Pozemšťané

Po dokoukání, jsem si řikal, jestli mi to za to vůbec stálo. Byl jsem znechucen a v depresi z toho, co jsem viděl. Dokument doufejme ukazujou pouze extrémní připady, případy trpících zvířat. Poddává je tak, že by se člověk měl stydět, že maso vůbec jí, což mi trochu vadí. Taky dostane člověka do takové nálady, že by okamžitě ubil někoho, kdo by takové věci prováděl. Earthlings jsou rozděleni do pěti kapitol. 1. Mazlíčci a 2. Maso, které by se zamozřejmě měli být ošetřeny zákony a co nejtvrdšími tresty, ale jako takové nemžou zmizet a ani být humální ze dne na den, ba i v blízkých desetiletích. Pak 3. Oblečení a 4. Zábava (bíčí zápasy, rodeo, atd.), které bych okamžitě zakázal. Člověk se v dnešní době obejde bez oblečení ze zvířat a o zábavě ani nemluvě. Kdo potřebuje vidět slona na stoličce v cirkusu nebo v betonové místnosti v zoo? Poslední 5. Věda je zase trochu komplikovanější téma. Dokument není lehký na koukání. Jestli jste slabé povahy, tak to ani nezkoušejte. Já jsem většinou měl oči zakryté a stačil mi zvuk. Ke konci jsem si hrál s myšlenkou pouštět Earthlinks povině na školách, aby lidé opravdu změnili přístup ke zvířatům. Ale nutit někoho na tohle koukat by bylo zlo. - "What do they get for their pain? Do we even give that a second though?" (29.04.2008)

Chyběl mi tam ještě medvěd na motorce (kolik z vás rozhořčených se upřímně směje filmové stupiditě Šest medvědů s Cibulkou?) a psi pod rukama vizážistů (debilní soutěže "krásy"). Aniž bych chtěl zpochybňovat nebo ospravedlňovat cokoli, co je v tomto propagandistickém díle obrazově předestřeno jako důkaz nelidského zacházení se zvířaty, jedno si neodpustím: člověk a zvíře si nejsou rovni (tj. člověk není zvíře, už z podstaty svého stvoření), člověk byl postaven nad zvíře a měl se svěřenými hodnotami (včetně přírodních) správně hospodařit. Že to dotáhl až k prezentovaným záběrům je důkaz, že místo zušlechťování lidstva tu máme co do činění s jeho degenerací. (24.06.2015)

Všetci sme pozemšťania. Ľudia aj zvieratá. A každý má právo na dôstojnú smrť, dodávam. Polemizovať nad týmto dokumentom sa podujalo mnoho užívateľov a v podstate má každý svoju pravdu. Aj tento tendenčný dokument ju má. Minimálne v tom, že je nenormálne takýmto bezpríčetným spôsobom zabíjať zvieratá, nech je to na akýkoľvek účel. Podotýkam, nenormálne ! Ľudský druh je najsilnejším na svete a tak sa i chová. Pozastavovať sa, že zabíja zvieratá kvôli strave je hlúpe, ďaleko dôležitejšie je, aby zviera netrpelo. Zabiť sa dá všelijakým spôsobom. Čo ukazuje Earthlings je však zvrátené, choré a nenormálne. Zisk a vlastná nadradenosť začína ľudí stále viacej pohlcovať, až ich nadobro pohltí. Takto sa dokáže chovať jedine človek. A po zásluhe sa dočká odmeny... Po filmárskej stránke je dokument len sériou záberov, poväčšinou tajne natočených, hoci s pôsobivým Phoenixovým komentárom. Neponúka nič len bohapusté explicitné zabíjanie a týranie, bez riešení a východísk. (26.04.2010)

Bezesporu zajímavý dokument ukazující tvrdou a krutou realitu. Lidská rasa je zkrátka taková a já nevěřím, že tomu bude někdy jinak. Každý trochu citlivější člověk při sledování tohoto filmu jistě odvrátí oči hrůzou, znechucením (mě dostali delfíni). Nejsem vegetarián, maso jím celý život a nehodlám s tím přestat, takže tvůrce asi zklamu. To vyprávění ve stylu "kdo jí maso, je zrůda" mi docela vadilo. (21.05.2013)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)