J.Lajner

Emoční granát, jehož střepiny proniknou hluboko do vašich srdcí. Více.

Příliš uspěchané a v souvislosti s polidštěním Joela, rovněž trochu nevěrohodné. Ve finálním důsledku, ale závěr funguje tak jak má a jsem rád, že tenhle projekt vznikl. Doufám, že během adaptace druhého, značně kontroverzního dílu, neztratí tvůrci koule. Budou je totiž rozhodně potřebovat!

Filmů s postapokalyptickou a válečnou tematikou vzniklo v průběhu desetiletí bezpočet, ale existuje i hrstka takových, jejichž intenzivní účinek vám dokáže totálně rozhodit vnitřní čakry a přivodit neklidné spaní. Do této kategorie spadá i spekulativní televizní snímek z produkce britské společnosti BBC Vlákna (1984), který nám zkázonosné důsledky atomové války servíruje bez patosu a s neuvěřitelným smyslem pro autentičnost. Každý mladý člověk, který chce zjistit, proč byla generace X tak cynická, by se měl na Vlákna povinně podívat, aby pochopil, jakou budoucnost si lidé tehdy malovali. Všichni v osmdesátých letech žili ve strachu z jaderné války. Vlákna jsou bez nadsázky jedním z nejúčinnějších vyjádření tohoto strachu, jaká se kdy objevila. Více.

Pokud existují nějaké žebříčky nejpodivnějších filmů všech dob, jsem si celkem jist, že surrealistická vichřice Begotten (1990) se s přehledem vždy vydrápe minimálně do prvních tří čelných pozic. Nezpochybnitelná vnitřní síla tohoto díla zůstala i více než třicet let od své premiéry neměnná. Stále jde o směsici znepokojivých černobílých obrazů, které drásají mysl nebohých pozorovatelů svou syrovostí a vizuální respektive významovou nejednoznačností. Jakoby stál Begotten uvnitř uzamčené časové kapsle, na kterou okolní události, společenské proměny ani vývoj kinematografie nemají absolutně žádný vliv. Film je to dokonce natolik osobitý, že povýšeně odmítá jakékoliv žánrové zařazení, byť se jej někteří nepoddajní horlivci umíněně snaží uvěznit do hororové škatulky. Já osobně dokážu žít s tím, že jde zkrátka o jedinečný audiovizuální experiment s myšlenkovým přesahem, který však od sebe svým odpudivým šarmem odhání téměř všechny zvědavce. Pokud dokážete proniknout skrze nános slizu, proplést se změtí zatuchlých podzemních kobek a zapálenou loučí porazíte okolní temnotu, tak vám možná tahle zhmotněná noční můra poodhalí kousek ze svého tajemství. Více.

Jsem si naprosto jistý, že raná image Paľa Habery definitivně vykrystalizovala až poté, co zhlédl Smrtelnou kořist! Není to chytrý film, ani dobře udělaný film, ale rozhodně je zábavný a ze své tuposti dělá přednost. Pokud si toužíte odpočinout od náročné filmařiny, případně hledáte prostoduché povyražení na jedno použití, pak neváhejte ani vteřinu. Mike Danton již netrpělivě čeká. Více.

Tajné dveře se za ní zavřely. Pomalu kráčí potemnělou chodbou, jejíž zdi zdobí zvláštní ornamenty a tajuplné znaky. Schová se za sametovou plentu a pozoruje dění ve vzdálené místnosti. Černý sabat nabírá na intenzitě, místnost olizuje modré světlo z blesků, které bičují noční oblohu. Zevnitř se linou zlé kletby a zaklínadla vzývající moc černé magie. Z té scenérie jí tuhne krev v žilách a strachy začne lapat po dechu. Vedle sebe náhle spatří svou kamarádku ležící na katafalku. Má proříznuté hrdlo. Děs jí začne svírat útroby. Pomalu couvá, až zády narazí do zvláštních dveří. Otevře je a octne se v bohatě zdobené ložnici s honosnými nebesy. Není tu sama. To přerývané sípání nelze přeslechnout. Táhne se místností jako nářek nemrtvých bytostí. Postel není prázdná, leží tam totiž ona. Mocná čarodějnice! Více.

Predator od Johna McTiernana je vzrušující film nabitý adrenalinem a živočišnou akcí. S důvtipem sobě vlastním zpochybňuje kult o neporazitelných chlapcích s obřími svaly a přinesl do akčního žánru neokoukané prvky, které mu zajistily trvalou hodnotu. Více.

Při sledování jsem se cítil jako archeolog, který s napětím otevírá tajemné zapečetěné svitky, ale radost z dobrodružství mi neustále kazil puch zatuchlé kobky a otravní parazité. Nebýt první poloviny filmu, výborného hereckého obsazení a nápadité vizuální složky, asi bych šel s hodnocením ještě níž. Barbar určitě stojí za povšimnutí a jeho kladné přijetí ve světových periodikách plně respektuji. I přes nepopiratelné problémy, které film má, přináší do vyčpělého hororového žánru proud potřebné živé vody. Více.

Schindlerův seznam (1993) byl do jisté míry nečekaným mistrovským dílem. Jde o hluboce šokující, na faktech založený tříhodinový epos popisující děsivou podstatu holocaustu. Nečekaný především z toho důvodu, že se zde Spielberg dobrovolně vzdává pro něj jinak typických mechanismů vzešlých z hollywoodských pouček a pravidel. Film se nesnaží zaujmout lákavým pozlátkem, umělou vykonstruovaností děje ani snahou manipulovat s publikem. Naopak. Jeho polodokumentární styl, paralelní střih a černobílý obrazový formát mu dodávají autentickou a tím pádem krajně děsivou podobu. Spielberg si zde libuje v režijních kontrastech a dává si záležet na kompozici jednotlivých obrazů. Krásné a klidné scény z opulentních večírků, v nichž vyniká hra světel a stínů, se střídají s trháním ruční kamery zdůrazňující zmatek a strach, který příslušníci jednotek SS svým agresivním chováním vyvolávají. Více.

Velryba je působivou charakterovou studií jedné fascinující lidské duše. Drásavým dramatem s obrovským hrdinou, jehož dokázal oživit neméně obrovský herecký výkon. Více.