Šedá zóna

Tento film je výnimočný v tom, že človeka donúti pozrieť sa do najhlbších a najtemnejších zákutí svojej duše a čeliť svojim démonom. Citujem: Kolik životů padlo pod rukou tyrana a ti co přežili nesou bolest v srdci. Čas zahlazuje stopy despotismu a tak jako zaniká místo bez života i paměť se ztrácí a tak jako mizí řeka v moři, mizí i význam v toku generací. Jak snadno se zapomíná, když před sebou vidíš jen světlé zítřky. Jak snadno se zapomíná, když minulost necháváš spát. Jak snadno se ve svém zapomění, můžeš nechat znovu obelhat! - text piesne. No na niečo sa zabudnúť musí, aby sa človek posunul v živote do predu, vziať si ponaučenie a robiť veci inak. Ovšem na HOLOKAUST NIKDY NESMIEME ZABUDNÚŤ! (27.11.2013)

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

Velmi naturalisticky a syrovy snimek ovsem bez ducha a jakekoliv koncepce a psychologie. Tento velky namet skryva jeste vetsi potencial, ktery zustal nenaplnen. Ty psychologické procesy, ktere postavy musely prozivat jsem z filmu necitil, a tak mi bylo vcelku jedno, ze se jim jejich plan nepovedl, nebo ze je na travniku zastrelili. Bral jsem to jen jakysi smutny fakt a to se da rict asi o celem filmu. (15.12.2009)

Tak tohle me celkem zklamalo, velice silne tema a pritom takova nuda. Ve filmu se skoro nic nedeje, bud nekdo s nekym neco resi (navic spousta dialogu na nic nenavazuje a nebo nikam dej neposouva) nebo vidime nejakou drsnou scenu a navic film nema zacatek ani poradnej konec. Vse zacne vrzenim do filmu, kdy jsem netusil kdo je kdo a co se deje a konci to tim, ze se vlasne nic moc nestalo a spaluje se dal. Je to hodne depresivni to jo a nektery sceny jsou fakt hodne drsny, ale je to proste nudny. Herci jsou v pohode, skoda ze Buscemi nedostal vic prostoru, protoze byl dobrej, Keitel byl skvelej a prijemne prekvapil Arquette. Nude taky pomohla absence hudby, z tech 100 minut co film ma hraje hudba tak 10 minut a jinak jsou jen slyset dunive zvuky a vykriky, pusobive to je, ale vseho moc skodi. Kulisy jsou hodne levne, takze to cele pusobi trosku dokumentarnim dojmem. Proste film na zajimave tema, ale po obsahove strance naprosto prazdny. (28.09.2005)

Výborně natočený snímek věrohodně přenáší na diváka pocit beznaděje, hrůzy a morální rozpolcenosti, kterou členové Sonderkomand museli zažívat. Některé záběry jsou hodně drsné (hromady mrtvých těl, jejich nakládání do kremačních pecí, hromadná poprava v ženském táboře Březinka), proto film dostal ve Spojených státech označení Restricted (do 17 let jen v doprovodu dospělé osoby). Kamera je hodně statická, ale přesně vystihuje pomalé tempo filmu, který je prakticky celý bez hudby. I to tady ale má svůj přesný význam a podtrhuje smutný tón snímku. (09.01.2006)