Vražda v divadle

"Je to detektivka. Když jste viděli jednu, viděli jste všechny." Skvělý film, který si zároveň dělá z žánru legraci a zároveň ho oslavuje, ale zároveň sám za sebe funguje skvěle jako detektivka, když nenajdete odvahu (chuť, náladu...) hledat tu druhou vrstvu. Skvěle zahrané, natočené, vážné, vtipné. Prostě naprosto skvělé. PS: pokud někdo takový vážně je, D.Moore, ať mi neleze na oči  ;) (07.05.2023)

Vražda v Londýně mě přišla nesmírně nápaditá a hlavně velmi zábavná a vtipná. Prakticky si film dělá srandu sám ze sebe, protože se jedná o typickou detektivku, která si však z tohoto žánru dělá srandu a nutno říct, že velice vkusně. Velkým plusem jsou i samotní herci, kde Sam Rockwell a Adrien Brody byli doslova boží (což nebylo nijak překvapivé), ale překvapil mě i výkon Saoirse Ronan, která jim perfektně sekundovala. Vím, že tvůrcům asi nešlo o tajemno, protože již na začátku filmu bylo řečeno, že vrahem musí být ten nejméně podezřelý, což vyústilo v to, že jsem již v cca v 15 minutě věděl, kdo tím vrahem je, ale přece jen, když odhadnu, jak celý film skončí (obrázková prezentace, byla doslova bijící do očí), tak 5 hvězd prostě dát nemohu. Přesto se však jedná o vynikající komedii. (01.11.2022)

Jako „Přetvařující se impotentní homopičovinu“ striktně definuje moderní filmová teorie snímek, který je osazený špičkovými kašpary, má vyňuňanou a poměrně drahou výpravu a anotačně slibuje originální, svižnou a vtipnou žánrovou zábavu, po čemž nalákaný konzument dostane přitepleně klišovitou, bezkrevnou, sterilní a unylou až otravnou trapku bez sebemenšího nápadu či unikátní pointy, plnou necharismatických,  groteskně se pitvořících idiotů (tolik k vtipnému), u jejíhož sledování se baví snad jedině tím, že se sází s panem Hypnosem, jestli dokáže neusnout (tolik ke spádu). A konkrétně tato „Přetvařující se impotentní homopičovina“ a rádoby parodie na rádoby detektivku se navíc s takto povislým šulinem velkohubě otírá o Kristovu Agátu, proslulou originálními zápletkami a jejich analyticky brilantními řešiteli. Čili když pak zjistíte, že čumíte na sice výpravný a v rámci scénáristické frigidity na maximum zahraný, avšak ubohý, neinventivní, nudný a pouťově laciný scénáristický trichobezoár, v němž zcela necharizmatiční a rádoby toporně velkobritští inspektor Hovňous a seržantka Pičichvostová jen dělají žertovné obličeje a de fuckto nic neřeší, neboť se to nakonec naprosto kreténsky vyřeší samo, je nejlepším řešením vsadit s bohem spánku proti sobě, protože ráno budete více odpočatí, a tím pádem možná i méně nasraní, že jste si zabili večer takovou kokotinou pro mentální socky a kompulzivní hospodyňky. (01.12.2022)

Kristova boto, jak s tímhle mám ty vole naložit. Žánrově mi to celé tedy přišlo zpracované spíš až do takové lehčí parodie na klasické kriminálky, nicméně humor zde použitý si za vyloženě funkční označit rozhodně tedy nedovolím, a zápletka, respektive samotné vyšetřování, pak na mě působilo upozaděně, a to na úkor stylizace celého filmu, kde tvůrci očividně upřednostnili formu nad obsahem, takže se tu sice objevuje mnoho oživujících obrazových vychytávek a i působivého stylu odvyprávění především v podobě retrospektivního zpracování, na druhou stranu, ten samotný případ je prostě opravdu jen jedna velká nuda, celé to vyšetřování je nezáživné, bez koulí, bez energie a bez jakékoliv gradace a pointa, tedy odhalení pachatele v závěru, je upachtěná blamáž, kde k pachateli po celou dobu nevedou jakékoliv indicie a prostě je na konci filmu jen tak pomocí jakýchsi berliček najednou prostě odhalen, a nazdar, což se mi fakt nelíbilo. Abych ale jen nekritizoval, onen zmiňovaný styl, vizuál a atmosféra působí opravdu povedeně, veškeré zde přítomné postavy jsou výrazné a jejich herečtí představitelé pak patří k tomu nejlepšímu, co vůbec film nabízí, především Adrien Brody si tu svou roličku užíval a byl v ní fakt výborný. Celkově mám tak z Vraždy v Londýně docela rozporuplné dojmy, naštěstí to má každopádně alespoň ale adekvátní stopáž k tomu, aby během toho nestihl být případný divák zbytečně nevrlý, ovšem za nějaký fakt výraznější zážitek to nelze považovat též ani náhodou. (23.01.2023)

K žánru klasické detektivky lze přistoupit buď otravně (Na nože), vizuálně opulentně (Poirot podle Branagha), nebo opravdu zábavně, jak to dokázali tvůrci tohoto filmu, jehož scenáristu podezřívám z toho, že si nastudoval nejen romány A. Christie, ale také Cimrmanův Záskok. Potěšilo několik referencí na kinematografii počátku 50. let a výkon S. Rockwella, který musel být tlumený, protože dvě vyšetřovatelská třeštidla by byla k nesnesení. (06.11.2022)