santiamén

SPOILER: Vizuálně je snímek sice víc než zdařilý, ale po scénáristické stránce naprosto selhal. Pod nálepku voodoo a černé magie se dá podle tvůrců asi schovat cokoli. Největší počet kuřat na jeden film v jeho historii a bohužel i poměrně průměrný Robert De Niro. Závěr je navíc tak směšný, že evokuje spíš nedělní pohádkovou produkci ČT1. Velké zklamání.

Z australských seriálů, zdá se mi, vždycky vyleze takový nemastný neslaný průměr. Please Like Me na mě působí jako poněkud křečovitá snaha vytvořit správně ulítlé charaktery, ale kupodivu jsou do jednoho naprosto nezajímaví. Pokud se mělo jednat o jakousi parodii na telenovely (homosexualita, deprese a pokusy o sebevraždu, předstírané těhotenství), něco se tvůrcům nepovedlo.

Za nejoriginálnější úvodní titulky v historii kinematografie nemůžu jinak než čtyři hvězdy.

Nedodíváno. Bohužel je na tomto seriálu znát doba vzniku, remake mě bavil víc.

Hlavní ženská představitelka, její border kolie Fila a nádherná černobílá kamera jsou dostatečným důvodem, proč si tento poetický polský snímek pustit. Trochu ke škodě je i poněkud černobílá zápletka, kterou lze předvídat už v první třetině, i přesto je však Pora umierać filmem, který má co sdělit a daří se mu to i s nádavkem kouzelné atmosféry.

Snímek zaslouží vyzdvihnout především pro skvělý soundtrack a nepřekonatelnou roli Roberta Benigniho, který tradičně srší charismatem a vůbec je naprosto neodolatelný. "Very strange mother my mother."

Stephen rozhodně bez Rickyho nic neztrácí, naopak jde z každého záběru vidět, proč tihle dva dlouhé roky spolupracují. Hello Ladies hodně připomíná Life's Too Short nebo Extras právě v postavě často arogantního a sobeckého hlavního hrdiny, který rád míří mimo svou ligu a nalhává si, že má na víc, než ty obyčejné nuly kolem. Stejně jako ve zbytku tvorby Gervaise a Merchanta má ovšem bolestně reálné momenty, kdy se člověku stáhne hrdlo a nemůže než ocenit talent kombinovat absurdní komedii s dojemným dramatem. Jak už bylo řečeno, hodnocení na IMDb v tomto případě vypovídá o kvalitě seriálu z produkce HBO víc.

Minimalistické až moc. Neurazí, nenadchne, sympatičtí herci, nezáživná "zápletka", scénář tak ze života, že člověku fakt stačí zajít za roh na jedno a neztrácet 95 minut času zíráním na hyperrealistický indie pokus.

Příjemné překvapení, po dlouhé době "feel good movie", navíc Vince Vaughn bez fekálních a infantilních vtipů se cení. Originální námět (původní Starbuck jsem neviděla) se podařilo podat bez hektolitrů hollywoodského patosu, takže spokojenost.

Jak mě první díl příjemně překvapil, druhý mě naprosto zklamal. Přesně ten druh "humoru", kdy je mi za tvůrce trapně. Lehkost zmizela, většina vtipů je násilně vynucená a křečovitá.