kajas

Na film o tom, kterak se z naivní a nepoučitelné nány stala sobecká manipulativní mrcha, jsem se podívala spíš ze zvědavosti a vůbec jsem nepočítala s tím, že by se mi mohl líbit. První polovina skutečně postrádala nějaký dramatický oblouk, ale když začala hlavní hrdinka střídat chlapy jako na běžícím pásu, začala jsem se jejími eskapádami vlastně docela bavit. A Vašut jako páv se nedá zapomenout.

Oslavu paní Pilarové a jejích písní mohla televize pojmout i jiným způsobem, například obyčejným střihovým pořadem. Tohle dílo se totiž až na několik slušných pěveckých výkonů (samozřejmě od Moniky Absolonové a také od ústředního dua Cmuntová + Havel) příliš nepovedlo.

V životě by mě nenapadlo, že se budu tak těšit na moment, kdy se uvelebím na gauči a budu hodinu sledovat partičku lidí, která se snaží něco upéct. Jenže jsem ze zvědavosti zkusila první díl a už jsem byla lapena do sítě. Kombinace povětšinou sympatických soutěžících, kteří se nebáli pomáhat svým soupeřům, s tím související pohodičkové atmosféry a spousty dobrého sladkého jídla prostě vyšla ČT na jedničku. Slintala jsem, fandila jsem a nebudu chybět ani u plánované druhé řady. Hvězdička dolů za moderátory a za ty ošklivé chlebíčky, které se do finálového boje vůbec nehodily. Update po druhé sérii: Kromě výměny porotců by opravdu bodla i výměna moderátorů (a to s Koptou jinde nemám problém). Kontroverzní bylo bohužel i vyhlášení vítězky, které si Česká televize musela v následujících dnech ospravedlnit výkladem pravidel soutěže, o kterých doposud nebyla ani zmínka. Docela blamáž. Edit 2024: Po třetí sérii musím opět zvednout. Když dostatečně ignorujete moderátorské vsuvky a soustředíte se jenom na cukrářské kouzlení, nemůžete být zklamaní. Vojta je samozřejmě největší objev historie soutěže.

Porevoluční WTF klasika plná přehrávání, šílené hudby, nechtěně humorných scén, rasismu a špatného porna. Člověk si aspoň udělá obrázek o tom, co se tady po pádu komunismu mohlo točit.

Ve vší úctě k panu Krobotovi, jehož herecký projev zbožňuju, tohle bylo snad ještě horší než všechny české "romantické komedie" posledních let. Kdyby se všechny postavy na závěr chytily za ruce a spáchaly hromadnou sebevraždu, bylo by mi to jedno a ještě bych jim možná zatleskala. Velká špaténka.

Velkou mezeru ve vzdělání jsem bohužel dohnala v pozdějším věku, než by bylo záhodno. Jsem přesvědčená, že kdybych tuhle klasiku viděla v dětském věku, byla bych nadšená stejně jako většina zdejších uživatelů. Optikou dospěláka ale nemůžu hodnotit lépe. Aby mě nerozesmutnila smrt zvířete, to už je co říct. Postavy (až na Falca, samozřejmě) mi vůbec nepřirostly k srdci Tak třeba jednou s vlastními dětmi...

Stejně jako minulý rok velmi důstojné předávání cen, které ale bohužel nenabídlo příliš zapamatováníhodných momentů. Koptovi se opět povedla úvodní znělka a potěšily také některé projevy vítězů a výstupy předávajících. Příklady za všechny - roztomile dojatá Klára Melíšková a za všech okolností pokorný Václav Marhoul. Spokojenost.

Dlouhodobá mediální kampaň v kombinaci se známým jménem jednoho z režisérů udělala svoje. V síti se během prvního týdne v kinech stal nejúspěšnějším dokumentem české historie a já mu to moc přeju. Během projekce jsem se spolu s ostatními diváky nasmála víc než při sebelepší komedii, protože je neuvěřitelné, jaké argumenty sexuální predátoři používají - bolestivé vracení semene zpátky do těla, když slečna neukáže prsa, bylo asi top. Při závěrečné osobní konfrontaci s jedním z pánů mě ale mrazilo při pomyšlení, že se tito lidé ve většině případů necítí provinile, protože je to přece vina dětí a jejich rodičů. Moc moc důležitý projekt.

Whannellův nový snímek by mi asi uniknul, nebýt příznivých recenzí a možnosti projekce zdarma. To by ale byla velká škoda. Zaujaly mě totiž už úvodní titulky - jména tvůrců "šplouchají" spolu s vlnami na útes, u kterého stojí luxusní sídlo a v němž bydlí hlavní hrdinka. Ta ale hned v prvních minutách z domu (a od partnera psychopata) utíká a schová se u rodinného přítele. Donese se k ní zpráva, že její přítel spáchal sebevraždu, mohla by tedy začít nový život, to se jí ale moc nedaří. Má totiž totálně podlomenou psychiku a nikdo jí nevěří, že je agresor možná stále naživu. Nebo je všechno úplně jinak? Whannell buduje správně tísnivou atmosféru, nesnížil se ke zbytečným lekačkám a stejně jako v nedávném "Doktorovi Spánek" klade důraz na psychologii ústřední postavy a na její vyrovnávání se s prožitými traumaty. Když jsou ale karty vyloženy na stůl, stane se z filmu skoro až akční výplach, který postrádá napětí. Chválím ovšem nápaditost, herecké výkony (Elisabeth Moss má hodně specifický výraz, který mi třeba v "Příběhu služebnice" hrozně vadí, ale tady naštěstí ne) a taky hudbu. Stojí za vidění.

I přes účast dobrých herců docela bída. Přehlídku nesympatických karikatur na skutečné lidi zachraňuje postava Jany Švandové a její rozhlasový pořad Buď mrcha. Dortová bitva to ale zase zabila a od jedné hvězdičky mě tak dělil jen krůček. Se Svobodou to jde po zábavném "Hodinovém manželovi" z kopce.