Náuka o snoch

Nudnou realitu jeho života zastiňuje svěží a barvité snění. Bizarnosti v podobě snů si vzal pod svá magická křídla velmi chytrý a originální režisér Michel Gondry. Jeho hrdina vede monology, sleduje své vzpomínky, překvapuje, zmatkuje. Chaos je to i režijní – v tom dobrém i špatném slova smyslu. Sotva se něčeho můžeme chytit, dostáváme se vzápětí o kus jinam, překvapí nás nějaký vskutku zajímavý výtvarný nápad, aby nás režisér vehnal zase k nějaké nekontrolovatelné bizarnosti. Je to divácky velmi křehké a riskantní, tvůrci nemohli vůbec tušit, jak na to právě diváci budou reagovat. Přesto mi tohle řádění sedlo, hodně osobní kousky se totiž ne vždy podaří!! 75% (06.01.2014)

Gondry se vám zaryje pod kůži. Gondry vás pobaví. Michel Gondry je.... on je...divný? Tenhle člověk má bezpochyby největší fantazii se současných režisérů. On dokáže během hodiny a půl odvyprávět tolik informací, že se vám ke konci zdá, že máte hlavu jako kredenc. Ale to vyprávění je nádherný, poetický a ano přiznávám někdy dost chaotický, ale proč to řešit? Po VSNM vyslal další otázku do časoprostoru. Co je sen? Co když sen je skutečnost a skutečnost sen? Je to bizarní, ale co když je to pravda.... U mě Nauka o snech vyhrála na celé čáře a já se jdu uložit do říše spánku. Takže dobrou noc Michele Gondry! (25.12.2007)

Chvílemi utahané, chvílemi vizualně přitažlivé, chvílemi úsměvné i zábavné, chvílemi smutné, převážně snové, povětšinou však nedotažené, stejně jako skutečný sen. Na tento kousek jsem se kvůli Gondrymu těšila hodně a přestože nebyl špatný a vyloženě nezklamal, mám od něj Block party, Věčný svit, Slez ze stromu i Prosíme přetočte přece jen mnohem raději. Možná ho docením časem, ale v tuhle chvíli nemám takovou chuť ho vidět znovu, jakou jsem měla a stále mívám u všeho zmíněného. (26.04.2011)

Vynikající po režijní stránce, výborné herecky a i atmosféra je navozena dokonale. Přesto k naprosté dokonalosti tomu pořádný kus schází... Ač se Gondrymu scénář povedl, tak přeci jen s bezchybnou dokonalostí Kauffmanova majstrštyku k Věčnému svitu se měřit nemůže. Ovšem nebylo by zcela fér srovnávat Nauku se Svitem. Předně je úplně jiná a především hodně moc povedená. Stephan ani Stephanie k srdci sice nepřirostou tolik jako Joel s Clementine, ovšem není to ani tak hereckými výkony jako spíše tím, že dvojice z tohoto snímku, jsou prostě regulérní blázni. Ovšem roztomilí. Snové sekvence jsou, opět, navozeny bezchybně a již jen kvůli nim stojí za to Nauku o Snech zhlédnout a užít si jí. (12.12.2006)

Michel Gondry....už když jsem před lety viděl jeho klip ke skladbě ´Army of Me´ od islandské divy Bjork, bylo mi jasné, že tenhle člověk je originální tvůrce s jedinečným vizuálním cítěním a duší přerostlého dítěte. Jeho poslední film dokazuje, že geniální ´Věčný svit neposkvrněné mysli´ nebyl náhoda a že jako spoluautor oscarového scenáře (společně s Kaufmanem) měl určitě nemalý podíl na jeho výsledné scenáristické podobě. Protože o ´Nauce o snech´ se dá říci totéž - něco tak kouzelně "ulítlého", až dětsky hravého a vizuálně poutavého v dnešní době jen tak neuvidíte a nenapadá mě až na pár vyjímek jiný současný filmový tvůrce, který by se co do nespoutané fantazie dal ke Gondrymu přirovnat. Uznávám, že tahle poněkud šílená "milostná romance" (dá-li se to tak vůbec nezvat) není pro každého, nicméně pro ty, kteří mají rádi tak trochu "jiné" filmy, nevadí jim nezvyklé vypravěčské postupy a rádi se oddávají snům, je tohle jasná volba. A za to elegantní otevřené rozřešení podivného vztahu obouch hlavních představitelů (netuctově krásní a charismatičtí Bernal a Gainsbourg) si Gondry zaslouží absolutorium. Tenhle film, respektive jeho přijetí/nepřijetí, vám ukáže, jak jste na tom se svým "dítětem v duši". :o) (09.04.2007)