J.Lajner

Životní dílo spisovatelky Mary Shelley „znásilněné“ audiovizuálním obžerstvím a duševními pochody řeckého mimozemšťana. Metafyzická odysea sondující ženskou sexualitu, nezávislost a základní principy humanismu. Fyzicky angažované herectví Emmy Stone sleduje barvitou cestu hrdinky Belly Baxter. Sotva mluvící a trhaně se pohybující dívky z laboratoře, která podnikne spektakulární dobrodružství dychtivého samouka, aby se stala dokonalou verzí samostatné ženy. S aktuálními Chudáčky našel Lanthimos vyvážený kompromis mezi čistokrevným uměním a komerční kinematografií. Dokázal úplně to samé, co před lety dánský režisér Nicolas Winding Refn ve filmu Drive (2011), který byl také divácky vstřícný, ale zároveň nepopíral režisérův specifický rukopis osvojený ve změti špinavých kodaňských ulic. Yorgos Lanthimos se ocitl na tvůrčí křižovatce. Ačkoliv se v jeho novince opakují totožné režijní vzorce a tematické nápady, vše je nyní daleko větší a především lépe stravitelné. Svým budoucím počinem se režisér buď vrátí ke kořenům, čímž dost možná skončí v bizarním bludišti svých vizí, podobně jako zmiňovaný Refn. Může ovšem pokračovat v nově nastaveném kurzu a přiblížit se k branám komerční kinematografie až nadoraz. Doufám v druhou možnost. Bizarních, lehce cynických snímků s originálním humorem je jako šafránu. Lanthimos úspěšně dokazuje, že může zůstat svůj a přitom servírovat divácky zajímavé filmy. Soft-porno, komedie, sci-fi i drama. Snímkem Chudáčci překročil řecký mimozemšťan Yorgos Lanthimos pomyslný Rubikon. Odstranil přebytečnou vatu i línou statickou kameru a výsledek potunil úžasnou výpravou, kterou zdobí životní výkon Emmy Stone. Více.

Parádní ponurá atmosféra. Batman je konečně tím temným detektivem z komiksových sešitů, nežli superhrdinou, co sestřeluje tanky holou pěstí. Jenže. Strašně se to táhne, je to dost nudný a průměrný příběh nedokáže obhájit tu obludnou stopáž. Těch několik akčních mikro sekvencí je sice fajn, ale tyhle cool momenty výsledný dojem nijak nemění. Škoda. Čekal jsem Sedm v komiksových kulisách. Dostal jsem jen ty kulisy.

Zapadlý giallo thriller s notnou dávkou krve, mystéria a hromadou ošklivě zabitých obětí. Španělé na italskou školu sice nemají, ale vydloubané oči a řady odhalených dámských hrudí naleznete i zde. Pro milovníky zapadlých filmových rarit učiněný unikát! Pro ostatní zájemce malé varování: Pomalý rozjezd, úsměvné herecké výkony a laciné provedení „gore“ efektů.

Novodobá vánoční klasika? Neurotický profesor, truchlící školní kuchařka a na všechno naštvaný student. Tahle zvláštní „rodinka“ musí trávit vánoční svátky spolu, pod sněhem zavátou internátní školou. Pod termínem „sentimentální kýč“ si můžeme představit cokoliv, ale jsem si naprosto jistý, že snímek Zimní prázdniny (2023), prodchnutý životními pravdami a nadějí na lepší zítřky, mezi takové případy nepatří.  Závěr aktuálního filmového počinu z dílny Alexandera Payna, se dá vzhledem k archetypální podstatě užitých vyprávěcích šablon a všudypřítomného vánočního symbolismu s klidem odhadnout po první půlhodince. Jenže šikovný režisér je nesmírně rafinovaný ve způsobu, jakým postavám uděluje životní lekce, čímž vynalézavě obchází jinak předvídatelné dějové zvraty. Plně se tak drží notoricky známé teze vypovídající o tom, že život je sám o sobě krajně nepředvídatelným dobrodružstvím s jedinou jistotou, v podobě cílové destinace, kde jsme si bez rozdílu všichni rovni. Sehraný tým okolo Alexandera Payna zná všechna ohraná klišé takových příběhů. Tvůrci je nepopírají, nemají to zapotřebí. Pouze je vkládají do životních pravd. Takových těch univerzálně platných pravd prověřených mnoha a mnoha omyly. Udělat správné rozhodnutí, to není jen tak. Každému se na cestě hodí třeba i ten nejméně pravděpodobný člověk, který nečekaně přehodí kurs, chrstne vám štiplavou pravdu do tváře, pomůže pochopit, kým ve skutečnosti jste, nebo vám umožní nalézt vnitřní mír. Zimní prázdniny jsou filmem o lidech, kterým budete upřímně fandit, a které si možná ztotožníte s někým, koho denně potkáváte. Více.

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) jsou typickým velkofilmem klasického střihu, který svou sílu čerpá výhradně z vyzrálé filmařiny, hereckých výkonů a scénáře. Žádné počítačem vygenerované omalovánky, ani snaha o kýčovitý patriotismus, ale dusivé drama s umrlčím tempem a plejádou odpudivých, morálně zvrácených postav. Zkrátka starý dobrý Scorsese a jeho oblíbené mapování vzestupu i pádu jedné pochybné organizace. V tomto případě se však o slovo nehlásí archetypy prohnaných mafiánů, ale obchodníci, kteří si pro získání lukrativních pozemků neváhají zašpinit ruce od krve. Ano. Stopáž je vražedná a umím si představit několik ostřejších škrtů v rámci lepší ucelenosti. Sledování filmu je také značnou výzvou, neboť strávit více než dvě stě minut v panoptiku odpudivých postav opravdu není snadné. Není zde téměř jediná postava, které by divák mohl fandit, natož se s ní ztotožnit. Rovněž je nutné zohlednit, že Scorsese nepřináší nic nového nebo snad objeveného. To vše jsou ale spíše malichernosti, které na celkovou kvalitu filmu nemají takřka žádný vliv. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou obrovským filmem, poctou starému Hollywoodu i krvavým svědectvím o černé etapě amerických dějin. Nevšední zážitek vykoupený diváckou trpělivostí. Více.

Klidně Bakaláře ignorujte pokud k tomu máte jakékoliv etické či osobní výhrady, ale tuto konkrétní epizodu si nenechte proklouznout mezi prsty. Nejde jen o prvotřídní herectví pana Donutila, ale především o obsah a poselství celé povídky.

Naprosto strhující úvod, který vám zaručeně zvedne tepovou frekvenci. Jedna z nejlépe zpracovaných survival sekvencí, jaké jsem za svůj život viděl. Bohužel jde zároveň o vrchol celého filmu. Od tohoto bodu, začne přímka kvality postupně klesat. Jedna nelogičnost střídá druhou, postavy se chovají debilně a dialogy nepříjemně šustí papírem. Jednoznačně promarněný potenciál.

Nechápu úlohu Mišíka. Proč tam je? Působí jako rušivý element, pěst na oko, co narušuje tu zatuchlou socialistickou atmosféru. Jinak bez výhrad.

Sexuální predátor a sériový vrah Ted Bundy seděl za katrem. Jeho evropský „kolega“ Jack Unterweger rovněž, a rakouský sólový zpěvák a skladatel Falco přemýšlel, o čem bude jeho další hit, ke kterému měl zatím jen hudební podkres. Na základě ohavných skutků skutečných sexuálních predátorů, vznikla bolestná tryzna o znásilnění - Jeanny. Problém nespočíval v užitém tématu. Obrovskou vlnu kontroverze a plošného stahování písně z rádií, způsobil především fakt, že text je vyprávěn z pozice útočníka, který celou událost popisuje relativně „romantickým“ způsobem. Filmový videoklip natočil režisér Highlandera (1986) Russell Mulcahy. Permanentní déšť, cigaretový kouř, dlouhé kabáty a tajemný muž v klobouku, co pozoruje své budoucí ženské oběti. Ozvláštnit znepokojivé téma atmosférou noirových snímku, byl nevšední tah, který klipu zaručil nesmrtelnost. Už úvodní narážka na horor Psycho (1960) dává tušit, že Falco o konceptu hudebního videa důkladně přemýšlel. O klipu a samotné písni Jeanny si můžeme myslet co chceme, ale nikdo nemůže rakouskému hudebníkovi upřít originalitu: „Je chladno, musíme odsud, pojď. Máš rozmazanou rtěnku. Koupila sis jí a já jsem tě u toho sledoval. Příliš rudé na tvých plných rtech. Řekla jsi: „Nech mě na pokoji!“ Ale já jsem tě prokoukl. Oči řeknou daleko víc než slova. Přece mě potřebuješ, hmm? Všichni ví, že jsme ode dneška spolu. Už je slyším. Přicházejí! Přicházejí, aby si tě odvedly. Nenajdou tě. Nikdo tě nenajde! Zůstaneš navždy se mnou!“

Perfektně vysoustružený kus dokumentaristické práce. Nahlédnout pod roušku jedné nezapomenutelné noci, kdy ty největší hvězdy světové pop-music osmdesátých let odložili svá ega a udělali dobrou věc, je nesmírně fascinující. Průvodci dokumentem - tedy ti, kteří tehdy byli reálně u toho - jsou navíc výborní vypravěči, které je radost poslouchat. Lionel Richie a zábavné historky z domácnosti Michaela Jacksona, kde spolu svádějí boje exotická domácí zvířata. Bruce Springsteen se svou věčně dobrou náladou a upřímností. Zlobivá holka z osmdesátek Cyndi Lauper, která po letech vzpomíná na magický zážitek ve společnosti skvělých zpěváků atd. Dokument má skvělé tempo, švih, špetku napětí (opravdu) a vyzařuje pozitivní energii, jež vyváží i ten patos v samotném závěru. Takto má vypadat informacemi nadupaný dokument moderního střihu, a takto mají vypadat slavní umělci. Umělci, nikoliv vypatlaná hovada s IQ zlomené motyky, co si chodí do klece vzájemně válcovat držky v rámci zvýšení sledovanosti svých virtuálních kanálů.