Náuka o snoch

Neuvěřitelně překrásný film. Gondry je geniální vizionář a neméně geniální scenárista. Způsob, jakým se mu podařilo zachytit pocity člověka zmítaného mezi tím, co je a tím, co by chtěl aby bylo, jeho bezmoc a beznadějnou lásku a zoufalství, s jakým bije hlavou o zeď (doslova) je naprosto unikátní. Stejně tak způsob, jakým začne potlačovat hranici mezi skutečností a snem... Charlotte Gainsbourghová je strašně zajímavá, Alain Chabat se zklidnil a podává snad nejcivilnější výkon, co jsem měl možnost vidět, výkon Gaela Garcíi Bernala v hlavní roli je ale ještě někde úplně jinde - je impozantní, přesvědčivý a zároveň naprosto jedinečný a neokoukaný. Takhle jsem v životě nikoho hrát neviděl... Chybička by se sice našla (pomalejší tempo v poslední třetině), přesto je ale Nauka o snech jedním z nejkrásnějších filmů, co jsme měl možnost vidět a rozhodně putuje do mé osobní Top (31.07.2008)

Moc zábavné, hravé, originální a imaginativní. Film je to však nikoliv o o pravém dětství, k němuž je třeba se probolet skrz dospělost, ale spíše o dětinském zakrnění v narcistních fantaziích. Předpubertální rozjívenost tohoto snímku je ještě patrnější při srovnání s předchozím Gondryho dílem - naléhavě opravdovým "Věčným svitem neposkvrněné mysli." (29.04.2007)

Fantasticky nápaditý, milý a vtipný snímek, který mě emocionálně dostal možná víc než scénáristicky brilantní Věčný svit. Nauka nedisponuje propracovaným scénářem, má ale tuny skvěle realizovaných nápadů a vtípků, které neúnavně chrlí po celou dobu. Tenhle přístup nemusí sednout každému, ale já se do Nauky o snech doslova zamiloval a smál se u ní víc než u Borata. Možná proto, že jsem skoro tak infantilní jako hlavní hrdina (a nejspíš i Gondry). A nestydím se za to. (12.12.2006)

Prvních deset minut jsem si říkala, co to na mě ti tvůrci šijí, moje ostražitost vylétla na maximum a já čekala nějaké to velké osvětlování. Nicméně s přibývajícím časem začala ona obezřetnost klesat a já jsem se propadala stále hloub a hloub do svérázného snového světa, který skvostně reflektuje onu skrytou dějovou realitu. Základní ingredience = snová nahodilá "logika" totiž v tomto dílku hraje prim a to divák musí zcela přijmout. Je tu samozřejmě posledních pár nesnových minut, i ty však mají své realisticky trpké kouzlo. Navíc tvůrci nám servírují ujetou vizuální stránku, která nestaví na současných digi-trendech, tudíž je zcela ojedinělá a vlastně i originální, byť chvílemi okatě čerpá ze starých sci-fi děl. Film je také koncertem pro Gaela Garcíu Bernala, jeho postavu Stéphana mu správně naladěný člověk zbaští i se všemi extravagantními i negativními stránkami jeho osobnosti. A že je všechno to šaškovné snění zabaleno v nadlehčeném duchu, snad ani nemusím podotýkat. Nauka o snech je hodně optimistický film, taková ta injekce proti pesimismu, nejspíš. Na mě zabral. 80% (06.10.2007)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)