Réžia:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrajú:
Adriana Asti, Jean-Claude Brialy, Adolfo Celi, Paul Frankeur, Michael Lonsdale, Michel Piccoli, Claude Piéplu, Jean Rochefort, Bernard Verley (viac)Obsahy(1)
Surrealistická komédia Luisa Buñuela je jeho predposledným filmom a zároveň akousi rekapituláciou tém, ktorými sa režisér počas svojej tvorby zaoberal, či už je to pokrytecká morálka buržoáznej spoločnosti a cirkvi, alebo s ňou spätá absurdnosť spoločenských pravidiel, kvôli ktorým sme neustále v zajatí vlastných predsudkov, povier, či úchyliek. (RTVS)
(viac)Recenzie (70)
[3,5*] Poriadna haluz, na ktorú sa veľmi dobre pozerá. Film ide často až do absurdnosti, ale nikdy nezachádza do stupidity. Páčil sa mi vizuál, páčilo sa mi, ako jednotlivé minipoviedky na seba nadväzovali. Niektoré vtipky boli veľmi podarené ("Za koľko je panenka Mária?"). ()
To by mě tedy zajímalo, co se píše k takovým filmům. Takže až tenhle komentář dopíšu, tak si ho přečtu, a už to budu vědět. Protože opravdu nemám tušení, a to už jsem si přečetl místní komentáře, takže bych to už vědět mohl. Chápete to? Jestli ne, tak si to přečtěte ještě jednou. Klep, klep!! Dále. Povídám dále! Jo a sloní hlava. Jo, tak! Takhle se ty komentáře píšou, už to vím. No, a teď, když už to vím, tak bych ho mohl i napsat. Jenže, on už napsaný je. Jak jsem ho mohl napsat, když jsem nevěděl jak? To by mi určitě vysvětlil Luis Buñuel, přidal by humor ala Python, trochu surrealismu a natočil by podle toho film, vznikl by Koment Svobody. ()
Anarchie, ansurdita a tak. ()
Ve stěžejních fillmech L. Bunuela se nejčastěji objevuje jeden z těchto dvou motivů: Křesťanská církev se svými dogmaty a vyšší spoelčnost. Občas u něj najdeme tyhle motivy pohromadě, ale jeden vždy dominuje.Netřeba říkat, že mistrův pohled na tato témata je zpravidla drze ironický a nepříliš lichotivý. Vychází ovšem spíš z jeho fascinace rozporuplností světa než z nějaké snahy kritizovat či moralizovat. V Přízraku svobody se však nedrží ani jednoho z uvedených témat (i když na obě letmo narazí), vlastně zde úplně rezignoval na normální vyprávění a celý film je především vršením co možná nejabsurdnějších situací, což je až nečekaně zábavné. Obzvláště mě dostala scéna, kdy se rodiče snaží najít doměle zmizelou dceru a když se jim tato dcera, snaží vysvětlit, že nezmizela, ale je zde přítomná, okřiknou jí, že tomu nerozumí a ať se do toho neplete a hledají dál. V době, kdy sem viděl tenhle film poprvé, jsem se totiž ještě nepočítal mezi dospělé a dospělí lidé v mém okolí se přesně takhle chovali...Podobně skvostná je ve filmu téměř každá scéna. Tento film bych doporučil někomu, kdo s Bunuelem začíná. ()
továrna na absurdno. Buñuelův létající cirkus. ()
Musím uznat, že některé momenty byly tak absurdní, až mi přišly vtipné, ale jinak je to abstraktní paskvil v němž jsem moc smyslu nenašel. ()
Řetězec absurdních, ale tím více komediálních příhod, navzájem propojených vždy jedním hrdinou té předchozí. Jídelna, kde hosté seděli na toaletních mísách, sado-maso uprostřed mnichů, střelec odsouzený na smrt odcházející na svobodu, ale nejvtipnější přece jen ztracená dívka, která nebyla ztracená, přesto byla nalezena až po 14 měsících... Úžasně jsem se pobavil. Úplně jiný Buňuel, než jsem ho kdy viděl. ()
Podvratný pohled do života střední vrstvy. ()
68% - samoučelne absurdné a hlavne malo vtipne. ()
Vynikajúci scenár a striedme prevedenie ma zaujalo v plnej svojej "bizardnej kráse". Nevšedne suchý humor a krutá satira na"bezchybnú morálku" súčasnej spoločnosti. V rámci kinoklubu podobný úlet ako Veľká žranica. 95% ()
Buñuel v tomto snímku nabourává a převrací nesčetnými absurdními situacemi zažité společenské konvence a zvyklosti, ovšem nejen to, zachází často daleko až za hranu představitelně možného a pravděpodobného. Nezapře tak v sobě tíhnutí k surrealismu, které místy vyznívá až samoúčelně, nicméně budí spíš překvapivý údiv a pousmání než snad pohoršení. Určitě neškodí nechat si své vlastní vědomí takto důkladně protřepat - když nic jiného, tak pro svéráznou duševní očistu. Humor je přece léčivý a ten inteligentně absurdní možná víc než mnohý jiný. A položit si otázku nad vlastním postojem k nejrůznějším konvencím také nemůže být na škodu. ()
Pro mne jednoznačně nejlepší Bunuelův film; surrealismus v té nejčistší podobě. ()
Část filmu jsem si říkal, že abych v něm byl schopen najít aspoň nějaký smysl, potřeboval asi návod k použití. Ale pak mi došlo, že zrovna o tom to může být - svět je zrkátka škála nesmyslných dějů, nad nimiž se nikdo nepozastavuje a každý se přitom nějakého takového děje účastní. A Buñuel si zpoza kamery ťuká na čelo. Nevěděl jsem, do čeho jdu, leč mé překvapení bylo věru pozitivní. ()
Slyšel jsem, že dnes je třída poněkud neklidná. ()
Značne ťažko stráviteľné psychologicko - frustrujúco vnímavé umenie, ktoré je poriadny oriešok, aj pre tých najnáročnejších filmožrútov. Tak dobre napísaný scenár, bol ja na tú dobu, kde sa rodili legendy, priam parádny. Jeden z vrcholov tvorby režiséra, kde Vás dokáže dostať toľkými výmenami do stavy psychózy. Strhujúce a majstrovsky natočené. /95 %/ ()
O trošku slabší než můj oblíbený "Nenápadný půvab buržoazie". Především se mi zdá, že jako celek tolik nedrží pohromadě. Ale i tak je to skvělá přehlídka absurdních a snových situací. Osobně mám nejraději scénu, kdy si Michael Lonsdale nechává seřezat zadek perverzní dominou před společností cizích lidí. Mezi čtyřmi Španěly, které Francouzi zastřelí na úplném začátku filmu, je vedle samotného Buňuela také producent filmu Serge Silberman. ()
Neveril som, žeby sa ešte mohol vyskytovať niečo podobné filmu Nenápadný pôvab buržoázie, ale predsa sa čosi našlo. Film sa podobne ako aj Nenápadný pôvab buržoázie skladá z niekoľkých absurdných príbehov a nemá žiaden súvislý dej. Prízrak slobody je spoločenská satira, ktorá sa veľmi nadnesene, v symboloch a s dávkou humoru, snaží poukázať na dvojaký život zdanlivo usporiadanej vyššej spoločnosti. ()
Dokonalé ve všech směrech...Melancholie bez drog... ()
Tedy čekal jsem ledacos, ale po shlédnutí předposledního Buñuelova díla musím říct, že jsem absurdnější snímek ještě neviděl, o to víc jsem s ním až na některé výhrady spokojen. Asi jsem měl před shlédnutím tohoto snímku trochu víc nastudovat Buñuelovu tvorbu, abych pochopil smysl některých scén, byl to totiž koncert jedné bizarnosti za druhou. Nekonvenční dílo zdánlivě nesourodých a nesmyslných příběhů se nade mnou vznáší jako přízrak svobody. ()
#290 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/905-the-phantom-of-liberty ()
Reklama