Utrpenie panny Orleánskej

Jako Brňačka, která nemá ráda Švédy od té doby, co obléhali Brno, umím pochopit zášť Francouzů vůči Britům. Neumím pochopit, jak v době, kdy němý film nutil herce k rozmáchlým gestům a maximálnímu přehrávání, bylo možné natočit takto civilně zahraný snímek. Na druhou stranu však dlužno připodotkout, že Falconetti vlastně celou dobu dává na odiv Bazedovu chorobu doplněnou o zvýšenou slzivost. (17.05.2012)

Pokaždé když Utrpení vidím, musím se ptát, co se skrývá za skelným Johančiným pohledem. Co ve svém horečnatém zanícení spatřuje za hmotou lidských těl a žaláře. Co se odráží v těch hlubokých tůních, v nichž se nabírá záplava hořkosti a ponížení - smutečních perel nepravidelného tvaru, jež jsou miniaturami celého filmu a jeho zranitelnosti -, jen skanout po napjaté tváři. Zda je to Bůh, a jak v Johančiných očích vypadá. V onom nepřítomně pokorném pohledu, který jakoby bloudí v bílých mlhách je možno číst bolest, zděšení i nepředstíranou lásku a oddanost. Snad právě proto své "učené" katy tak děsila, tím spíše, že byla žena. Reneé (Maria) Falconetti podala fenomenální výkon. Stejně jako Rudolph Maté a panchromatický filmový materiál, který onu nevídanou míru výmluvnosti lidské tváře umožnil zachytit. Žel Falconetti se před kamerou více neprosadila - doslova pro ni zemřela se svou osudovou hrdinkou-mučednicí. Utrpení je můj osobní vrchol němého filmu. Film všech a nikoho. Natolik procítěná a bolestná kinematografická zkušenost, že je zatěžko ji poměřovat s dobovou konkurencí. Málokterý film způsobuje tak intenzivní slastné utrpení, aniž by v něm byl obsažen byť jen náznak provinilosti. Takto vypadá detail nejhlubšího prožitku - duchovního i fyzického zároveň. (12.01.2011)

Velmi syrové ztvárnění konfrontace církve, která si v té době díky moci mohla dovolit vše a mladé nevinné dívky. Místy příliš rozvleklý děj ubírá filmu na dramatičnosti, avšak záměrem režiséra byl nejspíš pravý opak. Odka zde: http://www.youtube.com/watch?v=BLBn9KK2Ss0&feature=fvst (25.12.2010)

Utrpenie som videl už pred mnohými desaťročiami a k repríze som sa odhodlával dosť dlho. Predsa len v tomto čase si pozrieť nemý film a bez snobizmu h označiť za veľký zážitok nie je také jednoznačné. Ale výsledok ma nakoniec príjemne prekvapil. Väčšina záberov je na hlavu Johanky a hlavy jej sudcov a trýzniteľov. Napriek tomu výsledok nie je nudný, k čomu výrazne prispieva vynikajúca hudba. Na rozdiel od viacerých užívateľov som nebol nadšený steretypným neprirodzeným výrazom Márie Falconettiovej. Ale celkovo považujem tento film za jeden z mála, ktorý aj po takmer storočí je atraktívny aj pre vnímavého dnešného diváka. (21.11.2021)

Jeden z nejlepších němých filmů vůbec... Geniální zpracování slavného příběhu o Johance z Arcu, které nenašlo a zřejmě ani nenajde přiměřeného následovníka... Luc Besson se se svou Johankou z Arku tomuto opusu ani nepřiblížil a ani Robert Bresson s Procesem Jany z Arcu, která je způsobem vyprávění podobná, nedosahuje kvalit Dreyerova veledíla. Minimalisticky pojaté dekorace jsou doplňovány bohatou škálou výrazových prostředků a zejména neuvěřitelný výkon Marie Falconetti v roli Johanky bere dech... Dreyer zdůrazňoval kde mohl kontrastní rozdíl mezi prostou zbožnou dívkou a ďábleskými kněžími, kteří pro samou nenávist a nepřekonatelnou ortodoxii ženou hlavní hrdinku až na hranici. Film již v době svého vzniku čelil mnohým cenzurním zásahům a brzy dokonce shořel originální negativ filmu. Dlouhou dobu byl film znám jen z poničených kopií. Ještě že byla nalezena poměrně zachovalá kopie, kterou dnes v doprovodu skvělé hudby Richarda Einhorna můžeme sledovat se zatajeným dechem. (25.07.2006)