Stanica Soul

Animace a obecně grafická stránka filmu „Stanice Soul“ je prvek, který nemusí sednout každému divákovi, ale zároveň je to stránka, která zaujme. A co si budeme povídat, animace byla zvolena tak, aby ani tímto způsobem nedošlo k žádnému zjemnění. Film je pořád drsný a jsou zde scény, z kterých bude mrazit. Ne, není to nic převratného v zombie žánru, ale je to zajímavá cesta. (30.01.2017)

Do třetice všeho zlého. Korejský horor v poslední době prožívá období temna a po komediální taškařici Gokseong či krajně nezáživném Train to Busan přichází rána z milosti v podobě ošklivě animovaného Seoul Station, který tuto korejskou hororovou agonii roku 2016 konečně ukončil. Jakožto zdejší hororový expert bych panu režisérovi Sang-ho Yeonovi doporučil, aby se raději věnoval sociálním dramatům a vyvaroval se těchto naivních pokusů o jejich propojení s hororem. Seoul Station totiž nemá opravdovému fanouškovi hororu co nabídnout. Atmosféra zcela absentuje. Kromě již zmíněné nepovedené animace pak diváka otravuje i přílišná ukřičenost dialogů či afektované chování jednotlivých postav. Závažné nedostatky lze spatřovat i v práci s kontinuitou prostředí. Na první pohled liduprázdný a především zcela poklidný Soul příběhu na uvěřitelnosti jistě nepřidává. Uděluji silnější jednu hvězdu a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (09.01.2017)

Neumírej, doprdele! Dlužíš mi prachy! Socky v socce. Povedený návrat k zombiím jako metafoře odcizení z konzumu, plus propracovaná ilustrace institucionálního zla a nebezpečné nerovnosti. Hye-sun a Ki-woong zápolí o přežití na hranici kuplířství a prostituce, jiní marně shánějí pro své blízké základní ošetření, to vše v podhoubí zářivého luxusu pro nemnoho vyvolených. Jestliže Romerovy sůvy se bez duše potácely obchoďákem, reakce nešťastníků ze stanice Soul jsou prudší. Jak zápas o přežití přituhuje, nevyhnutelně se ukazuje, že stát se nelítostnou zombie je vlastně logická odpověď. Kdybych se měl kam vrátit, nikdy bych nebyl ve stanici Soul. (21.01.2017)

Překvapivě zajímavý počin.. Dost oceňuju ten sociálně kritický motiv prostupující celým filmem.. Korejci tady totiž posunuli zombie subžánr z tradiční kritiky konzumu do kritiky společnosti která se nezajímá o existenciální potíže jednotlivce, nebo klidně i celé vyloučené komunity.. Je to dobře nakreslené a ve své jednoduchosti poměrně nápaditě napsané (překvapilo, že se to nakonec vyvrbilo dost jinak než bych předpokládal..) ... Zásadní nedostatek vidím především v dynamice(?) animace, kdy má jeden pocit, že postavy s obrnou ranila mrtvička.. Jsou to takové ty situace, kdy postava kterou honí zombík upadne a následně nesmyslně pomalu vstává, ještě si dvakrát oddechne, koukne doprava, koukne doleva (zombík se mezitím ze zadu rychle řítí) a teprve pak utíká dál.. Zní to jako pičovina, ale mě to trhalo žíly tak moc, že tady nakonec tu čtvrtou rudou hvězdu nedokopnu.. (06.11.2019)

5.5/10 Údajně prequel k Vlaku do Pusanu, ale pojítko vidím jedině v zemi původu a v tematice. Stanice Soul má o dost pomalejší tempo a přece jenom nepřichází v zombie subžánru s ničím novým, i když neobvyklé je už samotné animované zpracování. Scénář je v podstatě společenskokritická agitka napasovaná do tradičního zombie vzorce. Na můj vkus tak film moc tlačí na pilu, protože nebýt zombie akce, připadala bych si jako při sledování pohádky pro děti vzhledem k tomu, jak jsou tu všechny postavy černobílé. V příběhové rovině tak vítězí jednoduchá vztahová linie otce a dcery ve Vlaku do Pusanu. Nicméně oceňuju animované zombie a nemůžu říct, že bych se nebavila. Škála pro posery: V rámci žánru klasika, navíc animovaná. Spíš napínavé než děsivé. (16.04.2021)