J.Lajner

Trochu mi zážitek narušují ty komediální vsuvky (návštěva budoucích zdravotních sester), ale jinak jde o zajímavý mix „zaoceánských“ režijních postupů a zasmrádlé socialistické atmosféry. Dialogy parádní a hlavní představitel si dokonce osvojil některé pohyby i intonační rétoriku skutečného Markoviče. Ani ultraslizák Mišík mi tady moc nevadí, a to už je co říct. Slušný start.

Kult, který částečně formoval mou osobnost. Uragán pamětihodných hlášek balancujících na hranici mezi trapností a nadčasovostí. Fenomén mezi televizními projekty, jehož dokonalost se odráží v každém nedokonalém záběru. Detailní zákulisní story a rozbor seriálu zde.

Patrně výjimka, která potvrzuje pravidlo. Globálně uznávaný fenomén a zároveň filmový mezník, k jakému jsem si nikdy nedokázal najít cestu. Důvody mám dva. Prosťáček se sníženým IQ, který se nás snaží přesvědčit o tom, že stačí býti debilem a svět vám bude automaticky ležet u nohou. Druhým důvodem je promiskuitní běhna, která netuší, co chtít od života a tak svůj potenciál utápí v drogách, alkoholu a hromadě různobarevných pánských přirození, aby nakonec - když jí zubatá klepe na dveře - dala šanci bezelstnému retardovi a tím si zajistila vykoupení (nebo tak něco). Ne. Ani přes výborné technické zpracování nemohu velebit film, kde mi tolik vadí přítomnost dvou hlavních postav.

Relativně tuctový film opisující 100x viděnou šablonu. Těžce předvídatelný kousek, který nad průměr zvedá výborně odehraná „záporná“ postava. Nebýt Meryl Streep, šel bych s hodnocením níž.

Ještě mnoho let před tím, než prostřednictvím akční pecky Nebezpečná rychlost (1994) skončil Keanu Reeves na palubě divokého autobusu, přišel režisér Andrej Končalovskij s obdobně laděným filmem. Shodné body můžeme nalézt především v neúnavném tempu, adrenalinových pasážích a motivu o dopravním prostředku, který nemůže zastavit. Oba snímky prezentují vlastní pohled na stroj řítící se do záhuby, ale Končalovskij svou pozornost obrací spíše na dynamika uvnitř kabiny vlaku, než na opulentní atrakce ve vnějším prostoru. Díky tomu není Splašený vlak jen standardní akční podívanou, ale nabízí nám i něco k zamyšlení. První akční filmy stavěly do popředí své hlavní postavy a jejich motivace. Teprve osmdesátá léta začala akční hrdiny využívat jako nástroj k prezentaci opulentních akčních efektů.  Končalovskij naznačil, že existují i jiné cesty a režiséři typu Richarda Donnera či Johna McTiernana pozvedli jeho myšlenky na zcela novou úroveň. Splašený vlak trochu zestárl po technické stránce, ale jeho univerzální myšlenkový přesah zůstává platný i dnes. Skoro jako kdyby film chránila nepropustná ledová krusta. Splašený vlak pracuje s motivy násilí a pomsty, ale také nám říká, že touha po vnitřním míru je vlastní i morálně rozpolceným vyvrhelům. Více.

Alan Rickman.

Možná příliš dlouhý, místy odtažitě chladný, ale především působivý příběh o tom, jak to může dopadnout, když manželské spory a existenční krize zajdou příliš daleko. Více.

Za soft rockový song „Stripper“ přihazuji jednu hvězdu navíc. Konzervativní hororová pohádka o třech dějstvích s výjimečnými osobnostmi stříbrného plátna. Kus dětství, kus nostalgie. Poslední povídka jednoznačně vede a dokáže vyděsit i dnes. Pro milovníky formátu krátkých strašidelných povídek - povinnost.

Klasický příběh o tom, jak Pavel Trávníček s Libuškou Šafránkovou ke štěstí přišli. A také o jedné zlé maceše s morálkou nacistické dozorkyně, bizarním tanečku uvnitř zámku a rovněž šerosleposti renesančních jinochů, neboť stačilo, když si tehdy žena nasadila mysliveckou hučku a hned budila dojem dokonalého kosiče vysoké zvěře. Dělám si samozřejmě trochu srandu, ale legendární filmovou pohádku Tři oříšky pro Popelku (1973) bere prakticky každý Čech jako absolutní součást naší popkultury a novodobé historie. Pokud něco berete tolik osobně, pomalu jako kus vlastního majetku, můžete si z toho dělat i láskyplnou srandu. Filmový počin převážně komediálního režiséra Václava Vorlíčka je dokonalým synonymem pro slovo tradice. Právě tradice, návyky a rituály jsou fascinující tím, že se v průběhu časů staly natolik nezávislé, až je těžké odhadnout, kde je vlastně zakořeněn jejich počátek. Vůbec přitom nezáleží na tom, zdali se bavíme o tradicích společenských, náboženských, nebo těch filmových. Můj retro pohled zde.

Když už doporučit klip, tak rovnou takový, který má filmové kvality, dokázal posunout hranice hudebního videa o level výš a etabloval pro formát videoklipů zcela nová pravidla. Inu, kdo tehdy za oceánem nesledoval MTV, jako by nebyl. Ač jsem duší metalista a fanda chladné industriální hudby, tak nemohu Jacksonovi upřít vizionářského ducha a smysl pro perfekcionismus. Angažovat pro videoklip k titulní skladbě nejprodávanějšího alba všech dob režiséra převážně hororových filmů, byl geniální tah. Tehdy velice neotřelý nápad uchopil režisér John Landis (Americký vlkodlak v Londýně 1981) za správný konec. Nehledě na to, že se v osmdesátých letech nacházel ve výborné tvůrčí formě. Vznikla tak čtrnáctiminutová pocta hororovým filmům, postavená na geniální taneční kreaci, nápadité kameře, velice zdařilých maskách a praktických efektech. Legenda říká, že John Landis se roku 1983 nacházel v Londýně, když mu z USA ve dvě v noci volal fanoušek hororových filmů Michael Jackson, který jaksi zapomněl na časový posun. Rozespalý režisér potvrdil, že skoro rok starou skladbu zná, ačkoliv ji nikdy neslyšel. Na nabídku kývl ovšem na oplátku požadoval, aby hudební video mohl pojmout v rovině malého filmu. Jackson nadšeně souhlasil a začalo přepisování hudebních dějin. Výsledný čtrnáct minut trvající film navždy změnil podobu hudebních videí. V důsledku ale dosáhl i na daleko vyšší metu, jelikož přesáhl rámec „pouhého“ videoklipu a stal se kulturním fenoménem. Jestliže počátkem osmdesátých let byla tvorba hudebních videoklipů záležitostí malých domácích průmyslů (především v Británii a USA), Thriller vše přetavil v plnohodnotný byznys, který interpretovi může zajistit daleko vyšší prodeje hudebních nosičů. Thriller rovněž zasáhl do průmyslu s VHS distribucí, protože fanoušci odmítali sedět u televizorů a čekat až se jejich milované video znovu objeví.  Thriller byl tedy v důsledku prvním hudebním videoklipem vydaným na oficiální VHS kazetě a rovněž díky němu vznikl dokumentární subžánr „making of“, mapujících vznik konkrétních (nejen) hudebních videí. Slavný videoklip navždy zpečetil reputaci MTV jako nové kulturní síly a spustil lavinovou revoluci v produkci hudebních videí. PS: Z Michaela měnícího se ve vlkodlaka uprostřed temného lesa, jde opravdu strach 🙂