Tomash58

Když k vám do bytu přijde o půlnoci nezvaný promočený host a potřebuje na “pouhý” den místo na spaní, protože ztratil klíče a celý život se mu hroutí, špatně se odmítá. O to víc, když je to vlastní matka. V případě Přišla v noci matka syna, který už bydlí se svojí manželkou a uvědomuje si, že tohle nebude jednodenní návštěva.  Snímek dvojice režisérů Jana Vejnara (u kterého jde o první celovečerní počin) a Tomáše Pavlíčka byl zatím uveden pouze na karlovarském filmovém festivalu a na přelomu prázdnin v Uherském Hradišti. Minimálně na Letní filmové škole se diváci bavili celou hodinu a půl a po skončení film sklidil nadšený potlesk, následovaný bouřlivým potleskem pro svéráznou představitelku zmíněné matky, Simonu Pekovou. Ta se do své role vcítila melancholicky a starostlivě, ale zároveň vlezle, otravně a většinu času až sebelítostivě. Ve všech rovinách je ale perfektní. V jeden moment tak bude nenáviděna, jen aby k ní za chvíli byla cítim lítost a následně si při smíchu nad jejími neustálými komentáři divák uvědomil absurdnost celé ''přistěhovalecké'' situace, která zároveň nemusí být tolik vzdálená realitě.  Právě ve vypjatých chvílích funguje humor nejlépe, netlačí na pilu a působí reálně narozdíl od většiny českých komedií posledních let, kde vtipy hrají prim, ale přesto nefungují. Přišla v noci je v první řadě drama, suchým humorem zlehčuje situace a přibližuje se tak k divákovi svou přirozeností.

Jednou větou by se dala Velryba shrnout jako perfektně vykonstruované drama téměř bez jakéhokoliv kýče. Drama s velkým D - jde jednoduše poznat, že se jedná o adaptaci divadelní hry (v tom nejlepším slova smyslu) a to na struktuře filmu - celý děj se odehrává v jednom bytě/domě, dalo by se říct, že je rozdělen do 5 částí, kdy jedna část rovná se jeden den (pondělí až pátek) a minimální počet postav objevujících se vždy, když se to (ne)hodí. Zmíněný kýč se pro některé objeví možná jedině v poslední scéně, jinak dokáže Aronofsky s celkem absurdním/přehnaným motivem nadváhy podat divákovi v rámci divadelní hry realistické drama, od kterého v nejedné scéně chcete kvůli až hororové nechutnosti, jíž výrazně napomáhá skličující hudba, odvrátit zrak, ale díky mnoha vlivům to zkrátka nejde. Určitě atmosféru skvěle dokresluje zmíněná hudba. Ta se vynoří jen občas, ale vždy sedne jak hrnec na prdel:) Dále stísněný pocit umocňuje formát 4:3, pro mě ze začátku překvapení, ve výsledku milé. Témata, která nejsou ničím zajímavým ani v nejmenším (rodina, láska, smrt) a scénář filmu se ale scházejí na výbornou a dohromady vytváří a můžou se řadit mezi špičku.  Další kapitolou samou pro sebe jsou herci - vyzdvihnout se musí především Sadie Sink, od které jsem jako od tamtý holky ze Stranger Things asi nečekal moc a tak jsem byl mile překvapen. Značný kus práce avšak odvádí samotný Brendan Fraser - ve zkratce oscarový výkon po všech směrech a za rok 2022 asi to nejlepší co jsme mohli vidět.  Možná až na pár pomalejších scén, kdy se Fraser dlouze kolíbá přes byt zde není část, která by aspoň pro některou z postav nebyla důležitá či zajímavá. Ovšem i ty skoro se nevyskytující scény ale "krásně" umocňují bezmoc protagonisty i samotné tempo filmu a celkový nádech.  Nevím u jakého filmu z posledních let jsem (téměř?) uronil slzu, jestli vůbec u nějakého. Tím se to možná vystihuje nejlépe.

Revoluce se nekoná, evoluce minimálně ano. Nahotou, sexem apod. se nás snaží film napřímo zaujmout hned na začátku, nakonec tam podobných scén tolik nevyskytuje. Což ale vůbec nevadí, je vidět dost scén v tomto intimním rázu, které mají slušnou atmosféru po všech směrech (intimita, jakési napětí či trapnost pro některou z postav), to zkrátka funguje parádně. I když je samotný děj či výsledek vztahu úhlavních postav vcelku předvídatelný, nemá se za co stydět a v jeho jednoduchosti je síla. Jsme jenom lidi, tak pojďme ukázat současné/vztahové lidské problémy a úskalí.  Co jsem si zapamatoval i po několika týdnech byly (i když jen minimum) scény z klubů, kde je audiovizuál na světové úrovni.  Možná se ohledně filmu dělalo moc velké halo, že se budeme dívat na nahé herce (ve filmu? neuvěřitelné) a ano dívali jsme se na nahé herce, ovšem takový šok to není. I když je pravda, že nenáročný český divák bude zhrozen, náročnější divák nedokáže říct, že by to byl přelom v českém filmu. Což ovšem neznamená, že se nejedná o nadprůměr, který v něčem ukazuje svou originalitu a má šanci nakopnout unuděnou českou filmovou scénu začít natáčet něco, co má šanci v nás probudit diskuzi. Už jen kvůli tomu to jsou pro mě plusové body a kdyby jen to, tak tohle (možná společně s Bangerem.) je must see český film roku, který, ne kvůli samotným kvalitám filmu (které jsou avšak také nepopiratelné), by mohl nejen divákovi otevřít oči, že to jde i jinak.