentu — že lidé úplně na začátku dospělého života a umělecké dráhy, kteří o umění většinou ještě nemají téměř žádné ponětí, trpí zbytnělým egem a přesvědčením o tom, že jejich (mnohdy velmi neumělé a banální) pokusy bez jakéhokoliv širšího přesahu budou někoho zajímat. Tam do nich potom velmi přesně dloube poněkud zmateně působící Vladimír Kokolia, ale úplně nejlépe a nejtrefněji asi Marek Meduna z malby, který se často neudrží a hezky něžně se směje pod fousy. Jedinečným úkazem je jak jinak než vykroucený ateliér Nových médií 2 (vedoucí Darina Alster a Kača Olivová), který v sobě naprosto dokonale zosobňuje ty nejsrandovnější a možná i nejzbytečnější tendence současného (?) umění. (01.01.2024)

Nesmírně zábavný dokument ze zákulisí "přijímaček" na Akademii výtvarných umění. (19.03.2024)

kateřino olivová a darino alster, jděte do svejch kund (14.02.2023)

Jsou filmy co vás unudí k smrti, a pak je tady Zkouška umění, u níž byste chtěli, aby trvala ještě déle. Snad nikdy tu nebyl tak zábavný dokument o pozoruhodných lidech, kteří občas říkají pozoruhodné a mnohdy i humorné věci. Můj oblíbený človíček je malíř Kokolia, který trpí asi jakýmsi ADHD a prakticky není schopný dát dohromady jednu souvislou větu a jedna z uchazeček, která se otevřeně hlásí ke kanibalismu, protože lidského masa je na světě vlastně nejvíc. Navíc je všechno sestříháno tak, že tu jsou v protikladu dvě vrstvy, ten svět u příjímaček a pak ten svět lidí jako vrátné a pomocné síly na AVU, které komentují, co kolem sebe vidí a to je sranda, ale i zamyšlení nad tím, jak široká veřejnost umění vnímá. Takže jestli se chcete dobře pobavit, ale i trošku zapřemýšlet, nevím co jiného v žánru dokumentu doporučit. 80% (08.03.2023)