kajas

Možná byla chyba dívat se v osudný večer nejdříve na "Hady v letadle", protože tenhle známý zvířecí horor mi nepřišel ani tolik zábavný, ani tolik ujetý. Postavy mě absolutně nezajímaly, malinkou výjimku tvořil pouze deratizátor Johna Goodmana. K pavoukům chovám už odmalička odpor, což se po zhlédnutí ještě umocnilo. Už ne, díky.

Béčková blbinka, ale áčkový a za všech okolností cool Samuel L. Jackson. Kdyby se vynechalo úvodních dvacet minut, hodnotila bych možná ještě výš.

A já bláhová jsem si doteď myslela, že "Dávej, ber" je další hitovka Michala Davida... tady už není Vaculík ten roztomilý lamač dívčích srdcí, s Tofim ale vytvořili sympatickou dvojku mladíků, kteří byli podvedeni a se svými protivníky dokázali parádně zatočit. Nejlepší byly scény kolem pana kunsthistorika a jeho nábytku :).

Film, na který se moje maminka odmítá podívat znovu, protože ji závěr vždycky rozpláče. Pointu jsem tedy znala už dlouhá léta před prvním zhlédnutím a chtěla jsem si užít i zbytek romantického příběhu, jenže tu zamilovanost jsem bohužel věřila pouze jednomu z páru. Cage se do role roztomilého anděla Setha hodil, Meg Ryan její křehké hrdinky moc nežeru. Hudba ale byla nebesky krásná.

Tahle hororová klasika mi bohužel vůbec nesedla a úplně nejvíc jsem přála smrt té rozhlasové moderátorce (možná to bylo způsobeno dabingem, ale ta ženština mi neskutečně pila krev). Pochválit tak můžu jedině Carpenterovu hudbu.

Další z filmových příspěvků o tom, že česká politika je prohnilá až běda. Trvá poměrně dlouho, než se jako divák trochu zorientujete v množství jmen a motivů. Také jsem si nebyla jistá realističností některých situací - napíchnuté mobily všech postav, sledování snad úplně všech kamer v pražských ulicích atd. Oba díly jsou ale na velmi dobré technické úrovni a herci rovněž nezklamali. "Malý skok pro člověka, velký skok pro naši politiku."

Začátek nevypadá vůbec zle. Trochu rozevlátá česká rodina se vrací z dovolené a v Praze se potkává se sovětskými tanky. Takže další film o vyrovnávání se s totalitním režimem... Postavy maminky i obou dospívajících dcer jsou napsané i zahrané velmi dobře, jejich příběh se ale rozpadá do epizodek s různými "tatínky" (jestli měl být předobrazem pro postavu Ondry Vetchého opravdu Václav Havel, tak to tedy byla hodně smutná parodie) a film tak subjektivně trvá mnohem déle než dvě hodiny. Za herecké výkony ale hvězdičku přidávám.

Standardní slavnostní večer bohužel poznamenal naprosto tristní moderátorský výkon Miroslava Hanuše, který měl sice frak, ale na schopnosti a vtip tradičního dua Havelka + Plodková neměl ani náhodou. Líbila se mi ale anketa kritiků o nejlepší film porevoluční kinematografie (i když bych žebříček sama poskládala jinak). No, slabá záplata.

Dříve "pouhý" reklamní režisér Ivan Zachariáš vyrazil před třemi lety všem dech atmosférickou "Pustinou" a na 30. výročí sametové revoluce se pochlubil s další seriálovou peckou. Je zásadní dívat se na tento seriál opravdu pozorně, protože zdánlivě nepodstatný detail může později znamenat důležitou informaci. Rozhodně také doporučuji podívat se na těch šest epizod v co nejrychlejším sledu, aby vám neunikly některé souvislosti. Minisérii bych možná o jeden díl zkrátila, ale ta skličující atmosféra vás nenechá vydechnout ani v úplném závěru... P. S. Více než ústřední herecký pár Pauhofová + Myšička mě zaujali "kluci" Hofmann (jak jinak), Vlasák, Lněnička a pro mě dosud neznámý David Nykl. "Oni se ještě bojej nás a my se už bojíme jich."

Americká herečka a zpěvačka Judy Garland je filmovým divákům nejvíc známá z klasiky "Čaroděj ze země Oz". Tehdy jí bylo pouhých 17 let, ale ve světě showbusinessu se pohybovala už od útlého dětství. Byla pětkrát vdaná, měla tři děti a celoživotně se potýkala se závislostí na lécích a alkoholu. Tyto základní informace jsem se o Judy dočetla na Wikipedii, protože životopisný film o jejím osudu mi bohužel mnoho otázek nezodpověděl. Titulní role se sice ujala velmi dobrá Renée (kterou pravděpodobně nepoznáte), snímek se ale věnuje převážně období před a během zpěvaččina koncertního turné v roce 1968, zobrazuje Judy jako zlomenou bytost snažící se na poslední chvíli vzchopit a z jejího předchozího života se mnoho nedozvíme. Přitom těch několik flashbacků do natáčení "Čaroděje" (kdy mladé Judy nedovolili pomalu ani pauzu na oběd) dávalo tušit, že materiálu ke zfilmování by bylo mnohem víc. Promarněný potenciál.