Blízko
Close
Close
Close
Close
Close
Réžia:
Lukas DhontKamera:
Frank van den EedenHudba:
Valentin HadjadjHrajú:
Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker, Kevin Janssens, Émilie Dequenne, Igor van Dessel, Elodie BarthelsVOD (2)
Obsahy(1)
Talentovaný belgický režisér Lukas Dhont, autor cenami ovenčeného filmu Dievča o trans žene narodenej v tele chlapca, tentoraz prichádza s emocionálne silným portrétom výnimočného zväzku Léa a Rémiho. Chlapci spoločne zdieľajú svet a každý moment v ňom, dostávajú sa však do veku, keď vzťahy treba pomenovať. Rémi si ironické poznámky spolužiakov zdanlivo nevšíma, Leo však upadá do pochybností a túži zapadnúť do chlapčenského kolektívu. Do bezstarostného života neúprosne vtrhne dospelosť. Film o priateľstve a zodpovednosti vyniká neobvyklou empatiou a fenomenálnymi výkonmi debutujúcich hercov. (Film Europe)
(viac)Recenzie (86)
Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu. ()
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film ... ... ... Zlatá Palma - výběr ()
Pro mě druhý nejsilnější zážitek letošního ročníku Varů. Emočně silné drama, které mnou zarezonovalo. Navíc krásně vypadá, syté barvy, nádherné obrazové kompozice, děkuju každému filmaři, který nezastává názor, že festivalové drama musí být civilní, šedé, ošklivé. (56th KVIFF) ()
Potoky Krve zde pro změnu vystřídá potok Slz, ale fakt že hutná emocionální nálož, že to sundalo i Evila! Je dobré si o filmu předem nic nezjišťovat, zasáhne to nepřipraveného daleko více. Není to sice úplně druh filmu, který bych vyhledával a ústřední téma nepatří mezi mé oblíbené, tak nutno uznat, že pozornost si film udrží ( výborné dětské herecké výkony tahají film hodně nahoru!) celý film má velmi srdceryvnou náladu a ten smutek je na diváka přenesen opravdu úctyhodně. Film nedoporučují matkám, tam hrozí emoční zhroucení, záchvat a doživotní následky ! Dojímavá Síla, která je občas potřeba po všech těch mých oblíbených zvrácených prasárnách a martial arts nářezech. 8/10. ()
Takový klasický příběh o kamarádství, který je ale podaný s neuvěřitelnou něhou, citem a melancholií. Už dlouho jsem totiž v kině nezažil, aby tolik lidí frkalo dojetím do kapesníků – a není se taky čemu divit, protože Blízko pečlivě pracuje jak s emocemi, tak s motivem smutku. Kdyby se však snímek víc zaměřil na vztah Lea a Remiho, byl by ještě o píď emotivnější a nad 5* bych neváhal.... i tak jde o extrémně silnej zážitek, který vám rozdrtí srdce na padrť. ()
Dokonalá ukázka toho, že pravá síla se neukrývá v hudbě a slovech, ale v tichu a tváři Druhého. Jsou za námi... ()
Blízko mě úplně rozsekalo. Naprosto geniální film bez jediného zaváhání. Ta suverénnost vyprávění, hudby, zvuku, dialogů a křehké intimity vytvořila celek, jaký jsem už dlouho neviděl. ()
Jo jo, srdceryvné to je, ale zdlouhavé k nepřečkání. ()
Blízko je dějem relativně prosté, emocemi však extrémně nabité drama, které stojí na výborných hereckých výkonech (zvlášť dětským hercům poklona) a zejména citlivé režii Lukase Dhonta. Je to hodně slzodojné, ale nikdy prvoplánově, režisér dokázal najít skvělou harmonii v tom, jak emoce dávkovat. [KVIFF 2022] ()
...dokonalé ticho a souznění všech kolegů diváků do poslední vteřiny závěrečných titulků...pro mě opravdu velice silný emocionální zážitek založený hlavně na úžasném herectví a bezchybném odvyprávění tématu. Vše je zde až neskutečně křehké a zároveň zdrcující, režisér jakoby balancoval na laně nad porcelánem a v každé ruce držel plato vajec. Trochu laciné přirovnání, nicméně setrvat a hlavně vygradovat vše, co nám nabídl, chce opravdu tvůrčího génia. Z filmu Girl jsem byl nadšen, ale toto mě málem zničilo, v tom nejlepším slova smyslu...[Filmový klub Citadela] ()
Ja som si nechtiac prečítal, po pár úvodných minútach, tagy k filmu a bál som sa, že som si sám sebe celý film vyspoiloval. Našťastie to tak nebolo. To je prvá vec, ktorú kladne hodnotím a pridávam za ňu jednu hviezdičku naviac, pretože ma Lukas Dhont prekvapil absolútne nepripraveného. Film, postavený na vynikajúcich, až dokonalo bezchybných, hereckých výkonoch, so mnou veľmi silno emotívne zatriasol. Treba sa pripraviť na časté pocity istého diskomfortu, ktoré nedokázala odľahčiť ani nádherne farebná kamera celej snímky, ktorá vypadala skôr ako z romantického žánru. A druhú vec, ktorú by som rád vyzdvihol bolo, že tvorcovia vedeli , kedy prestať s nepríjemnými situáciami a odľahčiť tiesnivé napätie. Mno, priznám sa, že som rád, že už to mám za sebou. 80% ()
Ja neviem. Asi mi už trochu lezie na nervy civilnosť, s ktorou pracuje európsky art. Má to nosnú tému, ktorú to rozvíja viacmenej funkčne. Ale tie dialógy sú väčšinu filmu o ničom. A ja premýšlam prečo. Či mal byť ten príbeh tak univerzálny, že nám neukázali vlastnosti, alebo mal dojímať práve kontrastom k onomu chladu… Každopádne západne a melodramaticky by to na mňa malo intenzívnejší dopad. Takto mi to prišlo moc dokumentárne, čo pri tomto žánri pôsobí ako šablona. Othello to v komentári popísal docela presne. ()
Extrémně silné a ubrečené. ()
Mal som tento film nahraný vyše dvoch týždňov a stále som sa nemal k tomu, aby som si ho pozrel. Podvedomie zafungovalo bezchybne. Svoju úlohu nezohralo iba to, že som cca o 70 rokov starší ako hrdinovia filmu, že tempo filmu bolo pomalé, ale najmä to, že už sa mi nedarí vidieť film, v ktorom by neboli zastúpené marginalizované menšiny a ich problémy. Nie som proti tomu, aby sa takéto filmy nakrúcali. Iba nikto nemôže odo mňa chcieť, aby som pri ich sledovaní ujúkal nadšením. ()
Film o priateľstve, zrade, posmechu, ktorý ani nemusel byť homo. Vlastne musel, inak by neboli ceny a od queer režiséra, ktorý si na vyrábanie obetí zo sexuálnych menšín stavia kariéru sa iné očakávať nedalo. Čistá tlačenka na slzy, účelovka z cieľom privodiť jasanie davu, ktoré bude lízať režisérovi nohy: akú veľkú pravdu si natočil! Podarilo sa mu to a tým pádom Dhont vyhral. Minule uspel s filmom o odrezaní si vtáka, tentokrát bol jemnejší, tak aspoň za to vďaka. ()
Svět dospívajících je jako svět dospělých plný emocí, které dokážou pohladit, naplnit a rozveselit, stejně tak jako i ranit, vyprázdnit a rozesmutnit. Blízko je na první pohled nenápadný snímek ze života, který má však jímavou hloubku a dokáže v silných, ale nijak přehnaných a podbízivých dávkách z diváka vyždímat emoce a probudit v něm empatii s děním na plátně (či obrazovce). Třináct nebo třicet let?! Dojde-li mezi blízkými k rozkolu, zasáhne je to stejně silně, a ne všichni se s danou situací dokáží vyrovnat. S případnou tragédií se poté člověk vypořádává po svém, úměrně svému věku a chápání světa. Blízko by však nebylo příběhově tak působivé, nebýt úžasně přesvědčivých hereckých výkonů, hlavně v případě představitelů Léa a Rémiho, kteří se rolí dvou postupně se oddalujících kamarádů ujali na výbornou. Naposledy mě takovým způsobem na poli dramat zasáhl Otec, který byl naprosto z opačného konce lidského života. P. S. "Buď svým blízkým vždy nablízku!" ()
Už dlouho jsem neviděl něco, co by se tak vyloženě páslo na cizím neštěstí. Dětská sebevražda ve velkých uslzených očích mezi květinovým polem plným krásných, chápavých lidí, kterým v pozadí hrají dojemné smyčce. Vzhledem k tomu, nakolik se tu rezignuje na to, aby se vybudovaly charaktery postav nad rámec svých rodinných a přátelských vztahů, není zase tak těžké spadnout do otráveného cynismu a pak to teprve začíná být legrace. Začnete si totiž uvědomovat, že polovinu filmu se jenom chodí či jezdí mezi čtyřmi body a hlavně, jak se tam pořád brečí. Brečí se tu k snídani, brečí se tu k obědu i k večeři. Brečí se tiše, vzlykavě i vztekle. Brečí se nahoru, dolů, doleva, doprava, v noci, ve dne, brečí se v sedě, leže... ()
Jako film mě Close velmi bavilo - jak to bylo natočený, zahraný, jak v tom (ne)byla použitá hudba. No a pak je tu samozřejmě to téma přátelství a jeho proměny v čase, včetně všech těch emocí, ve kterejch se asi leckdo najde. Za mě výborný. ()
Snaha o emocionální drama v každé chvíli. Mno, čeho je moc... Když toto pominu, film je upozorněním na dva problémy dospívání. První - sebevraždy dětí jsou problém, který je potřeba řešit. S tím nelze než souhlasit. Trochu se ale obávám, že emoce převáží tento vzkaz, protože místo zamyšlení se nad problémem se budou všichni dojímat. A druhý - podlehnutí kolektivu. Místo, aby Léo hodil na ostatní fakáče, snaží se zapadnout, jen aby nebylo nějaké podezření na něco, co není obecně zrovna populární (zde sex. orientace). Na řešení druhého by prostor byl, ale cílem tvůrců to evidentně nebylo. Herecky perfektní, naopak příšerná nazoomovaná kamera (ano, vím, že je to hrozně cool, ale opět - čeho je moc...). ()
Súvisiace novinky
Třicátý ročník Dnů evropského filmu již brzy!
Jubilejní třicátý ročník festivalu Dny evropského filmu (DEF) letos proběhne od 20. do 25. dubna v Praze, Brně a Ostravě a od 26. do 30. dubna v dalších městech celé České republiky. Žánrově pestrá… (viac)
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Ke konci roku opět nastal čas na pravidelnou bilanci toho nejlepšího, co na poli kinematografie letos vzniklo. Vybraní uživatelé se v předchozím příspěvku již podělili o svá osobní doporučení na… (viac)
9. ročník Be2Can startuje už tuto středu!
Už tuto středu začíná Be2Can v 34 kinech po celém Česku! Zahajovacím filmem bude stejně jako v letošním Cannes zombie komedie Poslední střih od Michela Hazanaviciuse. 9. ročník přehlídky… (viac)
Ocenění 56. ročníku MFF Karlovy Vary
Největší filmový svátek v Česku se po devíti dnech uchýlil ke svému konci. V sobotu večer proběhlo ve Velkém sále hotelu Thermal slavností zakončení 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v… (viac)
Začnu rovnou spoilerem, stejně už jste to všichni viděli. Ten film měl fantasticky našlápnuto a ohromně mě zajímala každá vteřina, dokud ho nezabila úplně zbytečná sebevražda a neodklonila ho na jinou, mnohem falešnější kolej. Bylo přirozeně uchvacující a pohlcující, dokud se oba kluci potýkali s nutností unést, obhájit či nějak přetavit svůj blízký vztah v proměňujících se okolnostech a kolektivu, a následně, jak se jim to hned nedařilo, s tíhou samoty v rozkolu, v odtahování se i v bytí odstrkován, s ponechaností, s touhou, pocitem zrady, zarputilostí, vzdorem, nejistotou a hlavně s vlastní nezralostí, jak se s tím vším vypořádat, jak komunikovat a jak o sebe navzájem pokud možno úplně nepřijít kvůli hloupostem. Tyhle kruté tragédie dětství a dospívání, domnělé nebo skutečné zrady našich nejlepších přátel, jejich neakceptovatelné reakce a postupné proměny, trýznivou osamělost, stud, opuštěnost, zrazenost, ztrátu něčeho nenahraditelného, nemožnost být v tom pochopen a utišen, neschopnost komunikovat něco, co neumíme vyjádřit ani sami pro sebe, známe všichni, jsou to strašlivá, bolestivě nás formující poznání, rubová strana křehkého dorůstání k utváření vztahů, plná uzlů, překřížených, zamotaných a přestříhaných nití, nenapravitelných chyb. A film tu dusivou tíhu celkem uvěřitelně a fascinujícně zpředmětňoval a rozehrával. Ale jen do chvíle, než naprosto neústrojně a nelogicky nechal Rémiho někde mimo obraz se zabít. Od toho momentu se z něj stává jen nepochopitelné, nepravděpodobné a bohužel i nezajímavé, od nosného tématu odbočující jalové melodrama o zbylém chlapci a jeho znovuzapojování se do „benetonově“ vstřícné a chápavé společnosti za podpory učitelů i rodiny. Sebevražda Rémiho přitom nejen že vůbec nedává smysl, ale navíc doslova zabila ten film i tím, že se na to nijak nepoukazuje. 99,999999 % dětí – nás! – se přes tahle vztahová dramata, jimiž pokaždé končí celý svět, nakonec nějak prodere, poskládá se skrze ně a upevní si svoji identitu, hodnoty, schopnost otevřít se, sdílet a pracovat s očekáváními ve vztahovém chování, a všechny ty způsoby a cesty stojí za to sledovat víc než to, co nakonec nabídl tenhle film, který si k vydírání emocí celkem zbytečně, až protismyslně, pomohl scénářem zkratovitě nastolenou sebevraždou. *** Přežít rozpad či přerod dětského přátelství je mnohem silnější i věrohodnější téma, než ho nepřežít. *** Rémi přitom nebyl nijak extrémně vyhrocenou, z kolektivu vybočující postavou, ale ve filmu se přitom všichni tváří, že je sice smutné, ale běžné, aby si citlivé děti braly život kvůli kamarádění. Ostatně - jak? Vážně, podřezal si žíly ve vaně? Oběsil se? Hodil si do vany toastovač? Film se tomu obloukem vyhýbá, nechce s tou představou být vůbec konfrontován, obejde to jako zamlžené tajemství, o kterém se nemluví, protože se to k postavě Rémiho v jeho prostředí ani k celému příběhu vážně vůbec nehodí. Tohle přejděme, přece se nebudeme zabývat dětskou sebevraždou, to je nepůvabné a narušilo by nám to koncepci, pojďme se raději věnovat už jen dojemnému zacelování, to umíme a to nám vynese body. *** Doprčic, dokonce i sledovat film, v němž se to mezi kluky takhle rozbije a jeden z nich pak náhodou přijde o život dřív, než se někam vyhraní a posunou, takže ten druhý v tom tázání a nejistotě, co nenahraditelného to vlastně mezi sebou měli, zůstane sám, by bylo mnohem zajímavější a autentičtější. *** No tak nic. U Dívky jsem si ještě myslela, že to "podpůrné chápavé prostředí" okolo hlavní postavy je součástí originálního nápadu, ale s druhým Duhontovým filmem se spíš ukazuje, že je to poměrně naivní a nudné východisko jeho jakýchsi dramat o ničem - hlavní hrdina vybočí, protože se s něčím (v podstatě čímkoli, umím si představit, že příští film Duhont natočí se stejným dramatickým obloukem o vrahovi) potýká, a pak najde cestu zpátky do milujícího prostředí školy, rodiny a ekonomické střední třídy. *** (B12 v jednom podzimním odpoledni s o.) *~ () (menej) (viac)