santiamén

6.5/10 Australani opět bodují. Že by to bylo tím směšným přízvukem, co k humoru přímo vybízí? Podhodnocená záležitost, nejspíš těma, co čekali brutální masakr předškoláků hordou sprintujících zombie. Tohle je ovšem čirá komedie v podobném duchu jako Tucker & Dale vs. Zlo utahující si z klasických slasherů. Jediné, čeho se tu divák chtivý drsné akce dočká, je vzhledem k přítomnosti malých dětí často naprosto nevhodného humoru. A tenhle aspekt funguje na jedničku stejně jako kontrast číhajícího nebezpečí a čiperné, sympatické učitelky, která má pro každou nepředvídatelnou situaci v záloze ukulele. Vynikající Josh Gad! Škála pro posery: Komedie, ne horor.

8/10 Nevěděla jsem do čeho jdu a tohle jsem teda rozhodně nečekala. Začátek je čiré zoufalství, změť postav a děje, který nedává divákovi neznalému předlohy smysl, takže dobrých 20 minut jsem bojovala sama se sebou a rozhodnutím tohle podivné japonské sci-fi vzdát. Pak se ale scénář zaměří víc na osudy hlavních postav, divák se konečně začne orientovat a najednou jen zírá, že má před sebou jakýsi animovaný předobraz populární série Stranger Things, která zjevně značnou část děje z Akiry prachsprostě vykradla. Komiksová předloha prý čítá 2,000 stran a v tom případě si tvůrce zaslouží spíš gratulaci, že dokázal takové monstrum převést na plátno a vyvést diváka ze změti labyrintu už po první třetině. Animace je neuvěřitelná, marně přemýšlím, jaký animovaný snímek by se jí mohl v době vzniku rovnat. Moc často se mi nestává, abych u filmu, který jsem měla chuť vypnout, otočila o 180 stupňů a skončila v údivu s pocitem, jako bych viděla svůj první film vůbec. Teď už naprosto chápu, proč má Hollywood zájem o remake, ale ač Taiku a jeho neobyčejnou představivost zbožňuju, nevěřím, že budou mít snímky společného o moc víc než název (podobně jako v případě Jumanji). V budoucnu určitě dám repete.

7.5/10 V dnešní záplavě levičáckých, výchovných CGI remaků je tahle „obyčejná" komedie nostalgickým pohlazením po duši. Asi stárnu, ale filmy z devadesátek mi najednou odhalují své kvality - koncem minulého století byl zjevně kvalitně napsaný scénář Hollywoodu dražší než politický aktivismus. Kde jsou ty časy. Mrzutým staříkům kraluje luxusní obsazení, takže charisma z obrazovky doslova prýští. Stopáž tak akorát, humor není nechutný ani hloupý, a pošťuchování mezi přáteli-nepřáteli vykouzlí úsměv na rtech a touhu být na tom zamrzlém maloměstě, kde dávají lišky dobrou noc, na chvíli po jejich boku. Dojemné a milé.

5.5/10 Asi jsem si film neměla pouštět tak krátce po Noc požírá svět, protože náplní jde prakticky o totéž. Korejská verze je nepřekvapivě akčnější, zombie klasicky mručí a bručí, navzdory pokročilému stadiu rozkladu běhají rychleji než medailista olympijské čtyřstovky a konkrétně v této variaci mají taky hyper citlivý sluch a ovládají sportovní úkony, co většina lidí ani zaživa. Teda v případě, že se to zrovna scenáristovi hodí do krámu, podobně jako opakovaně haprující technologie v ten nejnevhodnější moment. Takže správná pitomost pro ty, co přesně tohle vyhledávají. S klišé žánru u zombie filmů tak nějak počítám, ale určitě neoceňuju, když se taky musím potýkat s klišé žánrů jiných - tady korejských telenovel pro puberťáky. Kdyby si tuhle linii tvůrci odpustili, mohlo to dopadnout líp. Škála pro posery: Odporný make-up, akční scény občas o nervy.

5.5/10 Údajně prequel k Vlaku do Pusanu, ale pojítko vidím jedině v zemi původu a v tematice. Stanice Soul má o dost pomalejší tempo a přece jenom nepřichází v zombie subžánru s ničím novým, i když neobvyklé je už samotné animované zpracování. Scénář je v podstatě společenskokritická agitka napasovaná do tradičního zombie vzorce. Na můj vkus tak film moc tlačí na pilu, protože nebýt zombie akce, připadala bych si jako při sledování pohádky pro děti vzhledem k tomu, jak jsou tu všechny postavy černobílé. V příběhové rovině tak vítězí jednoduchá vztahová linie otce a dcery ve Vlaku do Pusanu. Nicméně oceňuju animované zombie a nemůžu říct, že bych se nebavila. Škála pro posery: V rámci žánru klasika, navíc animovaná. Spíš napínavé než děsivé.

6/10 Nezvyklý zombie film i pro diváky, kteří o tento žánr nejeví sebemenší zájem. (SPOILERY) Spíš než horor je to pomalé rozjímání nad otázkou, zda je schopnost přeží(va)t samospasitelná, a v čem že se vlastně osamělý přeživší liší od svých nemrtvých sousedů, když ve skutečnosti nemá žít pro co a pro koho. Z podstaty je to teda spíš psychologické drama, zombie jsou tu netypicky němí a atmosféra je rozvleklá, odrážející rozpoložení hlavního hrdiny (a tak se divák občas nudí s ním). Neobvyklé zpracování mě vtáhlo, twist ke konci byl ale předvídatelný a otevřený závěr mě tentokrát vzhledem k hodně minimalistickému předchozímu ději vůbec nepotěšil. Škála pro posery: V několika málo momentech napínavé, děsivé ani trochu.

5.5/10 (SPOILERY) O tomhle filmu je určitě lepší předem nic nevědět. Jenže pokud se do něj člověk pustí nachystaný na vtipnou hororovou nálož nebo na napínavou atmosféru, bude asi dost rozčarovaný. Zpočátku to vypadá na klasický slasher s příslibem zábavy v duchu Sám doma, ale poměrně brzo přijde proklamovaný zvrat a najednou se divák ocitá v úplně jiném žánru, který by asi rád byl psychologickým thrillerem. Herecky není co vytknout, především malý hlavní hrdina maká ostošest, ale osobně mi nakonec bylo z tohohle pokusu spíš tak nějak smutno. Napjatá jsem nebyla, strach jsem neměla a rozhodně jsem se nebavila, protože po první třetině se to neslo spíš v skličující rovině na rozdíl od takové Chůvy na zabití (s podobnou premisou), která je čistě jen popcornová zábava. Škála pro posery: Spíš depresivní než děsivé.

4/10 Tak tenhle animák mi vůbec nesednul. Počítám, že děti se u něj pobaví, protože má spoustu akce, přiblblých a nechutných vtípků a zpívající slimáky, ale humorem, co by docenil i dospělý divák, se notně šetřilo. Tvůrci zjevně strávili hromadu času koumáním, kam všude můžou narvat vizuální odkazy na své předchozí filmy, přičemž scénář zůstal odfláknutý. Je to škoda, protože herecké obsazení (dabing) je luxusní, obzvlášť Ian McKellen jako dramatický žabák si každou repliku užívá, a potenciál příběhu taky nechyběl. Bohužel se nedokážu dlouhodobě bavit u humoru jak z grotesek (neustálé pády) a vtipů opakovaných tolikrát, že bavit už snad nemůžou ani ty děti (desátý úder do koulí, tisící kvílející slimák). Jsem zklamaná a stihla jsem se navzdory stopáži i nudit.

5.5/10 Natěšeně jsem doufala v hroznou blbost a dostala jsem hroznou blbost, u které jsem se zasmála. Nejsem divák bůhvíjak zběhlý v teen slasher subžánru, takže možná křivdím nějakému vykradenému pradědečkovi téhle komediální vyvražďovačky, ale u mě film splnil přesně to, co jsem očekávala. Nahoru to táhne hlavně Vince Vaughn jako dvoumetrová vyděšená puberťačka - takovým záběrům nelze odolat. Násilné skony jedou v předepsaném mustru (obešla bych se bez šablonovitých šikanátorů v podobě fotbalistů a roztleskávaček), ale jsou v duchu jednadvacátého století pěkně barvitě nechutné. Škála pro posery: úplně v pohodě, víc komedie než horor.

7.5/10 Pro Apatowa mám slabost, vždycky se trefí přímo na bránici. Jeho talent tkví ale hlavně v tom, že umí výborně napsat i vážné scény, které jsou pro většinu komediálních filmařů jen vata k natažení stopáže. Podobně jako Gervais píše uvěřitelné situace a postavy, které pobaví i dojmou, kterým divák musí fandit a často se s nima ztotožňuje. Obsazení je tentokrát perfektní, hlavně Billovi konečně pořádnou roli fakt přeju. Navzdory komediální rovině je film především o vyrovnání se s žalem, o dospívání, přijmutí zodpovědnosti za svůj život, nalezení sebe sama a v neposlední řadě je taky vyznáním lásky rodné hroudě, v tomto případě Staten Islandu, odkud Davidson pochází. Nicméně na čsfd zůstane nepochybně nedoceněný a v dohledné době skončí jako zbytek režisérovy tvorby v modrém.