Tomash58

Když k vám do bytu přijde o půlnoci nezvaný promočený host a potřebuje na “pouhý” den místo na spaní, protože ztratil klíče a celý život se mu hroutí, špatně se odmítá. O to víc, když je to vlastní matka. V případě Přišla v noci matka syna, který už bydlí se svojí manželkou a uvědomuje si, že tohle nebude jednodenní návštěva.  Snímek dvojice režisérů Jana Vejnara (u kterého jde o první celovečerní počin) a Tomáše Pavlíčka byl zatím uveden pouze na karlovarském filmovém festivalu a na přelomu prázdnin v Uherském Hradišti. Minimálně na Letní filmové škole se diváci bavili celou hodinu a půl a po skončení film sklidil nadšený potlesk, následovaný bouřlivým potleskem pro svéráznou představitelku zmíněné matky, Simonu Pekovou. Ta se do své role vcítila melancholicky a starostlivě, ale zároveň vlezle, otravně a většinu času až sebelítostivě. Ve všech rovinách je ale perfektní. V jeden moment tak bude nenáviděna, jen aby k ní za chvíli byla cítim lítost a následně si při smíchu nad jejími neustálými komentáři divák uvědomil absurdnost celé ''přistěhovalecké'' situace, která zároveň nemusí být tolik vzdálená realitě.  Právě ve vypjatých chvílích funguje humor nejlépe, netlačí na pilu a působí reálně narozdíl od většiny českých komedií posledních let, kde vtipy hrají prim, ale přesto nefungují. Přišla v noci je v první řadě drama, suchým humorem zlehčuje situace a přibližuje se tak k divákovi svou přirozeností.

Jednou větou by se dala Velryba shrnout jako perfektně vykonstruované drama téměř bez jakéhokoliv kýče. Drama s velkým D - jde jednoduše poznat, že se jedná o adaptaci divadelní hry (v tom nejlepším slova smyslu) a to na struktuře filmu - celý děj se odehrává v jednom bytě/domě, dalo by se říct, že je rozdělen do 5 částí, kdy jedna část rovná se jeden den (pondělí až pátek) a minimální počet postav objevujících se vždy, když se to (ne)hodí. Zmíněný kýč se pro některé objeví možná jedině v poslední scéně, jinak dokáže Aronofsky s celkem absurdním/přehnaným motivem nadváhy podat divákovi v rámci divadelní hry realistické drama, od kterého v nejedné scéně chcete kvůli až hororové nechutnosti, jíž výrazně napomáhá skličující hudba, odvrátit zrak, ale díky mnoha vlivům to zkrátka nejde. Určitě atmosféru skvěle dokresluje zmíněná hudba. Ta se vynoří jen občas, ale vždy sedne jak hrnec na prdel:) Dále stísněný pocit umocňuje formát 4:3, pro mě ze začátku překvapení, ve výsledku milé. Témata, která nejsou ničím zajímavým ani v nejmenším (rodina, láska, smrt) a scénář filmu se ale scházejí na výbornou a dohromady vytváří a můžou se řadit mezi špičku.  Další kapitolou samou pro sebe jsou herci - vyzdvihnout se musí především Sadie Sink, od které jsem jako od tamtý holky ze Stranger Things asi nečekal moc a tak jsem byl mile překvapen. Značný kus práce avšak odvádí samotný Brendan Fraser - ve zkratce oscarový výkon po všech směrech a za rok 2022 asi to nejlepší co jsme mohli vidět.  Možná až na pár pomalejších scén, kdy se Fraser dlouze kolíbá přes byt zde není část, která by aspoň pro některou z postav nebyla důležitá či zajímavá. Ovšem i ty skoro se nevyskytující scény ale "krásně" umocňují bezmoc protagonisty i samotné tempo filmu a celkový nádech.  Nevím u jakého filmu z posledních let jsem (téměř?) uronil slzu, jestli vůbec u nějakého. Tím se to možná vystihuje nejlépe.

Revoluce se nekoná, evoluce minimálně ano. Nahotou, sexem apod. se nás snaží film napřímo zaujmout hned na začátku, nakonec tam podobných scén tolik nevyskytuje. Což ale vůbec nevadí, je vidět dost scén v tomto intimním rázu, které mají slušnou atmosféru po všech směrech (intimita, jakési napětí či trapnost pro některou z postav), to zkrátka funguje parádně. I když je samotný děj či výsledek vztahu úhlavních postav vcelku předvídatelný, nemá se za co stydět a v jeho jednoduchosti je síla. Jsme jenom lidi, tak pojďme ukázat současné/vztahové lidské problémy a úskalí.  Co jsem si zapamatoval i po několika týdnech byly (i když jen minimum) scény z klubů, kde je audiovizuál na světové úrovni.  Možná se ohledně filmu dělalo moc velké halo, že se budeme dívat na nahé herce (ve filmu? neuvěřitelné) a ano dívali jsme se na nahé herce, ovšem takový šok to není. I když je pravda, že nenáročný český divák bude zhrozen, náročnější divák nedokáže říct, že by to byl přelom v českém filmu. Což ovšem neznamená, že se nejedná o nadprůměr, který v něčem ukazuje svou originalitu a má šanci nakopnout unuděnou českou filmovou scénu začít natáčet něco, co má šanci v nás probudit diskuzi. Už jen kvůli tomu to jsou pro mě plusové body a kdyby jen to, tak tohle (možná společně s Bangerem.) je must see český film roku, který, ne kvůli samotným kvalitám filmu (které jsou avšak také nepopiratelné), by mohl nejen divákovi otevřít oči, že to jde i jinak.

Parádní observační dokument, který (ze své podstaty) nezasahuje nikterak do "děje" a ukazuje AVU takovou, jakou doopravdy je. I když, je to opravdu tak? Co vím, tak snímek diváky rozděluje na dva tábory - ti, kteří si užívají trapné momenty na přijímačkách, neobvyklé lidi a celkovou osobitost umělců. Na druhou stranu je slyšet hlas těch, kterým vadí, že se dokument snaží podprahově dělat legraci z těchto "zajímavějších" studentů a je sestříhaný tak, aby divákovi ukázal jen to, co chtějí autoři a chudáci studenti museli být strašně ve stresu z těch kamer všude. Za prvé, studenti o kamerách a natáčení prakticky nevěděli. Ano, věděli o tom v tom smyslu, že dali souhlas, ale stres ze stojící kamery, které si ani nevšimli, opravdu nebyl převažující.  Jakési zesměšnění možná v duchu dokumentu existuje, ale nemyslím si, že ve špatném slova smyslu a určitě ne ze samotných uchazečů - když, tak jen ze systému přijímání, který je zkrátka jiný, protože na uměleckou školu prostě nepřijde někdo s myslí úředníka, ale člověk zkrátka jinak smýšlející (v dobrém i špatném slova smyslu). To je hlavní myšlenkou dokumentu (za mě) a navíc je filmařsky na špici, má skvělé tempo (až například na moment kdy se minutu díváme na kapající kávu - i to je ale jakési úmyslné pozastavení tempa a najetí na novou vlnu), strukturou to dává smysl a i když se nedozvíme kdo byl přijat a kdo ne, má to ukončení a je to dodělané téměř na jedničku.  Dokument bude diváky myšlenkově rozdělovat, ale v žádném případě nemůže urazit svou vlastní kvalitou a aktuálností.

U dokumentu  je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí aktuálnost. A i když jsou teď ve světě mnohem větší problémy, nelze kvůli nim přestat myslet a zabývat se těmi minoritními - které navíc tak malicherné nejsou. Jako právě například začlenění Romů do společnosti. A jen předem - v žádném případě se nejedná o propagandu či něco podobného. To, že mají Romové těžší startovní podmínky, je prostě fakt. Jak kvůli sociálnímu prostředí, tak kvůli diskriminaci. Ale rozhodně to není černobílé. Snaha musí jít jak od státu v jejich podpoře, tak samozřejmě i od samotných Romů. Což jak můžeme vidět v dokumentu, jde. Jen to chce trochu vlastní iniciativy.  Trojice hlavních hrdinů se právě díky ní, ale i pomoci rodiny a částečně i státu (i když ne českého či slovenského) dostávají do pracovních pozic, které jsou více než nadprůměrné. Zároveň dostává snímek další rozměr díky nečekanému příchodu covidu a očekávanějšímu Brexitu. Obojí vytváří pro hrdiny problémy, se kterými se před natáčením nepočítalo. A bez těchto problému upřímně nevím, co by se řešilo a jaký by měl dokument spád, takže jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré (berte s největší rezervou co můžete, pardon).  Filmařsky nejde o nic převratného, ale tématem jsou autoři na špičce a to je mnohem důležitější. Film by se měl povinně pouštět každému voliči SPD apod. Ti se na to totiž sami nepodívají a to je škoda, možná by i něco pochopili, pro jednou.

Současný marvelovský nadprůměr, to zajisté. Ale stejně to ve výsledku stagnuje a nedokáže to ukázat vyšší nebo aspoň tu starou dobrou Marvel laťku. Co je ale geniální, je úvod. Ten téměř beze slov dokáže divákovy ukázat emoce, konečně. Škoda jen, že se to zakládá na reálných skutečnostech. A asi proto to tak funguje, protože kapka téměř ukápla. A už jsem si myslel, že se teda konečně dočkáme něčeho jiného. Spoiler - vlastně ne. Celý film by se dal rozhodně zkrátit, minimálně o tu půlhodinu a v žádném případě by mu neuškodilo, naopak - ta základní premisa je fajn, ale kdo rozhodl, že musí mít dvě a půl hodiny? To je podle mého základní kámen úrazu. To je velká škoda, jinak by film vlastně celkem fungoval. Shuri je dobrá, celý lore Wakandy je skvělý a člověk se o něm prostě chce dozvědět víc. Ti vodní lidé jsou divní, ale dobrá. Možná bych je bral vážněji, kdyby jejich vizuální efekty nebyly chvílemi na úrovni filmů roku 2005. Ano, je to něco víc než ten současný Marvel průměr. Ten ale není vysoko a tak vlastně není úplně co slavit, i když své fanoušky si to najde. Lehké propojení předešlých filmu tu konečně je (ovšem minimální), nové diváky si to nenajde a stálí fandové nedostanou nic nového, škoda.

Úvod jedním slovem skvostný, i když bych byl radši, kdybych ho nikdy nemusel vidět. Sestřih videí z prvních dní války je tak autentický, jednoduchý a bohužel tak působivý, až se z toho člověku dělá špatně. V další hodině a půl už sledujeme pouze osmý den války, avšak bez jakéhokoliv záběru z Ukrajiny. Ukázány jsou životy několika Ukrajinců žijících v ČR a snažící se pomáhat ať už svým blízkým či obecně Ukrajincům v jejich domovské zemi.  Některé příběhy jsou působivější, divák hltá bezmoc, strach a vztek zúčastněných, jinde bohužel jaksi vychází pointa do prázdna. Na konci autoři píší jak který člověk se svým snažením dopadl, ale zároveň víme, že tohle byl teprve začátek.  Nejde o nic převratného, ale je to fajn dokument, který stojí za shlédnutí. Sláva Ukrajině

Průměrné skloubení klasického příběhu a artovější podívané. O horor jako takový ve výsledku nejde, i když to tak může ze začátku vypadat. Jedná se spíše o atmosférický (mysteriózní) thriller/drama. A nejlépe funguje rozhodně samotná atmosféra; slovenská krajina na malé dědině, prakticky celý děj v dešti či temnotě, funguje za mě téměř na výbornou a už od první scény dokáže vtáhnout jako málokterý český/slovenský film. Celá první polovina funguje lépe než polovina druhá, která se posouvá spíše k artovější formě, která s předešlým zbytkem filmu (cca 70 minutami) jaksi nefunguje a snímek je tím rozpolcen a neví k čemu má více inklinovat.  Po stránce vizuální je avšak druhá část rozhodně zajímavější a opravdu originální. Zvuk a hudba také určitě z velké části napomáhají perfektní atmosféře a herecky se tady není za co stydět a motivace jejich postav jsou vcelku reálné a pochopitelné a tak ne příliš skvostný děj drží pěkně pohromadě.  Ve výsledku neurazí, nenadchne. Až na pár velice povedených vizuálů a poutavé atmosféry asi není nic moc co vypíchnout, škoda poslední cca třetiny, která jaksi nesedí do vyznění všeho, co předtím divák viděl. I přesto bych doporučil a je mi líto, že se snímek celkově moc neujal...

Pro někoho překvapivě apolitický dokument "vyprávějící život" německo/českého politika. Německo na prvním místě jelikož celé znění je v němčině, ale to by nemělo nikoho odradit - tento rodinný dokument opravdu stojí za tu hodinu a půl.  Už od začátku je vidět, že na to půjde film trošku jinak, autorem je Schwarzenbergova dcera, která nemá se svým otcem zrovna nejbližší a nejlepší vztah. Ale právě díky tomu vzniká toto dílo a nejde jen o dokument o Knížeti, ale jakési pochopení vzájemného vztahu dcera-otec a ukázání spíš jeho lidské stránky. A to už od Karlova dětství až po současnost. A dělá to jednoduše a kvalitně.  Nemáte rádi dokumenty? Nic pro vás. Nemáte rádi Schwarzenberga? Nic pro vás. Ale přišli byste o fajn práci, která má co říct, jak o Knížeti, tak o jeho rodinném životě a rozhodně si z toho má každá rodina co odnést :)

Jo, tady to vlastně všechno funguje a vzniká tak jeden z nejlepších společnost kritizujících filmů vůbec. Konkrétně kritizující zbytečně bohaté a s nosánkem trošku výš. A tomu se samozřejmě my jako střední třída smějeme (nebo nad tím brečíme) vždy. Když to ale někdo podá tak mistrně, člověk si ani nepřipadá špatně za to, že se někomu vysmívá. Film je rozdělen do tří částí a za mě (a nejspíš nebudu sám) je první část ta nejlepší. Od prvního momentu, scény, dialogu snímek šlape jako hodinky a vy nechcete, aby to skončilo. Když se ještě rozjede hádka mezi influencerským párem v restauraci kvůli penězům a trvá celou cestu na hotel, tak si uvědomíte, že takovéto konverzační komediální drama tu dlouho nebylo (minimálně ne tento rok). Škoda jen, že první část je nejkratší se všech tří.  V druhé kapitole se děj posouvá na onu z trailerů lákající loď a jestli první část fungovala na 110%, druhá funguje na "pouhých" 100%. Humor je zde tak akorát vyvážený mezi trapností a zesměšněním, že už to lépe nejde. Když k tomu ještě přidáte mistra Woodyho, není co řešit. Krása střídá nádheru (doslova). Než přijde ona zvracecí scéna, která je skvělá, ale je to možná jediné místo, které je zbytečně přehnané a to mě v žádném případě podobný typ fekálních humorů neuráží, jen je to trošku delší než by muselo být.  V posledním partu si herci zahrají na účastníky Kdo přežije. Humor je tu umírněnější a za mě nejslabší část, stále ale vysoký nadprůměr, který se nemá za co stydět.  Dílčí věci jako kamera, prostředí, herci, hudba apod. už jsou pouhou třešničkou na dortu a to je jen důkaz kvalit filmu, jelikož každá z vyjmenovaných věcí je téměř na špici současné kinematografie. Škoda jen pár slepých míst (maximálně dvě, tři), nad těmi se ovšem dá přimhouřit oko, když zbytek filmu je skvost sám o sobě.