Obsahy(1)
Mezi lety 1996–2004 byly čeští fotbalisté respektováni jako jedni z nejlepších na světě. Jednotlivým hráčům se tím rozjela hvězdná angažmá v nejznámějších evropských klubech. Sledujme individuální kariéry fotbalových celebrit na pozadí klíčových turnajů – ME 1996, ME 2000 A ME 2004. Tentokrát očima Tomáše Rosického. (Česká televize)
Recenzie (6)
Výborné ztvárnění osudů i kvality jednoho z nejlepších československých i českých polistopadových fotbalistů, jemuž osud byl i nebyl nakloněn. Dokázal mnohé, mohl ale více. Označení malý Mozart ho dokonale yystihuje. ()
Spolu s Poborským a Nedvědem pilíř tuzemské zálohy. Začínal ve Spartě a za dva roky od přesunu do áčka se stěhoval do Borussie Dortmund. Otec nechtěl, aby ho v pražském klubu dál okopávali. Jenže v Německu ještě chytil dobu, kdy se hrála osobní obrana. Což se začalo projevovat na jeho zdraví. Ostatně se k tomu váže fajn poznámka, jak se v tunelu ptal protihráčů, jak se mají nebo kolik mají dětí. A jak víme, hlavně po přesunu do Anglie jeho kariéru omezovala častá zranění. Nicméně ještě na počátku svého fotbalového tažení si uvědomoval, ač neměl vysoké sebevědomí, že se ani ve velkých klubech neztratí. Neztratil. Nikdy nehrál silový fotbal, vždycky používal především hlavu. Jeho hra byla založená na pohybu, technice, rychlosti a chytrých přihrávkách za obranu. Zároveň byl roky kapitánem české reprezentace, zažil nároďák ve vrcholné formě (EURO 2004), nicméně pobavil i připomenutím podivně odpískané penalty proti Nizozemsku o čtyři roky dřív sudím Collinou a návštěvou tehdejšího premiéra Zemana v kabině. Jinak po Poborském (díky za to) další epizoda, která je zajímavá, přímá, bez kudrlinek. ()
Tomík byl svého času vážně borec. Mám jeho dres doma (stejně jako Barošův a podepsaný), tyhle dva jsem měl nejraději. Bohužel po přestupu z Německa se dostavila zranění a forma šla dolů. Už to prostě nebyl onen „malý Mozart“ – spíš pan skleněný a věčně zraněný. Sparťani ho zbožňovali, teď co jim dělá bafunáře, je na něj spousta lidí nasráno. I tak však měl úžasnou střeleckou techniku a nahrávky. ()
Rosa je bezesporu mým vůbec nejoblíbenějším hráčem. To on mě přivedl k Arsenalu, u kterého už zůstanu do smrti, to díky němu mě skutečně začal bavit fotbal. Vždycky mi přišel jako správnej kluk, rocker a srdcař, co na trávníku nechal vše a díky čemuž si ho zamilovaly tisíce, možná miliony fanoušků po celém světě. Vynikal svým neuvěřitelným přehledem na hřišti, svojí lehkostí, s jakou dokázal tancovat s míčem mezi protihráči, svou inteligencí, kterou prostě převyšoval všechny na hřišti. Co mohlo být, nebýt zranění, to se už bohužel nikdy nedozvíme, ale vím, že to mohl (mít lepší zdraví) bezproblému dotáhnout i ke Zlatému míči. Doufám, že se někdy v budoucnu z čistě manažerské pozice někdy v budoucnu posune zpátky na hřiště, jako trenér. Bohužel si musím rýpnout, bez naprosto skvělého obsahu (tedy Rosy), by tenhle díl a vůbec seriál byl vážně zklamání... ()
Největší talent našeho fotbalu, kterej se už jako mladíček ukazoval coby kouzelník a míčovej mág celýmu fotbalovýmu světu! Jeho kariéra byla vynikající a jen bohužel díky zasranejm zraněním na to trochu dojížděl. Každopádně jsem rád, že se tenhle díl opravdu věnoval Tomovi fotbalistovi a né Rosovi sportovnímu řediteli Sparty. Tam ještě kdyby to vypiloval jako kdysi s balónem v Arsenalu... No to by panečku bylo! Nicméně, i přes tyhle snad zatím negativní věci okolo, se Rosovi nikdy nemůže upřít to, že se řadí a bude řadit vždycky mezi největší fotbalový hvězdy České republiky! 95% ()
Nebudu tady teď hodnotit fotbalové schopnosti Rosického, které byli výborné, ale jen dokument sám o sobě, kdy mi tato část přišla zatím nejslabší. Opět hodně zmatený střih, kdy přestup do Arsenalu byl posunut o rok dopředu, před MS 2006. Kariéru Rosického zmítala celá řada zranění, ale dokument jakoby vypíchl jen jedno, které mělo ovlivnit Rosického kariéru, což je dosti zavádějící... Taky úplně chyběla repre kariéra po MS 2006. Za mě se tedy dalo s tímto dílem vyhrát o dost více. ()