Crimes of the Future
Les Crimes du futur
Crimes of the Future
Crimes of the Future
Réžia:
David CronenbergScenár:
David CronenbergKamera:
Douglas KochHudba:
Howard ShoreHrajú:
Viggo Mortensen, Léa Seydoux, Kristen Stewart, Scott Speedman, Tanaya Beatty, Don McKellar, Lihi Kornowski, Yorgos Pirpassopoulos, Welket Bungué, Nadia Litz (viac)Obsahy(1)
V blízké budoucnosti se lidé v průběhu vývoje pokusí přizpůsobit syntetickému prostředí. Zatímco někteří využívají neomezený potenciál transhumanismu, jiní se jej snaží ovládat. Saul Tenser (Viggo Mortensen) je výkonný umělec, který přijal „syndrom zrychlené evoluce“, když z jeho těla vyraší nové a nečekané orgány. Tenser společně se svou parťačkou Caprice (Léa Seydoux) promění odstranění těchto orgánů v show pro své věrné fanoušky, aby si užili živé divadlo. Mezitím si toho všimne vláda a podivná subkultura; pak musí Tenser zvážit, jaký je jeho nejpůsobivější výkon. (TommyZR)
(viac)Recenzie (157)
Cronenbergovi už zhruba poslední 4 filmy vůbec nerozumím. Jeho filmy jsou pro mě dneska prošpikované spoustou filozofických plků, ve kterých se absolutně ztrácím. Tady navíc přidal i celou řadu nechutností, tedy se vrací někam ke svým hororovým počátkům. Pro mě nestravitelná záležitost. 20% ()
Cronenberg se vrací k svému nejoblíbenějšímu tématu - lidskému tělu. Propojení s technologiemi, mutace, ale i hledání Vnitřní krásy a nových možností, které tělo skýtá. Klasický sex? Přežitek. Už v Crash (1996) Cronenberg ukázal, že jsou daleko vzrušující věci, než tradiční spojení. A zde je to chirurgie! Tělo se dá řezat, propichovat, otvírat. Slastný výraz Mortensena, když mu přístroje vyndávají orgány v průběhu vivisekce je toho důkazem. Vůbec performance, kdy dochází k extrémnímu zraňování těla, nejsou v umění nic nového. Krvavé orgie Rakušana Hermanna Nitsche, amputace částí těla, naroubování větvičky do vlastní ruky (Petr Štembera), branding...já tedy zažil jen zavěšování na háky a bičování před vystoupením skupiny Grausame Töchter, ale i to mělo své zvláštní kouzlo. Cronenbergův film je ale také o nabourávání systému, anarchii a svobodě. Vizuálně působivé, hudebně podmanivé (aby ne, Howard Shore má kupu ocenění včetně za LOTRa) a pro mainstreamového diváka jistě odvážné. Akorát že tenhle film je pro menšinovou obec, což je u Cronenberga většina jeho filmů, a zřejmě neosloví ani některé režisérovy fanoušky. Já byl spokojen převelice a doufám, že ještě alespoň jeden film pan režisér zvládne. A Mortensen? Tomu bych ve filmu hádal sto let....tak dobře, osmdesát. Je fajn, že si s Cronebergem už v minulosti padli do oka... ()
Viggo, jak půlnoční ninja kráčí městem, a všechno co má s sebou je vyhřezlá kýla. Cronenberg recykluje sám sebe, ale v nějakých brněnských papundeklových kulisách, bez atmosféry a napětí. Už nemá co říct, nebo jenom neví jak? Doufám, že v příštím filmu přesvědčí o opaku. 2,5 * ()
Stylovej comeback krále body-horroru Davida Cronenberga, který lze chápat nejenom jako taktilní sebereflexi Cronenbergova autorskýho fetišismu (poněvadž jde o mimořádně fyzický film) a jeho morbidních fikčních vizí, ale i jako post-humanistickou a silně nekomfortní polemiku nad budoucími formami umění, tělesné autonomie a sexuálního potěšení. Ústřední trio Viggo Mortensen/Léa Seydoux/Kristen Stewart je doslova k sežrání. Nic pro masovýho diváka, i když masa je tam taky dost.... Fascinující zvrácenost. ()
Pokud by po mně někdo chtěl, abych nejnovější Cronenbergův film vystihl jednou větou, byla by to zřejmě nesplnitelná mise. Na jednu stranu je tajemný, nepoddajný a silně alegorický, neboť se o postavy psychologicky nezajímá a nechává je bloudit po stroze vykresleném dystopickém prostředí a pronášet sérii spíše existenciálních či technických nežli všedních a dějotvorných replik. Je ovšem také přímočarý a hutný. Už úvod využívá jednoduchých prostředků komunikace, aby kladl otázky, na něž zoufale chceme znát odpovědi. Jsme pohlcení v dalším osobitém Cronenbergově světě. Lidé zde už skoro necítí bolest, stává se z ní spíše afrodiziakum. „Starý sex“ už nikoho nezajímá a místo něj se lidé na veřejnosti vzrušují řezáním jeden do druhého. A někteří přenášejí tuto extázi do umění, které se ve Zločinech budoucnosti vymyká jakékoli sebekontrole. Show je zde hnána do extrémů, které ještě mohou stále znetvořenější a zmutovanou společnost zaujmout. Hranice mezi umělcem a jeho výtvorem mizí stejně jako se mění úloha životního prostředí, které se z blahodárné vůdčí síly definitivně stává sužovaným lidským nástrojem a svým způsobem i krmí… Všechny tyto vtahující a velké myšlenky podává Cronenberg bohužel až příliš stroze a hlavně popisně, tudíž místy bolestivě vyniká, že slavný filmař triumfuje hlavně v zádumčivém aranžmá svého originálního světa, v němž se střetává „vetřelcovský“ chlad s organickým teplem rozpohybovaných pahýlovitých lůžek a židlí… „Je čas naslouchat,“ praví moderátor během vystoupení jedince posetého sluchovými orgány a nabádá tím hlavně publikum, které musí být schopno, jako tradičně u Cronenberga, interpretovat věci po svém. Film, v němž se protagonista účastní soutěže vnitřní krásy a přitom si pěstuje sadu zmutovaných orgánů, možná zní jako laciná symbolika, ale v rukou zkušeného tvůrce skýtá mnoho podnětných myšlenek. Sice často až moc popisných a vizuálně neatraktivních, ale přesto sžíravých a hodných zamyšlení. 70 % ()
Brilantní alegorie. ()
Slabšie štyri, silnejšie tri. Cronenbergova novinka obsahuje množstvo wtf momentov, ktoré však do seba v priebehu filmu začnú zapadať. Námet o vzdialenej budúcnosti, v ktorej sa operácie stávajú novým sexom, má niečo do seba. Mortensen, Seydoux aj Stewart boli skvelí a bavilo ma sledovať, ako sa vyvinie lov štátu na v úvodzovkách plastožrútov. Mrzí ma však absencia prepracovanejšieho príbehu. Forma tu jasne vyhráva nad obsahom. ()
Hodnocení bylo jasný ale přiznám se, že jsem nevěděl co o filmu přesně napsat. Tak jsem si přečetl pár zdejších komentářů a tady se v podstatě ztotožňuji s komentářem uživatele EvilPhoEniX. ()
Zatímco předchozí žánrově rozmanité snímky Davida Cronenberga působily, že existují v komplexním a živoucím světě, Zločiny budoucnosti jako by existovaly jen ve třech barácích obklopených vzduchoprázdnem. Myšlenky a nápady to má, ale jsou rámcově pospojovány tak těžkopádně, že jen málokoho zdejší příběh uspokojí nebo překvapí. A rozumím, že rozpočet byl nízký a pandemická situace k produkci nepříznivá, přesto se nemůžu přenést přes fakt, že snímek připomíná spíš ochotnické divadelní představení než vyloženě podmanivé filmové dílo, jaké bychom od režiséra vidět chtěli. [KVIFF 2022] ()
"Skalpel se do kůže noří, vzrušením tabu se boří." Nostradamus byl žabař. A Sibyla? Ta to jen zkusila. Zato úchylný vizionář Cronenberg, ten ví. Konečně se nám vrátil, v celé své zrůdné parádě! Náš uctívaný guru všemožných tělesných i crashových perverzí, panečku, ten do lidí vidí, do nás bídných červů. Vidí do našich hlav, šmátrá prackou nenechavou v našich dutinách břišních, laská nám šourek či pysky a dobře ví i to, jaké Mouchy má technický pokrok lidstva, zmítaného odvěkou existenciální úzkostí, dnes marně přehlušovanou eXistenZiálními úniky k herním konzolím. Tentokrát to ale režisér krapánek přepísk, protože kromě Saulova břicha rozříznul napůl i mé oblíbené uživatele. A jejich hodnocení taky. Viz JASON_X "Nezáživný, nudný, plytký, pozérský, zbytečný..." versus "Výtvarně vytříbený bizár se zajímavou dystopickou vizí společnosti, vtahující hudbou... a sexuálně neodolatelně ujetou Kristen Stewart... Zvláštní a fascinující film." Což, spolu s dalšími superlativy, napsal POMO. A napálil 5 hvězdiček. Cha! Vlastně nenapálil. Dal pouhé 3. Po takovém komentu... Seriously? K tomu si Polobůh cival odplivne dvěma hvězdami, přidá se obvyklý konformismus csfd uživatelů a máme tu jen 50%. Co už. Pro milovníky umělecké chirurgie tu mám KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Mortensenovsky vytuněný Omnibus byl loni pod skalpelem proč? A) Aby pak mohl sbalit Kristen Stewart, na svou 19 cm dlouhou jizvu. B) Aby mu na konci jizvy vzniknul druhý pupík (tzv. dabl mutace). C) Aby si zdarma, na účet VZP, užil úchylný sex na sále. [][] Správná odpověď je H) čili hospitalizace. Pět. Orgasmus žádný, ale není divu, ten většinou nemívám ani při automobilových bouračkách. Holt stará škola. Jen na klasiku. Natočeno v budoucnosti, podle skutečné události. ()
Pomatený David Cronenberg natočil těsně před osmdesátým jubileem svého života nelíbivou sračku o ničem. Ano, doslova o ničem. Nestává se mně moc často, abych nedokázal vylíčit děj. Takže opravdu nedokážu jeho zdegenerovanou mozkovnu dost dobře pochopit. Co se tedy vlastně v žánrově blíže neurčeném filmu, který má kousek z hororu, sci-fi, dramatu i erotického žánru, je artově a bizarně orientovaný, vyskytuje. Začínalo to relativně uspokojivě. Kluk sežere plastový odpadkový koš a jeho matka (Lihi Kornowski) ho následně zadusí polštářem. A putuje za to do vězení, kde se dozvídáme, že jeho sliny si dokázaly s plastem poradit. A ten kluk měl ještě tátu (Scott Speedman), který vyrábí jakési syntetické tyčinky. Na scénu poté vstupuje Viggo Mortensen, je to v podstatě avantgardní umělec, na ulici chodí v tmavém plášti, kterým si kryje obličej, vypadá dost vysušeně, respektive je hnusný jak zvratky v jogurtu, z těla mu raší orgány a k ruce má asistentku, Léa Seydoux s nepěkným pánským sestřihem vlasů. A oba kdesi vystupují na způsob jakési show. Ničeho jsem si takového v průběhu nevšiml, ale budiž. Pak je zde ještě nelegální agentura neboli registr lidských orgánů. Pracují v ní dva lidé, jedním z nich je Kristen Stewart, zajímavě obsazená, ale málo využitá. Z filmu si ještě pamatuji, že v něm pustupně šly do naha Léa Seydoux, Nadia Litz a Tanaya Beatty. Některé sekvence nepostrádají působivost, kamera Douglase Kocha je velmi vizuálně schopná a na diváka dokáže místy juknout jistý atmosférický efekt. Gore je pomálu, nějaký ten lidský orgán je k vidění, ale je to slabě podané. Celkově film těžce nebaví. Cronenberg opět tlačí film do extrému. Instruuje ale jen sled převážně nezáživných scén, které jsou úplně neužitečné. Nechápu, co by mě na pitvě malého kluka mělo fascinovat. Přitom režisér evidentně toužil, aby tomu tak bylo. Celý film je roztahaný, pomalý a pro mě nepochopitelný až neuchopitelný. Nepopírám, že to mohlo obsahovat nějaké varovné poselství pro budoucí generace lidstva, nicméně v téhle předložené podobě to pramálo zaujalo. 4/10 ()
Krásně koherentní dílo, myšlenkově, vyprávěním i stylově. Všechno motivy se v závěru krásně propojí, rámování světa je hezky strohé, ale jasné. Tohle je Cronenberg na svém vrcholu...opět. Myšlenkově podnětný, ale co do filosofických závěrů nijak invazivní, zamýšlí se nad evolucí člověka, environmentalismem, ale především pak na podstatou a společenskou hodnotou umění jako takového. Šokující a úchylný? Nijak zvlášť, rejžovy trademarky tu samozřejmě jsou a není jich málo, ale nic z toho není samoúčelné, ba naopak. Herci jsou do jednoho skvělí, hlavně pak Viggo a Léa, ti jsou vyloženě boží. Shoreova muzika krásně rezonuje s obrazem a tématy. Jsem nadšený a každý Cronenbergův opravdový fanoušek by měl být taky...poctivý kus filmařiny! A dost možná i můj film roku! ()
Komu bolo smutno za "starým dobrým" Cronenbergom, tak ten si Crimes of the Future vychutná podobne, ako hlavné postavy operácie. Film poskytuje nekonečný materiál na divoké dišputy, takže pokiaľ vám toto v súčasnej kinematografii chýba, očakávajte hody. Možno si David zobral na paškál kritiku umenia ako celku a jeho vyprázdnenosť, možno si pri necitlivosti ľudí a ich konzumácii obrazov rakovinových nádorov poviete, že si berie na paškál Hollywood, ale nakoniec ide o ľudstvo ako celok, keďže aj tak už všetci žerieme plasty ako vyhladovelý hmyz. Každopádne má film dosť nepopísateľnú, temnú a paradoxne aj veľmi komornú atmosféru. Odhadujem, že sa môže páčiť každému tretiemu divákovi a to mám na mysli tých, čo vedia, do čoho idú. Mimochodom aj tunajších 50% je vyjadrením iba toho, že väčšina radšej konzumuje obyčajný plast. ()
Bolestí ku sexu ! Zajímavý, ovšem pro mě nepřitažlivý svět. Plastožrouti ? Pozoruhodný. Od Cronenberga, nemám téměř nic nakoukaného, až na Červi, Mouchu a Dějiny násilí, takže rozhodně nepatřím do jeho fanouškovské základny a asi ani nechci. Ten Kanadský, televizní, nezáživný smrad, je v jeho filmech dost cítit a to je to, co nemusím. Crimes of the Future, je z těch čtyř filmů, co jsem viděl, nejméně zábavný, je to místy dost ukecaný, bez tempa, celkově prostě ten svět mi nic neříkal, nebavil mě. Pár nechutných a wtf scén, se tu každopádně najde. A nejvíce se mi tu líbila postava Kristen Stewart. (281. hodnocení) ()
Rokmi neskôr sa "Crimes Of The Future" možno stane kultovou klasikou vo svete, kde sa dokopy nebude dať nič jesť a zamoríme všetko plastom. Viem si to kompletne predstaviť, že sa tento film stane určitým božstvom. No ak od tohto čakáte vizuálne strhujúci a nápaditý horor, tak toto určite nie je film, ktorý chcete pozerať. V jadre mám pocit, že David Cronenberg tu primárne natočil drámu s pár hororovými elementami, no všekto je tu podávané skrz obrovskú dávku expozície, neskutočne nudných dialógov, slabo vyprofilovaných postáv a najmä absolútne vlastne neviem čo chcel vlastne autor v tomto filme povedať. Čo si z neho máme odniesť? Čo je vlastne jeho posolstvom? Aký význam prináša pre nás ako divákov? Keď som videl pár rokov dozadu film "Mother!" nemohol som ho dostať z hlavy. Nemal som síce z neho veľmi príjemné pocity, no minimálne som nejako vnútorne pochopil čo mi to malo celé dať a vďaka tomu som nejako dokázal ten film nejako pochopiť a prijať jeho miesto vo svete kinematografie. Z tohto si vo výsledku neodnesiem nič. Vyzerá to zaujímavo, Viggo Mortensen je v hlavnej role celkom okey a obdivujem jeho pokoj, no už dávno ma nechytali pri sledovaní filmu tak silné driemoty ako tu. To asi hovorí za všetko. Popravde, trailer je najlepšou časťou filmu. Ten je aj celkom strašidelný. Celý film vôbec. Hodnotenie: D+ ()
Cronenbergovskému pojetí filmu jsem trochu odvykl, tak jsem byl zvědavý, jak na mě jeho nejnovější příspěvek zapůsobí. A jsem rád, že ani po letech nijak neztratil na své schopnosti vyprávět se zaujetím naprosto úchylný příběh, a to zcela bez brakové či vulgární obscénnosti a prost je rovněž i jakýchkoliv náznaků humoru. Jak jinak než dystopická budoucnost, kde se lidstvo zbavilo fyzické bolesti a ztratilo naději. Místo čistoty a sterility, tak známé z mnohých fantastických vizí budoucnosti, představuje Cronenberg jen zkázu, rez a špínu. Lidé se opájí a ukájí zrůdností, nicméně skutečným změnám a vývoji je nekompromisně bráněno, a to i za cenu jistého zániku. Pan režisér pořád dokáže svou jinakostí bavit a ohýbat známá témata do neobvyklých tvarů. Vyřešit zahlcení plasty jejich konzumací, jak prosté a účinné. Pomalé tempo mi nijak nevadilo, jsa fascinován vnitřní erotikou, kde adjektivum "vnitřní" nabývá doslovného významu. Opět jsem byl lapen do typicky cronenbergovské pasti zvráceného voyeurismu a lehké zklamání jsem pocítil jen v závěru, kde jsem trochu čekal definitivní implozi. Velmi silná čtyřka, kterou vzhledem ke zdejšímu podhodnocení nemám problém navýšit. ()
Uf, tak to je síla! Nepamatuji se, kdy jsem viděl v rámci sci-fi žánru současný film (míněno z posledních let), který by mě tak silně uzemnil svou originalitou, zpracováním i myšlenkou. S Davidem Cronenbergem jsem měl dosud převažně pozitivní zkušenosti s jeho filmy ze 70. a 80. let, které jsem však dnešníma očima bral především jako kvalitní a seriózní žánrovou zábavu. Nové Zločiny budoucnosti možná nejsou úplně nejlepším Cronenbergovým filmem, ale kromě dalšího promyšleného světa s mrazivou vizí mě silně upoutaly i jako umělecké podobenství s hutným sdělením. Celý film je naplněný myšlenkami, silnými dialogy a spoustou výjevů, v nichž se kreativně řeší možné důsledky a obrácená strana rapidního pokroku v oblasti vědy, umění, společnosti či lidstva. Veřejné operace jako nová mediální senzace, chirurgické zákroky jako nový způsob sexu, řezání kůže jako nové umění v rámci módy a dizajnu... Cronenbergův bizarní svět mě zneklidňoval, děsil, mrazil (nejvíc asi během slavnostního předvádění nového „umění“ na čele jedné krásky). Zároveň mě však fascinoval svou atmosférou a spolu s podmanivým vizuálem i špičkovými hereckými výkony snad všech hlavních protagonistů držel silně v její zajetí. Přijde mi obdivuhodné, jak i po víc než 50ti letech od prvních Zločinů budoucnosti dokáže Cronenberg stále přijít v rámci svých specifických sci-fi s něčím originálním, pořád provokovat novými tématy, zároveň však jako obvykle svůj nevšední svět pečlivě propracovat a snad vše odpudivé a úchylné v něm plně využít k prospěchu myšlenky a působivosti svého díla. Film z aktuálního roku 2022, jaký mi patrně ještě dlouho zůstane v paměti... [95%] ()
Fraška, ale Seydoux je prostě skvělá. ()
Starý páprda Cronenberg si ešte chcel stihnúť pošpiniť meno a tak natočil túto pomerne nechutnú záležitosť, herci hnusní a tie stvorenie ešte hnusnejšie. Vyzeralo to, že tam všetci mali pokročilé štádium opičích kiahní. Takže ak to niekto nazýva, že "vizionársky počin", tak asi obľubuje anál a očakáva blízku nákazu. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
Léa Seydoux se připojuje k obsazení Duny
Populární francouzská herečka Léa Seydoux (Není čas zemřít) se jen tak nezastavuje. V Cannes letos byly uvedeny dva její snímky, romantické drama Un beau matin režisérky Mii Hansen-Løve a Zločiny… (viac)
MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa
V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (viac)
Léa Seydoux bude Emmanuelle
Stále více a více populární i obsazovaná francouzská herečka Léa Seydoux má napilno. V následujících dnech budou na právě probíhajícím festivalu v Cannes uvedeny rovnou dva její nové snímky, a to… (viac)
David Cronenberg, tvůrce s velmi specifickým přístupem, který se ve svých filmech primárně zaměřuje na vyvolávání strachu, nepříjemných pocitů i úvah nad smyslem existence. Mezi jeho první patřil v roce 1970 snímek Crimes of The Future, který ovšem nemá s konceptem a příběhem jeho nejnovějšího filmu vůbec nic společného. I přes fakt, že sdílejí stejný název. Druhé Cronenbergovo Zločiny minulosti jsou od Map ke hvězdám z roku 2014 prvním Cronenbergovým filmem, už trailery vybízeli k tomu, že se Cronenberg vrátí k body hororovým kořenům a i tentokrát půjde o krapet provokativní podívanou, která pravděpodobně dokáže rozdělit diváky. A přesně tak rozpolceného přijetí se ve finále Zločiny budoucnosti dočkávají. Dalo se nejspíš očekávat, že fanoušci tvorby Davida Cronenberga zůstanou spokojeni. Cronenberg i ve svém 22. celovečerním filmu totiž dokáže solidně pracovat s vizuálem, přitom i opět vyvolat strach, nepříjemnost i zamyšlení se nad hlubším kontextem příběhu. Cronenbergova novinka je totiž výrazně brutální podívanou, která může mnoho diváků dohnat k žaludeční nepříjemnosti, v jádru ovšem Zločiny budoucnosti dokáží prodat i stěžejní myšlenku. Byla by přitom chyba investovat čas do Zločinů budoucnosti v naději toho, že Cronenberg natočil film, který prach šokovatelnosti a nepříjemnosti posune na zcela novou úroveň, v tomto pohledu mohou Zločiny budoucnosti překvapit možná maximálně tak ty, kteří zůstali dosud například Cronenbergovo Mouchou nepolíbení a například ani alespoň částečně nic netuší o Cronenbergových body hororových kořenech. Zajímavé ovšem zůstává to, jak Cronenberg do své (alespoň pocitově velmi) nepříjemné i půvabné vize, která dá vzpomenout například na Cronebergovo eXistenZ. Dílo téměř 80-letého Cronenberga dokáže působit jako film s jasnou vizí, kde se dá jen snadno polemizovat nad tím, že jde o dílo v jednotlivostech sešité tak trochu unáhleně. Cronenberg nezklamal a představil šílený svět, jenž nejvíc trpí tím, že není představen v nejsilnějším scénáři. V průběhu se tak snadno vyskytne pocit, že Zločiny budoucnosti nedrží tak úplně pohromadě a postavy fungují spíše díky silným výkonům, než díky skvělému vytvoření. Léa Seydoux například předvádí dost možná nejlepší herecký výkon ve své kariéře od francouzské lesbické romance Život Adèle, Viggo Mortensen je stejně jako v Cronenbergerových filmech Dějiny násilí a Východní přísliby naprosto fenomenální a Kristen Stewart pokračuje v nastaveném tónu vážnějších a soustředěnějších rolí. Ani oni tři ovšem nedokáží skrýt fakt, že má samotný příběh tak trochu mouchy a to především díky tomu, že je sice velmi snadné zpracovávat jednotlivé záběry a to, co chce básník Cronenberg říct, přitom všem se ovšem zapomíná na emocionální sílu v rámci příběhu stěžejních postav, čímž je zároveň nedělá dvakrát velkorozměrné. Film přesto snadno dohání k šokování, v jistých momentech vyznívá komickým způsobem a přitom skutečně dokáže prodat stěžejní motivy. Zločiny budoucnosti jde vnímat jako výsměch existence lidí v moderním světě technologií, úvahu nad vývojem lidstva a lze v něm nalézt i několik dalších motivů, které se vykreslují v průběhu děje. Jde přitom o divácky nevděčný film, který se s publikem nemazlí, netahá ho za ručičku a především může vážně poškodit někoho, kdo na film jde zcela neobeznámen. Život budoucnosti má ve svém jádru bezpochybný přesah, je ovšem velmi pravděpodobné, že pro znalce a alespoň částečného fanouška Cronenbergových filmů půjde o menší vystřízlivění, které by mohlo koketovat se zklamáním. Problém přitom nejspíš netkví v tom, jak Cronenberg stárne, ale jeho pokusu zkřížit své tvůrčí kořeny s jeho moderní tvorbou. Zločiny budoucnosti přitom netrpí absencí drzosti/odvahy a Cronenberg pořád v jádru dokázal natočit film, který v kontextu aktuální filmové tvorby může působit jako takový svěží vítr. Předzvěsti o filmu, který donutí diváky utíkat z kin nebo ho v domácích podmínkách vypnout, se nakonec nenaplnili, film se v jistých momentech vlastně stává až vyloženě předvídatelný. Přesto se film pořád dokáže zapsat do paměti. Především i díky poutavému vizuálu kameramana Douglase Kocha, bravurnímu soundtracku Howarda Shorea, který ani tentokrát nedokáže zklamat a celkové audiovizuální vypiplanosti. V součtu tak film shazuje snad jen fakt, že právě křížení body hororu a myšlenek o evoluci a ničení ekosystému v součtu tak dvakrát úplně nefunguje a v jistých momentech mohou Zločiny budoucnosti skutečně působit jako dva filmy v jednom. Za vidění ovšem Cronenbergův 22. celovečerní film rozhodně stojí. Pokud by Cronenberg rozhodl tímto filmem svůj film zakončit (což nehrozí, protože již nyní chystá thriller The Shrouds s Vincentem Casselem o komunikaci se záhrobím), nešlo by dost možná o ideální zakončení kariéry, ale ideální film, který by mohl reflektovat Cronenbergovu kariéru v kostce. Odpůrci Cronenbergových filmů budou klasicky trpět, milovníci Cronenberga budou v sedmém nebi, ti mezi prostě dostanou jen velmi slušný film.... () (menej) (viac)